Článek 25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy mají nebo budou mít za následek pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích podle vnitrostátního práva těchto států předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo. Případ musí být předložen do tří roků od data doručení opatření, které je základem zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.
2. Příslušný úřad se bude snažit, aby případ rozhodl vzájemnou dohodu s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem vyloučení zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou, bude-li námitku považovat za oprávněnou a nebude-li sám s to dospět k uspokojivému řešení. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit rozhodnout vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také poradit za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů považuje pro dosažení dohody za účelnou, může se taková výměna konat v rámci komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.