Článek 24
Zákaz diskriminace
1. Příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností a za stejných podmínek podrobeni příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější něž zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají stejnou činnosti za stejných okolností nebo za stejných podmínek.
3. Žádné ustanovení tohoto článku nebude vykládáno, jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám, které nemají bydliště v tomto státě, osobní srážky, úlevy a snížení daně, které podle zákona příslušejí jen osobám, které na jeho území mají bydliště.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo, ve vlastnictví nebo pod rozhodujícím vlivem osoby nebo osob majících bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvním smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností nebo za stejných podmínek podrobeny jiné podobné podniky tohoto právního státu.
5. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně, které jsou předmětem této smlouvy.