VII. 1
Ochrana pověsti právnických osob a povaha zásahu do ní
36. Ústavní soud vychází z předpokladu, že ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvená v Listině a Úmluvě se vztahují též na osoby právnické, umožňuje-li to povaha věci [viz nález sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59)]. V souvislosti s některými základními právy není pochyb, že náleží i právnickým osobám - jde například o právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny či na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny. Další základní práva je třeba právnickým osobám přiznat podle jejich povahy.
37. Pro posouzení toho, která ústavně zaručená práva svědčí i právnickým osobám, je nutné se blíže zaobírat jejich povahou, smyslem a účelem v rámci účinného právního řádu. Je nepochybné, že právnické osobě nepřísluší z povahy věci práva a svobody spjaté výlučně s člověkem, jako jsou například osobní svoboda či právo na život; úplná rovnost (ve smyslu stejného katalogu chráněných práv) je mezi žijícími jednotlivci a existujícími právnickými osobami nedosažitelná. Tento přístup se v občanském zákoníku odráží v jeho antropocentrickém pojetí, tedy že pouze člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu (§ 19 občanského zákoníku), zatímco právnická osoba je "pouze" organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná (§ 20 občanského zákoníku).
38. Právnická osoba není jen samoúčelnou právní fikcí. Nelze předně odhlédnout, že za vznikem právnické osoby stojí lidé, kteří jí svojí vůlí "vdechují právní život", sledují jejím vznikem nějaký účel (k realizaci určitého zájmu - soukromého nebo veřejného), a bez nich by její existence postrádala smysl. Spojení mezi konkrétními lidmi a právnickou osobou není ve všech případech stejně patrné či intenzivní. U menších právnických osob, jako jsou některé rodinné podniky nebo spolky, bývá spojení velmi těsné a mnohdy jde o životní dílo zakladatelů nebo členů. Naproti tomu u rozsáhlých struktur, jako jsou nadnárodní korporace či velké akciové společnosti, je podobné spojení na první pohled méně zřetelné a rozptýlené mezi větší množství osob. Existují také právnické osoby (fundace), které mají charakter osamostatněného majetku k určitému účelu, u kterých je členství typické pro korporace vyloučeno; přesto také u nich může být lidský prvek přítomen (např. při jejich zakládání, správě, názvu nebo ve způsobu, jakým naplňují svůj účel).
39. Právnická osoba tak představuje právní konstrukci, která je odrazem lidské vůle - ať už jde o vůli jednotlivce, malé skupiny lidí, nebo kolektivní vůli zprostředkovanou složitými organizačními strukturami. Variabilita vztahu mezi právnickou osobou a lidským prvkem zdůrazňuje, že i v případech, kdy je spojení méně zjevné nebo přímé, zůstává právnická osoba svého druhu nástrojem v "rukách" lidí sloužícím k naplňování jejich cílů a hodnot; její existence proto nikdy není zcela odtržena od lidského faktoru.
40. Právnické osoby jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat své zájmy, k čemuž je třeba jim na ústavní i podústavní úrovni přiznat práva, která přímo souvisejí s jejich existencí a uskutečňováním jejich účelu. Kromě již zmíněných práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) či ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny) patří podle Ústavního soudu mezi základní pilíře řádného fungování právnických osob také ochrana jejich dobré pověsti.
41. Dobrá pověst právnické osoby má klíčový význam pro její vystupování v právních vztazích a naplnění práv jednotlivců, kteří jsou v ní sdruženi. Zásah do pověsti právnické osoby může mít v konečném důsledku negativní dopad na její činnost, a tím i na možnost jednotlivců a přeneseně celé společnosti společně prosazovat své zájmy. Je-li pověst právnické osoby poškozena, přenese se negativní vnímání tím způsobené na fyzické osoby (lidi), které jsou s právnickou osobou spojeny. Porušení práv lidí je jejich vlastní záležitostí, ale těsná vazba mezi nimi a právnickou osobou způsobuje nepřímé dopady protiprávních zásahů i na ně. Lidé často nemají možnost (legitimaci) se bránit proti zásahům vůči právnické osobě, také proto je důležité chránit je před dopady takových zásahů nepřímo prostřednictvím ochrany právnických osob. Opačný přístup může vést k negativním důsledkům nejen pro právnické osoby, ale i pro širší společnost, která z jejich činnosti těží.
42. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Přestože některé z těchto práv, jako lidská důstojnost a osobní čest, náleží svou povahou výlučně fyzickým osobám, neznamená to, že by ochrana dobré pověsti (a jména) nemohla být ústavně zaručena také ve vztahu k osobám právnickým. Vyjmenovaná práva, která jsou vzájemně provázána a tvoří součást širšího rámce práva na soukromí, mají každá svůj vlastní význam, obsah a rozsah. Byť se mohou prolínat a jejich rozlišení není vždy ostré, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně jednotlivé složky čl. 10 odst. 1 Listiny specifikoval a aplikoval samostatně nebo výslovně spojoval s dalšími aspekty práva na soukromí (viz Kratochvíl, J. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 540 až 550, marg. č. 11 až 22, a tam citovaná rozhodnutí).
43. Právo na soukromí v širším smyslu zahrnuje nejen čl. 10 Listiny upravující soubor jednotlivých práv tvořících právo na soukromí v užším smyslu, ale i další dílčí práva nebo svobody, jako např. právo na ochranu obydlí (čl. 12 Listiny), které již Ústavní soud právnickým osobám přiznal (viz nález sp. zn. I. ÚS 201/01). Podobně ESLP zohledňuje, že čl. 8 Úmluvy, zaručující právo na respektování rodinného a soukromého života (v rámci čehož je chráněna také lidská důstojnost), chrání i některé aspekty soukromí právnických osob (viz kupř. rozsudek ESLP ze dne 14. 3. 2013 ve věci Bernh Larsen Holding AS a ostatní proti Norsku, stížnost č. 24117/08; či rozsudek ESLP ze dne 2. 10. 2014 ve věci Delta Pekárny, a. s., proti České republice, stížnost č. 97/11). Předem vyřazovat právnické osoby z ochrany soukromí v širším smyslu by tak bylo nesouladné s judikaturou Ústavního soudu i ESLP. Proto je nezbytné posuzovat jednotlivé složky práva na soukromí a zvažovat, zda a v jakém rozsahu je lze vztáhnout na právnické osoby.
44. Vzhledem k uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že i právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti coby dílčí právo chráněné čl. 10 odst. 1 Listiny, protože to umožňuje jeho povaha (způsobilost mít pověst) a odpovídá současnému pojetí právnických osob. Použitelností dalších složek širšího práva na soukromí (kupř. ochrany názvu) na právnické osoby se Ústavní soud v tomto nálezu nezabýval, neboť to nebylo potřebné ani vhodné, mimo jiné vzhledem k tomu, že tuto otázku nemusely obecné soudy řešit ve věci, na základě níž bylo řízení o zrušení přezkoumávaných ustanovení zahájeno. S ohledem na podobnost východisek však nelze obdobný závěr jako ve vztahu k ochraně dobré pověsti a priori vyloučit.
45. Existuje-li obecně právo právnických osob na ochranu pověsti, je třeba dále vysvětlit, jaké následky může zásah do pověsti vyvolat. Zásah do pověsti se obecně může projevovat újmou majetkovou i nemajetkovou a může být i příčinou vzniku bezdůvodného obohacení.
46. Majetková újma (škoda) se projevuje v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem - penězi [srov. Bezouška, P. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1498, marg. č. 7 a 8; Pašek, M. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, § 2894, marg. č. 7]. Při zásahu do pověsti právnické osoby vzniklá škoda primárně spočívá v ekonomických důsledcích jejího poškození. Zpravidla bude představována ušlým ziskem, způsobeným například ztrátou zákazníků, obchodních partnerů, poklesem tržeb, oslabením obchodních vztahů, úbytkem podporovatelů a přispěvatelů aj. Proto je ochrana pověsti právnické osoby často vnímána jako ochrana jejího majetkového zájmu, která je nepřímo chráněna prostřednictvím čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 11 odst. 1 Listiny. V uvedeném smyslu Ústavní soud již přiznal obchodním korporacím ústavní ochranu jejich dobré pověsti, kterou připodobnil k pojmu goodwill a v souladu s judikaturou ESLP ji zařadil mezi majetková práva (viz nález sp. zn. I. ÚS 3819/14).
47. Vedle majetkové újmy může zásahem do pověsti právnické osoby vzniknout i nemajetková újma, která je neméně významná (byť odlišení jednotlivých újem nemusí být jednoduché). Nemajetková újma obecně nevede k přímému penězi vyčíslitelnému zásahu do majetku (viz např. Melzer. F. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 23-25, marg. č. 10-17). Pověst je složitě budovaný nehmotný statek, jehož hodnota není snadno měřitelná či kvantifikovatelná a který nelze oddělit od právnické osoby (její sféry). Zásah do ní působí újmu nezávisle na přímých či následných majetkových dopadech a konkrétně se může projevovat v oslabení důvěryhodnosti a vážnosti u veřejnosti, ztrátě konkurenceschopnosti, zmenšením prestiže, narušení vztahů mezi sdruženými osobami, nutnosti vynaložit úsilí na její obnovení, ohrožení schopnosti dosahovat stanovené cíle apod.
48. Obzvláště u právnických osob, ať již soukromého, nebo veřejného práva, které nejsou založeny za účelem podnikání ("nevýdělečné právnické osoby"), platí, že újma způsobená zásahem do jejich pověsti zásadně nebude majetková, ale půjde o újmu (pouze) nemajetkovou. Ta ale - vedle újmy majetkové - vzniká i právnickým osobám založeným za účelem podnikání. V obou případech totiž potřebují dobrou pověst.
49. Je nesporné, že povaha utrpěné nemajetkové újmy se u fyzických a právnických osob liší. Fyzické osoby pociťují újmu přímo ve své osobní sféře, jejich pověst je spjata s osobním životem, sociálními vztahy, profesionální kariérou a úzce souvisí s právy na osobní čest a jméno, s nimiž tvoří soubor osobnostních práv, která chrání člověka ve společenském kontextu. Oproti tomu újmu právnických osoby je třeba vnímat odlišně s ohledem na jejich povahu. Právnické osoby újmu subjektivně neprožívají, to ale neznamená, že jim nevzniká, je ale spíše spojena s konkrétními dopady na jejich činnost a fungování - jak byly předestřeny výše - na bázi přičitatelnosti. Újma a její povaha budou rozdílné i podle formy a typu právnické osoby (podnikatelská / nepodnikatelská, založená ve veřejném / soukromém zájmu atd.). Dobrá pověst je však hodnotou vlastní jak pro fyzické, tak i právnické osoby.
50. Skutečnost, že se nemajetková újma u právnických a fyzických osob liší, neznamená, že vůbec nemůže vzniknout. Názor, že právnické osoby nemohou utrpět nemajetkovou újmu (nejen) zásahem do své pověsti, neodpovídá realitě ani současné koncepci občanského práva, která výslovně s možností vzniku nemajetkové újmy právnické osoby i jejím nahrazováním počítá, dokonce v méně intenzivních případech (viz body 82 až 87).
51. Argument nepřípustnou antropologizací právnických osob zmiňovaný Nejvyšším soudem nevylučuje vznik a nahrazení nemajetkové újmy, může pouze znamenat vyšší důraz na újmu majetkovou, než je tomu u lidí. Připuštění ochrany pověsti právnickým osobám a možnosti náhrady nemajetkové újmy při zásahu do ní nenastoluje jejich antropologizaci, ale spíše vyvažuje jejich právní potřeby s ohledem na postavení ve společnosti a v právních vztazích, nikoliv na základě připisování lidských charakteristik. Ani argument fiktivním charakterem právnických osob neznamená, že je vyloučen vznik nemajetkové újmy a její náhrada.
52. Podle Ústavního soudu tudíž lze obecně na tomto místě uzavřít, že právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny a že při neoprávněném zásahu do ní jim může vzniknout majetková i nemajetková újma.