A. 10. Hořlavost tuhých látek
1 Metoda
1.1 Úvod
Před započetím zkoušky by pracovník provádějící zkoušku měl mít k dispozici předběžnou informaci o potenciálních výbušných vlastnostech látky.
Tato zkušební metoda se používá pouze pro práškovité, zrnité nebo pastovité látky. Aby nebyly za vysoce hořlavé považovány všechny látky, jež lze zapálit, nýbrž pouze ty, které rychle hoří nebo jejichž chování při hoření je nějakým způsobem zvláště nebezpečné, jsou za vysoce hořlavé považovány jen ty, u nichž rychlost hoření překročí danou mezní hodnotu.
Zvláště nebezpečné může být šíření hoření žhnutím kovovým prachem pro jeho obtížné hašení. Kovové prachy se považují za vysoce hořlavé, pokud se žhnutí rozšíří jejich určitou hmotou za předepsanou dobu (1.6.1 a 1.6.2.3).
1.2 Definice a jednotky
Doba hoření se vyjadřuje v sekundách a rychlost hoření v milimetrech za sekundu.
1.3 Referenční látky
Nejsou určeny.
1.4 Princip metody
Látka je zformována do tvaru neporušeného pásku nebo prachové housenky o délce 250 mm. Provede se předběžná orientační zkouška ke zjištění, zda po zapálení zkušebního vzorku plamenem plynového hořáku nastane šíření plamene nebo žhnutí. Pokud se hoření za předepsanou dobu rozšíří po 200 mm jeho délky, provede se řádná zkouška ke stanovení rychlosti hoření.
1.5 Kvalitativní kritéria
Nejsou určena.
1.6 Popis metody
1.6.1 Předběžná orientační zkouška
Látka je zformována do tvaru neporušeného pásku nebo prachové housenky o délce 250 mm, šířce 20 mm a výšce 10 mm na nehořlavé, neporézní a málo tepelně vodivé podkladové desce.
Na 1 konec zkušebního vzorku se působí plamenem plynového hořáku o minimálním průměru ústí 5 mm, dokud nenastane zapálení prachu, maximálně však 2 minuty (5 minut u prachů kovů nebo kovových slitin). Zjišťuje se, zda se hoření rozšíří po 200 mm délky zkušebního vzorku v průběhu zkušební doby 4 minut (nebo 40 minut u kovových prachů). Jestliže se látka nezapálí a hoření se nerozšíří buď plamenem, nebo žhnutím po 200 mm délky zkušebního vzorku do 4 minut (nebo 40 minut u kovových prachů) zkušební doby, nemůže být považována za vysoce hořlavou a další zkouška se nepožaduje. Pokud se práškovou látkou hoření rozšíří po délce 200 mm v čase kratším než 4 minuty (nebo 40 minut pro kovové prachy), provede se dále popsaná zkouška.
1.6.2 Zkouška rychlosti hoření
1.6.2.1 Příprava
Práškovité nebo zrnité látky se volně nasypou do formy o délce 250 mm s trojúhelníkovým příčným průřezem o vnitřní výšce 10 mm a šířce 20 mm. 2 kovové desky rámu se základnou se upevní na obě podélné strany formy jako bočnice, které přečnívají o 2 mm nad horní okraj vnitřní sekce (obrázek č. 1). Poté se přípravek třikrát spustí z výšky 2 cm na pevný povrch. V případě potřeby se forma následně doplní. Rám se sejme a přebytek látky se seškrábne. Na horní část formy se položí nehořlavá, neporézní a málo tepelně vodivá deska, sestava se převrátí a forma odstraní. Pastovité látky se rozetřou na nehořlavou, neporézní a málo tepelně vodivou desku do tvaru provazce o délce 250 mm a příčném průřezu přibližně 1 cm2.
1.6.2.2 Zkušební podmínky
V případě látky, která je citlivá na vlhkost, se zkouška provádí co nejrychleji po vyjmutí látky z nádoby.
1.6.2.3 Provedení zkoušky
Zkušební vzorek se zformuje v digestoři kolmo na směr odtahu.
Rychlost proudění odsávaného vzduchu má postačovat k zamezení úniku dýmu do laboratoře a nemá se měnit v průběhu zkoušky. Kolem zkušebního zařízení je nutno postavit ochranné clony proti nadměrnému proudění vzduchu.
K zapálení zkušebního vzorku na 1 jeho konci se používá plamen plynového hořáku o průměru ústí minimálně 5 mm. Po vyhoření 80 mm délky zkušebního vzorku se měří rychlost hoření na dalších 100 mm. Zkouška se provede šestkrát, vždy s pomocí čisté a vychladlé desky, pokud nebyl zjištěn kladný výsledek.
2 Údaje
Pro vyhodnocení jsou důležité a potřebné doba hoření z předběžné orientační zkoušky podle 1.6.1 a nejkratší doba hoření nebo nejvyšší rychlost hoření ze 6 zkoušek podle 1.6.2.3.
3 Protokol o zkoušce a interpretace výsledků
3.1 Protokol o zkoušce
Protokol o zkoušce obsahuje následující známé údaje:
- přesnou specifikaci látky (identifikaci a nečistoty),
- odkaz na použitou zkušební metodu a na každou možnou odchylku od stanoveného zkušebního postupu,
- datum zkoušky,
- popis zkoušené látky, její fyzikální stav včetně obsahu vlhkosti,
- výsledky z předběžné orientační zkoušky a ze zkoušky rychlosti hoření (je-li provedena), všechny další poznámky, které jsou důležité a potřebné pro interpretaci výsledků.
3.2 Interpretace výsledku
Práškovité, zrnité nebo pastovité látky jsou pokládány za vysoce hořlavé, když doba hoření v každé zkoušce provedené podle zkušebního postupu popsaného v 1.6.2 je menší než 45 s nebo rychlost hoření je vyšší než 2,2 mm.s-1. Prach kovů nebo kovových slitin se považuje za vysoce hořlavý, když jej lze zapálit a plamen nebo reakční zóna se rozšíří po celém zkušebním vzorku za 10 minut nebo méně.
Obrázek č. 1
Forma a příslušenství (rám a základna) pro přípravu zkušebního vzorku
(všechny rozměry jsou v milimetrech)
Obrázek č. 1