A. 9. Bod vzplanutí
1 Metoda
1.1 Úvod
Před započetím zkoušky by pracovník provádějící zkoušku měl mít k dispozici předběžnou informaci o hořlavosti látky.
Zkušební postup se aplikuje na kapaliny, jejichž páry lze zapálit zdroji zapálení.
Zkušební metody v tomto textu vyjmenované jsou spolehlivé pouze pro rozpětí bodu vzplanutí, které je specifikováno v jednotlivých metodách.
Při výběru metody, která se má použít, se zváží možnost chemických reakcí mezi látkou a zkušebním kelímkem.
1.2 Definice a jednotky
Bod vzplanutí je nejnižší teplota korigovaná na tlak 101,325 kPa, při které kapalina uvolňuje za podmínek definovaných ve zkušební metodě páry v takovém množství, že se z nich vytvoří se vzduchem ve zkušební nádobce výbušná směs.
Jednotky teploty:
vyplývají ze vztahu t = T - 273,15,
kde t je ve °C a T je v Kelvinech (K).
1.3 Referenční látky
Referenční látky se nemusejí používat ve všech případech, když se zkouší nová látka. Referenční látky slouží primárně k periodické kontrole správného provádění metody a umožňují porovnání s výsledky jiných metod.
1.4 Princip metody
Látka je vpravena do zkušební nádobky, ve které je zahřívána nebo chlazena na zkušební teplotu podle postupu popsaného v jednotlivých zkušebních metodách. Ke zjištění, zda vzorek při této teplotě vzplane, či nevzplane, se provádějí zkoušky vzplanutí.
1.5 Kvalitativní kritéria
1.5.1 Mez opakovatelnosti (r)
Mez opakovatelnosti se mění podle rozpětí bodu vzplanutí a použité zkušební metody. Maximálně je 2°C.
1.5.2 Citlivost
Citlivost závisí na použité zkušební metodě.
1.5.3 Specifikace
Zkušební metody určují rozpětí bodu vzplanutí, předmět zkoušky a údaje vztahující se k látce (např. vysoká viskozita).
1.6 Popis metody
1.6.1 Příprava
Vzorek zkoušené látky se vloží do zkušebního zařízení v souladu s 1.6.3.1 nebo 1.6.3.2. Z hlediska bezpečnosti se doporučuje pro látky toxické nebo látky s velkou výhřevností aplikovat metodu, která používá malé množství vzorku, přibližně 2 cm3.
1.6.2 Zkušební podmínky
Zkušební zařízení se umístí v souladu s požadavky na bezpečnost při práci v místě, kde nedochází k nadměrnému proudění vzduchu.
1.6.3 Provedení zkoušky
1.6.3.1 Rovnovážná metoda
Stanovení bodu vzplanutí je podrobně popsáno v ISO 1516, ISO 3680, ISO 1523, ISO 3679 (ČSN EN 456).
1.6.3.2 Nerovnovážné metody
- zkušební zařízení podle Abela: stanovení bodu vzplanutí je podrobně popsáno v BS 2000 - část 170 (BS EN ISO 13 736), NF M 07-011, NF T 66-009 a ISO 13 736 (ČSN EN ISO 13 736),
- zkušební zařízení podle Abela - Penskyho: stanovení bodu vzplanutí je podrobně popsáno v EN 57 (ČSN EN 57), DIN 51 755 - část 1 (pro teploty od 5 do 65°C), DIN 51 755 - část 2 (pro teploty pod 5°C), (ČSN 65 6065, metoda B) a NF M 07-036,
- zkušební zařízení TAGa: stanovení bodu vzplanutí je podrobně popsáno v ASTM D 56,
- zkušební zařízení podle Penskyho - Martense: stanovení bodu vzplanutí je podrobně popsáno v ISO 2719 (ČSN EN 22 719), DIN 51 758, ASTM D 93, BS 2000-34 (BS EN 22 719) a NF M 07-019.
Poznámky:
Pokud se hodnota bodu vzplanutí stanovená nerovnovážnou metodou podle 1.6.3.2 nachází v rozpětí (0 2)°C, (21 2)°C nebo (55 2)°C, potvrzuje se rovnovážnou metodou pomocí stejného zkušebního zařízení. Stejný postup se doporučuje pro rozpětí (100 2)°C a (250 2)°C, tj. pro hořlavé kapaliny III. a IV.
třídy nebezpečnosti podle ČSN 65 0201. Pokud je zařazení sporné, např. liší-li se více než o 2°C, musí se provést nová kontrolní zkouška a nejnižší hodnota bodu vzplanutí při ní zjištěná se považuje za rozhodující. Pro notifikaci se používají pouze ty metody, které mohou dosahovat teplot bodu vzplanutí.
Ke stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin (barev, lepidel atp.), které obsahují rozpouštědla, lze použít pouze zkušební zařízení a zkušební metody, které jsou vhodné pro stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin: ISO 3679 (ČSN EN 456), ISO 3680, ISO 1523 a DIN 53 213 - část 1 (ČSN 67 3015).
Při stanovení bodu vzplanutí podle této metody se používá platná zkušební norma.
2 Údaje
Pro hodnocení látky nebo přípravku je rozhodující hodnota bodu vzplanutí stanovená podle 1.6.3.
3 Protokol o zkoušce a interpretace výsledků
Protokol o zkoušce obsahuje následující známé údaje:
- přesnou specifikaci látky (identifikaci a nečistoty),
- odkaz na použitou zkušební metodu a na každou možnou odchylku od stanoveného zkušebního postupu,
- datum zkoušky,
- výsledky a všechny dodatečné poznámky, které jsou důležité a potřebné pro interpretaci výsledků.