Článek 21
Přeshraniční sledování
1. Úředníci celní správy jednoho z členských států, kteří ve své zemi provádějí sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na území jiného členského státu, pokud tento stát v odpovědi na předchozí žádost o pomoc povolil přeshraniční sledování. K tomuto povolení mohou být připojeny podmínky.
Členské státy informují depozitáře o úřednících, na které se toto ustanovení vztahuje; depozitář podá informace ostatním členským státům.
Na žádost bude sledování předáno úředníkům členského státu, na jehož území probíhá.
Žádost uvedená v prvním pododstavci se zašle orgánu určenému každým členským státem, který bude zmocněn udělit požadované povolení nebo žádost postoupit.
Členské státy informují depozitáře o orgánech určených pro tento účel; depozitář informuje ostatní členské státy.
2. Pokud není z důvodů zvláště naléhavých možné požádat jiný členský stát předem o povolení, jsou úředníci provádějící sledování oprávněni pokračovat za hranicemi ve sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeni do jednoho nebo více deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) příslušné orgány členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, jsou v průběhu sledování neprodleně vyrozuměny o překročení hranice;
b) neprodleně je předložena žádost podle odstavce 1, ve které jsou popsány důvody pro překročení hranice bez předchozího povolení.
Sledování se zastaví, jakmile o to členský stát, na jehož území probíhá, po vyrozumění podle písmene a) nebo po předložení žádosti podle písmene b) požádá, nebo pokud není do pěti hodin po překročení hranice získáno povolení.
3. Sledování uvedené v odstavcích 1 a 2 je přípustné pouze za těchto obecných podmínek:
a) úředníci provádějící sledování se řídí ustanoveními tohoto článku a vnitrostátními právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů daného členského státu;
b) s výjimkou situací uvedených v odstavci 2 mají úředníci v průběhu sledování u sebe doklad prokazující, že jim bylo uděleno povolení;
c) úředníci provádějící sledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
d) úředníci provádějící sledování mohou během sledování nosit své služební zbraně, pokud: i) dožádaný členský stát neučinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) to dožádaný členský stát výslovně nezakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
e) vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
f) úředníci provádějící sledování nejsou oprávněni sledovanou osobu vyzvat k prokázání totožnosti nebo ji zajistit;
g) o všech operacích musí být podána zpráva orgánům členského státu, na jehož území proběhly; úředníci provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně;
h) na žádost orgánů členského státu, na jehož území sledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící sledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se tito úředníci účastnili, a to včetně právních řízení.
4. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit jeho rozsah a přijmout další opatření.
5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.