Článek 23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Zákony platnými ve smluvních státech se bude i nadále spravovat zdanění příjmu v příslušném smluvním státě, pokud tato smlouva neobsahuje ustanovení odlišné.
2. Dvojí zdanění se v obou smluvních státech vyloučí tímto způsobem:
(a) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v druhém smluvním státě, vyjme první stát s výhradou ustanovení odstavce b) takové příjmy ze zdanění, avšak při výpočtu daně z ostatního příjmu této osoby může použít sazbu daně, která by se použila, kdyby příjmy vyňaté ze zdanění nebyly ze zdanění vyňaty.
(b) Smluvní státy mohou při ukládání daní osobám, které mají na jejich území bydliště či sídlo, zahnout do základu daně, ze kterého se takové daně vyměřují, ty části příjmu, které mohou být podle ustanovení článků 10, 11 a 12 této smlouvy zdaněny také v druhém státě, avšak povolí odečíst od částky daně vypočtené z takového základu částku rovnající se další zaplacené v druhém smluvním státě. Částka, která se odečte, však nepřesáhne takovou část daně, která se vybírá v prvním státě, vypočtené před tím než byla odečtena daň zaplacená v druhém státě, a která se vztahuje na příjmy, které mohou být zdaněny podle článků 10, 11 a 12 této smlouvy v tomto druhém státě.
3. Výraz "daň zaplacená v druhém smluvním státě" zahrnuje pro účely odstavce 2b) jakoukoli daň, která by se měla platit, kdyby v druhém smluvním státě nebyla podle platných zákonů upravujících zdanění příjmu povolena úleva ve formě snížení zdanitelného příjmu osvobození od daně, snížení daně nebo úleva v jiné formě.