Preambule
Vysoké smluvní strany,
(PP1) potvrzujíce ustanovení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 (zejména článků 26, 38, 42 a 44 I. Ženevské úmluvy) a, kde jsou aplikovatelné, jejich Dodatkových protokolů z 8. června 1977 (zejména článků 18 a 38 Dodatkového protokolu I a článku 12 Dodatkového protokolu II) týkající se používání rozeznávacích znaků,
(PP2) přejíce si doplnit výše uvedená ustanovení, a tím zvýšit jejich ochrannou hodnotu a univerzální povahu,
(PP3) berouce na vědomí, že tento Protokol není na újmu uznanému právu Vysokých smluvních stran nadále používat znaky, které používají v souladu se svými závazky plynoucími ze Ženevských úmluv a, kde jsou aplikovatelné, z jejich Dodatkových protokolů,
(PP4) připomínajíce, že povinnost respektovat osoby a objekty chráněné Ženevskými úmluvami a jejich Dodatkovými protokoly vyplývá z jejich statusu chráněného mezinárodním právem a nezávisí na používání rozeznávacích znaků, znamení či signálů,
(PP5) zdůrazňujíce, že rozeznávací znaky nemají mít žádný náboženský, etnický, rasový, regionální či politický význam,
(PP6) podtrhujíce důležitost zajištění plného dodržování závazků vztahujících se k rozeznávacím znakům uznaným Ženevskými úmluvami a, kde jsou aplikovatelné, jejich Dodatkovými protokoly,
(PP7) připomínajíce, že článek 44 I. Ženevské úmluvy činí rozdíl mezi ochranným užíváním a identifikačním užíváním rozeznávacích znaků,
(PP8) připomínajíce dále, že národní společnosti provozující činnost na území jiného státu musejí zajistit, aby znaky, které při těchto činnostech hodlají používat, směly být používány v zemích, kde činnosti probíhají, a v tranzitní zemi či v tranzitních zemích,
(PP9) vědomy si potíží, které určité státy a národní společnosti mohou mít s užíváním stávajících rozeznávacích znaků,
(PP10) konstatujíce odhodlání Mezinárodního výboru Červeného kříže, Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce zachovat si své stávající názvy a znaky,
se dohodly takto: