K §u 11.
K odst. 1. K majetku dávce podrobenému patří všechna půda mimo veřejné cesty, stezky a silnice, náměstí, návsí a ulice, pak veřejným účelům sloužící kanály a vodovody, koryta řek a potoků, konečně veřejná pohřebiště, pokud nemají jiného určení. Jest tedy do majetku zemědělského a lesního počítati i plochy neplodné, pak bažiny, jezera a rybníky, i když nejsou hospodářsky vzdělány a nedávají výtěžku rybářstvím, sekáním rákosí, dobýváním rašeliny a pod.
K půdě náleží především t. zv. příbytek (přírůstek), t. j. dle zásad soukromého práva věci vedlejší, jež s hlavní věcí (půdou) jako integrující součást jsou spojeny, tedy na př. plody půdy, jako stromy, réva a všechny uživatelné věci, které na povrchu pozemku vyrůstají, pokud jsou s ním spojeny; sem čítati jest dle zvláštního ustanovení soukromého práva semeno vyseté, ryby v rybníce, pokud nebyl sloven, a zvěř v oboře, pokud nebyla chycena neb skolena.
K půdě náleží dále t. zv. příslušenství, t. j. dle zásad soukromého práva věci vedlejší, samostatné, bez kterých pozemků nemůže býti užíváno, nebo které ze zákona nebo z vůle majitele jsou určeny k trvalému užívání pozemku; sem patří na př. zařízení chmelnice, vinice, pak fundus instructus hospodářského statku, živý i mrtvý.
Co jest příbytkem nebo příslušenstvím řídí se dle práva platného tam, kde hlavní věc (pozemek, usedlost) leží.
Stavby (včetně stavebních zřízení a zařízení) jsou částí půdy, pro otázku však, zdali jest je považovati za součást majetku zemědělského neb lesního, rozhodný jest účel, k jakému se jich užívá, a poměr jejich ceny k ceně pozemků, s nimiž hospodářskou jednotku tvoří.
Za součást majetku zemědělského nebo lesního počítati jest i různá práva a oprávnění spojená s držbou pozemků nebo - v širším slova smyslu - usedlosti rolnické, na př. právo honitby, rybolovu, podílnictví na okresních hospodářských nebo kontribučenských záložnách, právo na cizích pozemcích pásti dobytek, v cizím lese káceti dříví, hrabati stelivo, na cizím pozemku lámati kámen, vybírati písek. Jde-li o práva, která se sice samostatně oceniti nedají na př. služebnost cesty, právo čerpati vodu, jejichž existence však působí na cenu statku, pro který jest služebnost zřízena, bude nutno i k nim hleděti.
Součástí kapitálu základního a provozovacího jest jednak inventář živý i mrtvý, tvořící příslušenství toho kterého hospodářství zemědělského nebo lesního, zásoby plodin ve vlastním hospodářství vyrobených, zásoby jinakých k provozování hospodářství určených materiálií, včetně zásob píce a osiva, peníze k provozování hospodářství sloužící a pohledávky. Všechny tyto předměty majetkové čítati jest k majetku zemědělskému nebo lesnímu jen, jde-li o majetek vlastní. Při pachtu náležejí předměty tyto k výdělečnému jmění pachtýře, pokud mu patří a platí o nich ustanoveni § 13.
K hospodářství zemědělskému a lesnímu patří i vedlejší podniky s ním spojené, s celým kapitálem základním a provozovacím, pokud podniky tyto nejsou podrobeny všeobecné dani výdělkové, tedy pokud se v nich zásadně zpracují vlastní výrobky tohoto hospodářství, a nejde o podniky vysloveně průmyslového rázu neb umělecké neb obchodní zahradnictví, jakož i těžba podstaty ploch parifikačních, na př. lámání kamene na vlastním pozemku bez dalšího zpracování nebo vybírání písku.
Jsou-li určité hodnoty (věci neb práva) k provozování nezbytny či nikoli, jest nerozhodno a rozhoduje jen skutečně věnování výrobě zemědělské nebo lesní, ať jest trvalé či přechodné, přímé neb nepřímé.
Jsou-li hodnoty určité výrobě zemědělské nebo lesní skutečně věnovány, jest otázkou, kterou řešiti nutno, dle okolností případu; v každém případě však musí hodnoty tyto náležeti osobě dávkou povinné.
Jmění sloužící výrobě zemědělské nebo lesní tvoří s pozemky Hospodářskou jednotku (§ 10) a vykáže se jako jmění tohoto druhu; pozemky, které slouží účelům podniku výdělečného nebo jiným účelům vůbec, náležejí do jmění výdělečného jako jeho část, anebo tvoří samostatnou jednotku jmění.
K odst. 2. Zásadně jest oceňovati součásti majetku zemědělského nebo lesního obecnou (prodejní) cenou (§ 10, odstavec 1.). Cena nabývací rozhodna jest pouze tehdy, je-li vyšší než obecná (prodejní) cena z 1. března 1919, a jen u těch majetkových předmětů, kterých bylo v době od 1. srpna 1914 do 1. března 1919 ve volném obchodě nabyto. Neplatí to tedy o věcech v dražbě koupených, ani u předmětů bezúplatně nabytých, ale neobmezuje se to též na nemovitosti, nýbrž platí na př. i pro cenění inventáře a pod.
K odst. 3. Pro stanovení ceny nabývací přičísti jest ke skutečné ceně trhové i všechny výdaje vedlejší, na př. výdaj za zprostředkování kupu, útraty vzniklé zhotovením smlouvy trhové, poplatky převodní, u věci movitých výdaje s dopravou jich na místo určení spojené, postavení jich na místě určení. K takto vyšetřenému nákladu s nabytím věci spojenému přičísti jest dále skutečný náklad učiněný na zlepšení dotyčného předmětu majetkového (investice, meliorace); k tomuto nepočítají se ovšem pravidelné každoročně nebo v jiných kratších lhůtách se vyskytující opravy, patří sem však na př. náklad na opravu sešlého stroje, který vzhledem k tomuto stavu levněji byl koupen. Rovněž hleděti jest ku skutečnému zhoršení toho kterého předmětu majetkového, nastalému od doby jeho koupě.
Zhoršení/takové může nastati, na př. u pozemků sesutím půdy, živelní pohromou, kterou se stal pozemek trvale nebo na delší řadu let neplodným, u pozemků lesních vykácením lesního porostu, u strojů upotřebením atd.
Odst. 4. Odstavec tento má na mysli pozemky, které se v držení osoby, dávkou povinné nalézají z dob před válkou, t, j. před 1. srpnem 1914; metoda, kterou zákon za účelem snazšího ocenění tohoto druhu majetku připouští, jest tato:
1. jako pomůcku pro zjištění prodejní ceny z doby předválečné slouží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku násobky katastrálního čistého výnosu dle tabulek uvedených v příloze; ministr financí se zmocňuje, aby obdobné tabulky vydal i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus dle výsledků šetření tam dosud konaných;
2. cena k 1. březnu 1919 stanoví se průměrnou přirážkou 75% k ceně ad 1. vypočtené; pojmem "průměr" stanoví zákon střední cenu prodejní, kolem které kupí se dle povahy jednotlivých případů prodejní ceny vyšší a nižší.
Oceňování dle obecné (prodejní) ceny (§ 10, odst. 1.) jest tedy jako zásadu všeobecně zachovati, tuto cenu s cenami ad 1. a 2. vyšetřenými srovnávati, a kde to okolnosti ospravedlňují, vzíti za základ prodejní cenu vyšší neb nižší.
Vodítkem pro vyšetření docílitelné ceny prodejní jsou v odhadním okresu skutečně placené ceny za jiné pozemky stejného druhu nebo jiné usedlosti přibližně stejného druhu a velikosti z doby od 1. března 1919 nepříliš vzdálené, předpokládajíc, že u těchto srovnávaných objektů obvyklý způsob obhospodařování zůstává v podstatě nezměněn.
Není tedy třeba, aby zde byla úplná kvalitní i kvantitní stejnost pozemků (usedlostí), nebo aby pozemky (usedlosti) ležely v bezprostředním sousedství, nelze však na př. z případných cen za jednotlivé pozemky nebo menší nebo střední statky rolnické docílených souditi na nutně stejnou cenu všech pozemků velkostatku jako celku, rovněž jako nelze z cen docílených za usedlosti spojené s nějakým vedlejším podnikem výdělečným souditi bez výhrady na ceny hospodářství takového zařízení nemajících. Různosti mezi srovnávanými objekty stejného druhu s objektem oceňovaným, dále změny v cenách od doby prodejů a koupí prvnějších objektů nastalé, a pod. vyrovnají se při oceňování přiměřenými přirážkami a srážkami.
Naproti tomu vyloučiti jest při srovnávání objekty, při jejichž koupi nerozhodoval ohled na obvyklý způsob obhospodařování, nýbrž ohledy jiné, na př. koupě spekulační, uložení válečných zisků a pod.
Není třeba, aby zde bylo několik takových skutečně docílených cen, a může býti užito jako oceňovací pomůcky i ceny třeba jen v jednom případě docílené; je-li k disposici cen více, není nepřípustno užití za základ srovnání průměr z několika cen.
Není-li vhodných objektů srovnávacích, nutno docílitelnou cenu prodejní zjistili samostatně se zřetelem k poměrům místním, jakož i všem pro oceňování závažným okolnostem (poloha, velikost, jakost, účel a pod.).
Byl-li pozemek (usedlost) koupen nepříliš dlouho před 1. srpnem 1914, jest při zjištění prodejní ceny předválečné přihlížeti i k této ceně kupní.
Tento způsob přibližného zjišťování ceny předválečné připouští zákon pouze u pozemků věnovaných trvale zemědělské výrobě.
Pojem "trvale" platí jak pro minulost, tak i budoucnost, nebude lze tedy tohoto způsobu cenění užíti tam, kde s trvalým užíváním k účelům zemědělské výroby nelze počítati, buď že na př. cena pozemku již 1. břevna 1919 byla určována jeho polohou jako stavební místo, nebo hospodářské určení pozemku se již změnilo, nebo dle okolnosti případu lze na změnu v dohledné době souditi.
Podmínka druhá jest dána pouze u zemědělské (nikoliv lesní) výroby, není však dána na př. u lomů, pískových jam, třeba se z pozemků, na kterých se kámen, písek atd. těží, platila daň pozemková.
V takto vyšetřené ceně pozemků není ovšem obsažena hodnota ostatních součástí majetku zemědělského, ku které při stanovení celkové hodnoty zemědělského podniku jest hleděti. Otázka oceňování budov věnovaných zemědělství upravena jest u §u 12.
Hodnotu inventáře živého i mrtvého určiti jest, byť i byla prodejní cena pozemků stanovena průměrnou cenou dle násobků katastrálního výnosu, obecnou cenou dle okolností toho kterého případu; dovoleno jest však, aby při zemědělských usedlostech ve výměře do 10 ha, a to pozemků vlastních i najatých, stanovena byla paušálně dle celkové výměry pozemků ohospodařovaných.
Ve velikém průměru možno pro dobu poválečnou ke dni 1. března 1919 použíti těchto paušálních čísel pro 1 ha: u inventáře živého: v oblasti řepařské 1152 K, v oblastech ostatních 898 K; u inventáře mrtvého: v oblasti řepařské 315 K, v oblasti obilnářské I. 240 K, v oblastech ostatních 190 K.
Toto paušalování jest však dovoleno pouze u usedlostí zmíněné výměry, věnovaných trvale a výlučně výrobě zemědělské, nelze ho tedy užíti, na př. provozuje-li se vedle polního hospodářství živnost povoznická, dodávání štěrku a pod. Užije-li se ho však, hleděti jest při paušálním stanoveni hodnoty vlastního inventáře k ceně pozemků nejen vlastních, nýbrž i najatých.
Ve všech případech, kde okolnostmi jest odůvodněno ocenění nižší nebo vyšší, může se však komise odchýliti od průměrných nebo paušálních cen dle předchozích zásad vyšetřených, a to jak ohledně ceny předválečné, tak i ceny k 1. březnu 1919.
Takovými okolnostmi mohou býti ovšem jen okolnosti povahy objektivní, nikoli však takové, které vyplývají z osobních vlastností poplatníkových.
Mezi okolnosti odůvodňující ocenění nižší patří na př.: že jsou pozemky částkou velké hospodářské jednotky, která právě vzhledem k této svojí velikosti není snadno prodejná, že poloha pozemků, jmenovitě vzdálenost jejich od příslušných hospodářských budov znesnadňuje hospodaření na nich, že byly pozemky před válkou propachtovány na dlouhou dobu, předválečné pachtovné se nezvýšilo, a pacht trvati bude ještě aspoň do roka 1922, a pod.
Za okolnosti odůvodňující případné vyšší cenění považovati jest na př. provedení meliorací, zvláštní způsobilost k pěstování určitých plodin, které mají v blízkém okolí vydatné odbytiště, a pod.
K odst. 5. Oceňování lesního majetku může se díti podle různých způsobů, při čemž třeba rozlišovati:
1. lesy větší neb menší rozlohy, v nichž upraveno jest hospodářství na podkladě hospodářských plánů neb programů pro stálou a pravidelnou vytěž roční,
2. lesy větší rozlohy, v nichž nehospodaří se podle určitého hospodářského plánu neb které jsou ve stavu abnormálním (zvláště na Slovensku), ale které poskytují určitou roční výtěž,
3. lesy menší rozlohy, v nichž nehospodaří se podle plánu neb programu a které připouštějí jen výtěž občasnou (drobné lesy selské).
Dále třeba při oceňování dbáti způsobu hospodaření a ceniti les vysokokmenný, střední, nízký či pařezový od sebe odděleně; podobně třeba rozlišovati i každou hospodářskou třídu zvlášť jako hospodářský celek se zřetelem k zavedené době obmýtné, bonitě půdy a porostů, druhu dřevin porosty skládajících, přírůstků a pod.
Pokud se týče vlastního ocenění lesního majetku, jest nejjednodušší metodou výpočet ceny lesa podle výnosu jeho hodnoty, t. j. kapitalisováním trvalého čistého ročního výnosu z roku 1918, resp. roku 1913 při 4% zúrokování (znásobením 25).
Za trvalý roční čistý výnos pokládati jest lesní příjmy po zaplacení veškerých vydání spojených s majetkem lesním a s provozováním lesního hospodářství, do kterých daň z příjmu a daň z válečných zisků, rovněž jako v Čechách, na Moravě a ve Slezsku teprve zákonem ze dne 18. listopadu 1919, čís. 617 Sb. z. a n., na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi zákonem ze dne 17. února 1920, čís. 132 Sb. z. a n" a pouze přechodně zavedená, resp. zvýšená válečná přirážka k dani pozemkové nesmí býti započítána, předpokládajíc, že výnos trvale a pravidelně potrvá.
Trvalost výnosu musí býti prokázána hospodářským lesním plánem, který musí býti vypracován dle skutečného stavu lesa.
Správnost výsledku tohoto způsobu oceňování lesního majetku jest tedy vázána na podmínku, že čistý výnos z lesa lze bráti každoročně stejnoměrně a trvale, hodí se tudíž tato metoda pro lesy se spořádaným lesním hospodářstvím, jež jsou alespoň přibližně v normálním stavu.
Cena výnosová takto zjištěná zahrnuje v sobě cenu půdy i cenu porostu, jakož i budov a zařízení ku provozování lesního hospodářství potřebných.
Má-li býti cena budov obytných (pro lesní personál) zvlášť vyznačena, jest třeba, aby od výnosové ceny lesního majetku odpočítána byla přiměřená cena těchto budov, kterou lze zjistiti jako pro obytná stavení zemědělská (srov. prov. nař. k §u 12).
Pro rozsáhlejší lesy, v nichž nehospodaří se podle určitého plánu, nebo které nalézají se v abnormálním stavu, jest správné ocenění lesního majetku úkolem daleko obtížnějším a složitějším.
V těchto případech lze dospěti k správným výsledkům individuálním odhadem lesního majetku se zřetelem k jednotlivým okolnostem, jež určují cenu lesa. Nestačí tedy rozlišovati jednotlivé třídy hospodářské podle způsobů hospodářských a tvaru porostního (les vysoký, střední a nízký), nýbrž jest třeba vyšetřiti alespoň poměr tříd stáří (rozlohu starých, středních a mladých porostů ve stupnicích po 20 letech) a dřevní zásobu, dále bonitu půdy a porostů (podle převládajících dřevin a přírůstku), intensitu hospodářství, polohu lesního majetku a s ní související poměry odbytu a možného zpeněžení lesních dřevin.
Na těchto podkladech lze pak stanoviti průměrnou porostní bonitu dle dřevin a přírůstku a střední stáří celé třídy hospodářské a zjistiti tak průměrnou jednotku co do stáří a jakosti pro plochu 1 ha lesa. Hodnotu této průměrné jednotky dlužno určiti podle skutečných místních poměrů.
Celková cena lesa pak stanoví se, znásobí-li se hodnota této průměrné jednotky, zmenšená o celkové výlohy, redukované na plochu 1 ha lesa, celkovou rozlohou hospodářské třídy.
Dobrou směrnici pro výpočet ceny lesa abnormálního poskytuje též skutečná cena ročního přírůstku; zvláště při různorodých bonitách a různé výši přírůstku lze tím způsobem dospěti k uspokojivým výsledkům.
Příklad: pro vysoký tvar lesa smrkového lze počítati
pro bonitu: I. II. III. IV. V.
s přírůstkem pro ha: 6 m3, 5 m3 , 4 m3, 3 m3, 2 m3;
podle skutečných poměrů vypočte se pro jednotlivé bonity nejprve hrubý výnos za dříví užitkové a palivové, jenž se převede na 1 m3 hmoty dřevní; podobně stanoví se celkové výlohy a redukují se na 1 m3 hmoty, rozdíl hrubého výnosu a výloh dá pak čistý výnos, který se redukuje opět na 1 m3 hmoty dřevní. Průměrná cena lesa stanoví se pak, kapitalisuje-li se čistý výnos jednotlivých bonit na 4% a převede-li se na plochu 1 ha anebo násobí-li se čistá cena 1 m3 hmoty dřevní (ročního přírůstku) příslušnými činiteli, jež činí:
pro bonitu: I. II. III. IV. V.
a přírůstek: 6 m3, 5 m3 , 4 m3, 3 m3, 2 m3;
150 125 100 75 50
a dávají v uvedeném příkladě průměrnou cenu 1 ha lesa jednotlivých bonit okrouhle: Kč 5400, 3660, 2150, 750, 250.
Pokud se konečně týče drobných lesů, v nichž nehospodaří se podle určitého plánu neb programu, a které neposkytují pravidelné roční těžby (stálého ročního důchodu), nýbrž zpravidla dávají jen výtěž občasnou, a jejichž přírůstek jest vzhledem k špatné bonitě a většinou zanedbanému způsobu hospodářství (ochuzení půdy častým hrabáním steliva) nepatrný (obyčejně pod 2 m3 pro ha), nutno provésti ocenění těchto lesů opět invididuálním odhadem se zřetelem ke stáří jednotlivých porostů, bonitě, dřevině, přírůstku a celkovému stavu lesa. Pro tyto případy nelze stanoviti jednotné směrnice pro oceňování; částečné vodítko poskytuje však tato tabulka, udávající přibližnou hodnotu 1 ha lesů tohoto druhu:
Stáří porostu Třída
let I. II. III.
11- 20 500 300 150
21- 30 1000 600 300
31- 40 1350 950 550
41- 50 1500 1100 700
51- 60 1600 1200 800
61- 70 1700 1300 900
71- 80 1800 1400 1000
81- 90 1900 1500 -
91-100 2000 1600 -
Třída I. platí pro lesy řádně pěstované, střední bonity, o rozloze přes 50 ha, s průměrným přírůstkem 3 až 4 m3 pro ha, s převládajícími jehličnatými dřevinami (smrk, jedle, borovice) tvaru vysokého.
Třída II. platí pro lesy horší bonity, o rozloze pod 50 na, celkem uspokojivě pěstované, s průměrným ročním přírůstkem asi 2 - 3 m3 pro ha, jehličnaté neb listnaté tvrdé dřeviny tvaru vysokého.
Třída III. platí pro drobné lesy nejhorší bonity, zanedbané a častým hrabáním steliva ochuzené, převahou borové porosty, neb nízké a střední lesy listnaté s převahou měkkých dřevin, s průměrným přírůstkem pod 2 m3 pro ha, s krátkou dobou obmýtnou.
Průměrná čísla nahoře uvedená platí pro porosty normálně (plně) zakmeněné.
Cenu holin, t. j. nezalesněných ploch v lese, stanoviti jest jako cenu pastvou střední bonity.
Cena kultur lesních, t. j. porostů do 10 let stáří, se vypočte, když se k ceně půdy (holiny) připočte zúročený náklad zalesňování.
K odst. 6, Není rozhodno, jsou-li pozemky ty již parcelovány, nebo jak se jich právě užívá.
K odst. 8. Je-li v době, kdy se dávka ukládá, již známo, které pozemky, komu a za jakou náhradu byly nebo budou postoupeny, jest k okolnosti té hleděti tak, aby do základu pro vyměření dávky posavadnímu majiteli započtena byla pouze vyplacená nebo smluvená náhrada. Okolnost tu musí posavadní majitel v přiznání uplatniti a všechny potřebné údaje poskytnouti. Neučiní-li tak, nebo nebyly-li by mu snad ještě známy, vyměří se dávka bez ohledu na ně a opraví se k žádosti posavadního majitele, kterou podati jest u příslušné berní správy (finančního ředitelství) do 30 dnů po tom, kdy bylo pravoplatně rozhodnuto o převzetí pozemků dosavadním pachtýřem.
Novému nabyvateli započítá se hodnota převzatých pozemků stanovená podle předchozích pravidel do hodnoty majetku dávkou povinného, vyloučí se však náhrada skutečně zaplacená, není-li zvláštních důvodů k domněnce, že byla náhrada zapravena z majetku získaného teprve po 1. březnu 1919. Nezaplatila-li se připadající náhrada zcela, pokládati jest nedoplatek přejímací ceny za dluh k 1. březnu 1919.
K odst. 9. U dávky již vyměřené nastane oprava k žádosti poplatníkově, kterou podati jest u příslušné berní správy (finančního ředitelství) do 30 dnů po pravoplatném rozhodnutí o náhradě za vyvlastněnou nemovitost poskytnuté.