Článek 20
Bezprostřední přeshraniční pronásledování
1. Úředníci celní správy jednoho z členských států provádějící ve své zemi pronásledování osoby přistižené při spáchání jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, který by mohl vést k vydání této osoby nebo osoby na takovémto deliktu zúčastněné, jsou oprávněni pokračovat v tomto pronásledování na území jiného členského státu bez předchozího povolení v případech, kdy je situace zvláště naléhavá a kdy nebylo možno vyrozumět příslušné orgány jiného členského státu před vstupem na jeho území nebo v případech, kdy tyto orgány nebyly schopny dospět na dotyčné místo včas, aby mohly pronásledování převzít.
Úředníci provádějící pronásledování se nejpozději v okamžiku, kdy překročí hranice, spojí s příslušnými orgány členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pronásledování bude zastaveno v okamžiku, kdy o to členský stát, na jehož území pronásledování probíhá, požádá. Na žádost úředníků provádějících pronásledování zajistí příslušné orgány dotyčného členského státu pronásledovanou osobu za účelem zjištění její totožnosti nebo jejího zadržení. Členské státy informují depozitáře o úřednících provádějících pronásledování, kterých se toto ustanovení týká; depozitář podá informace ostatním členským státům.
2. Pronásledování se uskutečňuje podle těchto postupů uvedených v prohlášení podle odstavce 6:
a) úředníci provádějící pronásledování nemají právo osoby zajistit;
b) pokud však není vznesen požadavek zastavit pronásledování a pokud nejsou příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhá, schopny dostatečně rychle zasáhnout, mohou úředníci provádějící pronásledování zajistit pronásledovanou osobu do doby, kdy úředníci uvedeného členského státu, kteří musí být neprodleně informováni, budou schopni zjistit totožnost osoby nebo tuto osobu zadržet.
3. Pronásledování se uskutečňuje podle odstavců 1 a 2 jedním z níže uvedených způsobů, tak jak jsou vymezeny v prohlášení podle odstavce 6:
a) v oblasti nebo ve lhůtě od překročení hranice, stanovené v prohlášení;
b) bez omezení prostoru a času.
4. Pronásledování podléhá těmto obecným podmínkám:
a) úředníci provádějící pronásledování se řídí ustanoveními tohoto článku a právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů tohoto členského státu;
b) pokud se pronásledování uskutečňuje na moři, probíhá v případech, kdy se přesune na volné moře nebo do výlučné hospodářské zóny, podle mezinárodního mořského práva v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, a v případech, kdy se dostane na území jiného členského státu, v souladu s ustanoveními tohoto článku;
c) vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
d) úředníci provádějící pronásledování musí být snadno rozeznatelní buď podle uniformy, podle pásky na rukávě, nebo podle příslušenství jejich dopravního prostředku; používání civilních oděvů ve spojení s použitím neoznačeného dopravního prostředku bez výše uvedených identifikačních znaků je zakázáno; úředníci provádějící pronásledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
e) úředníci provádějící pronásledování mohou během pronásledování nosit své služební zbraně. To neplatí, pokud i) dožádaný členský stát učinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) dožádaný členský stát to výslovně zakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
f) osoba zajištěná podle odst. 2 písm. b) za účelem předvedení před příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být podrobena pouze bezpečnostní prohlídce; během transportu mohou být této osobě nasazena pouta; předměty, které měla pronásledovaná osoba při sobě, mohou být zajištěny;
g) po každé operaci uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 se úředníci, kteří prováděli pronásledování, dostaví před příslušné orgány členského státu, na jehož území působili, a předloží zprávu o své misi; na žádost těchto orgánů musejí zůstat k jejich dispozici, dokud nejsou dostatečně objasněny okolnosti jejich jednání; to platí i tehdy, pokud pronásledování nevedlo k zadržení pronásledované osoby;
h) na žádost orgánů členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící pronásledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se účastnili, a to včetně právních řízení.
5. Osoba, která byla zajištěna v důsledku akce podle odstavce 2 příslušnými orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být bez ohledu na svou státní příslušnost zadržena za účelem výslechu. Příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů se použijí přiměřeně.
Pokud tato osoba není státním příslušníkem členského státu, na jehož území byla zajištěna, bude propuštěna nejpozději šest hodin po svém zajištění, nepočítaje v to dobu od půlnoci do 9 hodin ráno, ledaže místně příslušné orgány uvedeného členského státu před jejím propuštěním obdrží jakoukoli formou žádost o dočasné zadržení pro účely vydání.
6. Při podpisu této úmluvy učiní každý členský stát prohlášení, ve kterém uvede postupy pro provádění pronásledování na svém území podle odstavců 2, 3 a 4.
Členský stát může toto své prohlášení kdykoli nahradit prohlášením jiným, pokud tím nezúží rozsah předchozího prohlášení.
Každému prohlášení předchází konzultace se všemi členskými státy, kterých se to týká, s cílem zajistit odpovídající úpravu v těchto státech.
7. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit rozsah odstavce 1 a přijmout doplňující ustanovení.
8. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.