VII.
Věcný přezkum Ústavního soudu
34. Ústavní soud na základě níže vyložených úvah dospěl k závěru, že právní úprava, která brání právnickým osobám požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do jejich dobré pověsti, je neústavní. Nejvhodnějším prostředkem překlenutí neústavního stavu však není podle Ústavního soudu zrušení přezkoumávaných ustanovení nebo jejich částí, ale (alespoň pro tuto chvíli) dotvoření práva na základě analogie.
35. Při svém posouzení bude Ústavní soud postupovat následovně:
- nejprve vyloží ústavní rámec postavení právnických osob a ochrany jejich pověsti, v rámci čehož předestře, že právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny a že při neoprávněném zásahu do ní jim může vzniknout majetková i nemajetková újma (VII. 1);
- poté odůvodní, že nemožnost právnických osob požadovat přiměřené zadostiučinění představuje zákonné omezení jejich základního práva na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny, neboť jim odpírá dostatečně efektivní (účinný) nástroj ochrany (VII. 2) a takové omezení není přiměřené (VII. 3); rovněž se stručně vyjádří k otázce rovnosti (VII. 4);
- následně vysvětlí, že účinnou ochranu pověsti právnických osob lze v rámci ústavně souladného výkladu zajistit prostřednictvím analogie, pro kterou jsou splněny nezbytné předpoklady, aniž by bylo třeba zrušit přezkoumávaná ustanovení či jejich části (VII. 5).