Čl. 8
1. Při stanovení důchodů poskytovaných podle československých předpisů v případě stáří nebo úmrtí přihlédne se k dobám pojištění získaným ve švýcarském pojištění starobním a pozůstalých, pokud tyto doby dosahují celkem nejméně šesti měsíců a nepřekrývají se s dobami československého sociálního zabezpečení.
2. Poskytuje-li se dávka z československého sociálního zabezpečení s přihlédnutím k dobám švýcarského pojištění podle odstavce 1, vypočte se takto:
a) československé sociální zabezpečení stanoví výši dávky, na kterou by oprávněný měl nárok, kdyby všechny doby, ke kterým je třeba přihlédnout podle odstavce 1, byly získány v samotném československém sociálním zabezpečení;
b) na tomto podkladě stanoví československé sociální zabezpečení dávku, kterou je povinno poskytovat, v poměru délky doby získané v československém sociálním zabezpečení k celkové době získané v obou smluvních státech, přičemž se nepřihlédne k dobám švýcarského pojištění, pokud se kryjí s dobami československého sociálního zabezpečení;
c) byly-li podle čl. 7 odst. 3 této Úmluvy převedeny na československé sociální zabezpečení příspěvky, které byly zaplaceny švýcarskému pojištění starobnímu a pozůstalých, stanoví se dávka výhradně podle předchozího ustanovení písmene a).
3. Splňuje-li oprávněný podmínky pro nárok na důchod v případě stáří nebo úmrtí podle právních předpisů obou smluvních států a přesahuje-li částka důchodu, na kterou by mohl uplatnit nárok podle samotných československých právních předpisů, úhrn důchodů, který vyplývá z použití předchozích odstavců 1 a 2, může oprávněný požadovat od československého sociálního zabezpečení přídavek ve výši tohoto rozdílu.