II.
Podle § 42 odst. 3 a § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Ve svém vyjádření ze dne 30. srpna 2002 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky PhDr. Lubomír Zaorálek úvodem uvádí, že schválením zákona č. 77/2002 Sb. bylo v českém právním řádu navázáno na dřívější koncepci upravovat postavení národního železničního dopravce zvláštním zákonem (viz zákon č. 68/1989 Sb., o státní organizaci Československé státní dráhy, a zákon č. 9/1993 Sb., o Českých dráhách, ve znění zákona č. 213/1993 Sb.). Důvod tohoto přístupu spatřuje v opodstatněnosti speciální úpravy, a to zejména ve vztahu k obchodnímu zákoníku.
Ve vztahu k namítanému rozporu § 4 odst. 1 a 4, § 5 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 77/2002 Sb. s čl. 1 Listiny se ve vyjádření konstatuje, že smyslem uvedeného ústavního ustanovení je ochrana přirozených a nezcizitelných práv člověka, čili lidské bytosti, pročež je aplikovatelné jen vůči fyzickým osobám, a nikoli vůči osobám právnickým. Všechna označená ustanovení zákona č. 77/2002 Sb. se přitom týkají pouze založení a vzniku budoucí akciové společnosti České dráhy a s právy jednotlivých lidí v té podobě, jak je chrání čl. 1 Listiny, dle účastníka řízení nemají proto žádnou souvislost.
Pokud § 8 odst. 4 zákona č. 77/2002 Sb. na přechodnou dobu zvýhodňuje akciovou společnost České dráhy před ostatními podnikateli provozujícími dráhu a drážní dopravu na dráhách železničních, nelze jej však dle názoru předsedy Poslanecké sněmovny považovat za stojící v rozporu s čl. 1 Listiny, a to s poukazem na čl. 26 odst. 2 Listiny, dle kterého zákon může stanovit podmínky pro výkon podnikání a jiných hospodářských činností. Nadto je předmětné zákonné ustanovení ve vyjádření považováno za udělení časově omezené zákonné licence, resp. zákonného povolení pro příslušný druh podnikání pro právnickou osobu, která je svou povahou v zásadě soukromoprávní, ale která plní v celostátním měřítku úkoly ve veřejném zájmu, například v oblasti dopravní obslužnosti osobní dopravou nebo obrany státu, což účastník považuje za věc, jež spadá do pravomoci zákonodárce.
Obdobná argumentace je uplatněna ve vyjádření i vůči námitce navrhovatelů ohledně rozporu § 8 odst. 4 a přílohy č. 1 zákona č. 77/2002 Sb. s čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny a čl. 26 Paktu. Obě tyto napadené části zákona č. 77/2002 Sb. považuje účastník řízení za součásti úpravy právních poměrů transformací nově vznikajících právnických osob - akciové společnosti České dráhy a státní organizace Správa železniční dopravní cesty, přičemž dle jeho názoru příloha č. 1 je v tomto ohledu zásadní částí zákona, neboť obsahuje klíč k dělení současného majetku státu, s nímž hospodaří státní organizace České dráhy, mezi dvě nově vznikající právnické osoby. Vzhledem k této povaze předmětných zákonných ustanovení, jakož i návaznosti uvedených ustanovení Listiny a Paktu na čl. 1 Listiny, čili návaznosti na ústavní ochranu principu rovnosti, předseda Poslanecké sněmovny vyslovuje přesvědčení, že tato ustanovení Listiny a Paktu dopadají toliko na maximu rovnosti všech lidí a zákaz diskriminace, či zvýhodňování některých skupin lidí z titulu rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka a podobně, a nelze je tudíž aplikovat vůči právní úpravě, která se týká pouze podmínek vzniku, organizace a podnikatelských aktivit dvou právnických osob.
K namítanému rozporu § 6 odst. 1 a 2 a § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 77/2002 Sb. s čl. 1 Ústavy je ve vyjádření uvedeno, že se sice nejedná o úpravu běžnou, nicméně jde o úpravu danou zákonem, jež není retroaktivní, pročež uvedený rozpor v daném případě přítomen není. Opuštění intabulačního principu při změně vlastnických vztahů k nemovitostem není pak dle účastníka ani v rozporu s § 133 občanského zákoníku, neboť v tomto případě nejde o převod nemovité věci na základě smlouvy, nýbrž na základě zákona a navíc sám uvedený § 133 občanského zákoníku připouští, aby i v případech, kdy se věc nemovitá převádí na základě smlouvy, může způsob nabytí vlastnictví k nemovitosti stanovit zvláštní zákon jinak.
V souvislosti s výtkou protiústavnosti nabytí účinnosti zákona č. 77/2002 Sb., jehož rozhodující části nabývají účinnosti dnem vzniku akciové společnosti České dráhy, zbylé pak dnem vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, se pak ve vyjádření konstatuje, že určovat nabytí účinnosti zákona dnem, který stanoví jiná skutečnost, a tedy nikoliv zákon sám, je nyní poměrně běžnou praxí české normotvorby, která zatím nebyla zpochybněna, přičemž nejčastěji je tento přístup používán v případě zákonů, které mají nabýt účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. Proto účastník řízení v uvedeném ohledu nenalézá rozpor s ústavním pořádkem České republiky.
K otázkám procedurálním se pak ve vyjádření uvádí, že zákon č. 77/2002 Sb. byl přijat ústavně předepsaným způsobem, kdy podle § 97 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, pro jeho přijetí při kvoru 101 hlasovali 104 poslanci a 71 jich hlasovalo proti.
Na základě všech uvedených skutečností vyslovuje předseda Poslanecké sněmovny přesvědčení, že zákon č. 77/2002 Sb. byl ústavně předepsaným způsobem projednán, přijat a vyhlášen, stal se platnou součástí českého práva a svým obsahem není v rozporu s Ústavou a Listinou.
Podle § 42 odst. 3 a § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Ve svém vyjádření ze dne 3. září 2002 jeho předseda doc. JUDr. Petr Pithart úvodem konstatuje, že Senát se při projednávání návrhu zákona o transformaci Českých drah, schváleném Poslaneckou sněmovnou, především neztotožnil s navrženým věcným řešením transformace, aniž by dále detailně zkoumal ústavní stránku zákonné předlohy. Senát zejména namítal nesouměrnost zvoleného modelu podnikání akciové společnosti České dráhy ve vztahu k předmětu činnosti státní organizace Správa železniční dopravní cesty, spočívající v tom, že na jedné straně zůstává de facto dnešní železnice v nezměněné podobě a na straně druhé vzniká organizace, která sice hospodaří s dopravní cestou, ale náklady spojené se zajištěním její provozuschopnosti hradí tomu, kdo ji k vlastnímu podnikání užívá. Pochybnosti byly vzneseny i k realizovatelnosti zákona v praxi v souvislosti s obavami, že zákon bude znamenat nejistotu ohledně vlastnictví a nakládání s majetkem státu, a to nejen v rámci vztahů mezi právními nástupci Českých drah, ale i ve vztahu k dotčeným subjektům, kterých bude celá řada, pročež přinese množství aplikačních problémů.
K meritu návrhu se pak ve vyjádření konstatuje, že je možno sdílet něm obsažené námitky o ústavnosti zejména ustanovení § 5 odst. 2 a § 8 odst. 4 zákona č. 77/2002 Sb., kdy jednostranné zvýhodnění obchodní společnosti České dráhy oproti jiným dopravcům v tom, že České dráhy nemusejí ze zákona žádat o udělení licence a úředního povolení podle zákona o dráhách, zakládá zjevnou nerovnost a představuje tak porušení čl. 1 Listiny. Posouzení podaných ústavních námitek, především zda míra nejistoty, kterou zákon vnáší do vlastnických vztahů, přesahuje míru ústavní konformnosti, se ve vyjádření přenechává Ústavnímu soudu.
Ohledně přípustnosti zvláštní právní úpravy ve vztahu k obecné právní úpravě vzniku právnických osob účastník řízení konstatuje, že občanský zákoník existenci zvláštních právních úprav připouští, přičemž v posuzované věci jde o případ právní regulace odvětví, které historicky mělo v zásadě vždy speciální právní úpravu, což plyne nejen z významu železnice pro ekonomiku státu, ale i z rozsahu majetku, se kterým subjekt zajišťující tento druh dopravy disponuje.
Předseda Senátu se závěrem vyjádření k hmotněprávním otázkám ústavnosti předmětného zákona ztotožňuje s námitkou týkající se způsobu stanovení účinnosti části zákona č. 77/2002 Sb. i účinnosti derogačního ustanovení, které jsou vázány na blíže neurčené datum, když toto řešení dle jeho názoru nelze považovat za konformní s čl. 1 Ústavy, neboť zásada právní jistoty je jedním ze základních atributů demokratického státu.
Z pohledu procedurálního účastník řízení ve vyjádření uvedl, že Senát při obsáhlém projednávání napadeného návrhu zákona akceptoval doporučení obou svých výborů, kterým byl návrh přikázán, a na své 13. schůzi ve 3. funkčním období konané dne 16. ledna 2002 vládní návrh zákona o transformaci Českých drah v podobě schválené Poslaneckou sněmovnou zamítl, a to v hlasování, při kterém ze 70 přítomných senátorek a senátorů hlasovalo 44 pro a 15 bylo proti.