K §u 3.
K odst. 1. Tuzemskem rozuměti jest všechna území tvořící podle mírových smluv součást republiky Československé bez ohledu na to, byla-li ta která část dne 1. března 1919 skutečně v jejím držení a správě (srovn. § 6, odst. 3.).
K odst. 2. Nerozhoduje důvod, proč ta která věc ve zdejším území jest, nýbrž skutečnost, že tu jest; ovšem jest za to třeba, aby se věc v tuzemsku ne proti vůli majitelově octla. Dle toho leží v tuzemsku z věcí movitých na př. kauce ve zdejším území složené, vklady ve zdejších peněžních ústavech, z práv na př. služebnost požívaní na nemovitosti tuzemské, z práv nevázaných na věc hmotnou na př. neknihovní pohledávky za dlužníky, bydlícími ve zdejším území, právo na důchod od osoby ve zdejším území bydlící vyplaceny, podíly na společnostech s o. r., na společenstvech, nacházejí-li se sídla obou v tuzemsku; je-li však na př. v prvém případě v tuzemsku pouze provozovna podniku, aneb dokonce jen jinaký majetek podniku, sídlo však v cizině, nalézá se podíl v cizině.
Jinak jest, náleží-li osobám přímo spoluvlastnictví; kde se v tomto případě věci neb práva nalézají, řídí se dle všeobecných ustanovení §u 3.
K odst. 4. Kde se uložení opírá o smlouvu, rozhoduje o jeho obsahu a místě smlouva tato, jinak skutečný stav uložení; na př. cenné papíry, jež dány byly do úschovy filiálce peněžního ústavu vídeňského v Praze, ale později, bez vědomí majitelova, přeneseny do Vídně, pokládati jest za ležící v tuzemsku.