K §u 10.
K odst. 1. Obecnou (prodejní) cenou rozumí se cena, které lze za předmět v rozhodné době na volném trhu podle stavu a jakosti předmětu bez ohledu na mimořádné okolnosti neb osobní poměry docíliti.
Nerozhoduje tedy mimořádná cena, které lze za předmět docíliti vzhledem k užitku, který by mohla za zvláštních okolností dáti, nebo vzhledem ke zvláštním poměrům prodávajícího nebo kupujícího, ani cena zvláštní obliby, zakládající se v pouze náhodných vlastnostech předmětu, které jej majiteli činí zvláště cenným, ani t. zv. cena užitná.
Hodnotu součástek jmění vyjádřiti jest vesměs v korunách československých bez rozdílu, jde-li o majetky ležící v tuzemsku či v cizozemsku, neb o majetky, jejichž hodnota rozhodného dne 1. března 1919 v běžném životě vyjadřována byla v měně korunové či v některé měně cizí.
Při oceňování nutno míti na paměti, že dne 1. března 1919 trvala ještě společná měna ve všech státech povstalých z bývalého Rakousko-Uherska, a že teprve odloučením se měny československé od bývalé měny rakousko-uherské počal se tvořiti zvláštní kurs koruny československé. Bude tedy majetky ležící ve státech sukcesních nebo majetky, jichž cena vyjadřována jest ve starých korunách rakousko-uherských oceňovati v korunách československých za relace: 1 stará koruna rakouskouherská = 1 koruně československé, pokud v dalším pro oceňování jednotlivých druhů majetku nejsou v té příčině stanoveny výjimky (srov. na př. prov. nař. k §u 15). Bude tedy na př. dům ve Vídni, který dne 1. března 1910 měl cenu 100.000 starých rakousko-uherských korun oceniti k dávce z majetku 100.000 Kč.
K odst. 2. Podle zákona jsou hospodářskou jednotkou jednak jednotlivé věci a práva, jednak soubory jich.
Jednotlivá věc nebo právo považuje se za hospodářskou jednotku, kterou jest oceňovati samostatně, tehdy, jestliže objektivně s jinými věcmi nebo právy nesouvisí, tedy na př. jednotlivé položky majetku kapitálového.
Je-li však taková věc podle svého skutečného určení pouze částí souboru stejnorodých věcí, na př. náušnice ze soupravy šperkové, netvoří ona sama, nýbrž soubor, jehož částí jest, samostatnou součástku jmění.
Ve zvýšené míře platí to o věcech nebo právech, které jsou podle svého určení a skutečného užívání částí závodu nebo podniku. I bude zde za hospodářskou jednotku považovati pravidelně celý podnik, závod však vždy tehdy, jde-li o takový oddíl podniku, který jest technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem; jehož činnost v daném případě mohla by býti též předmětem samostatného podniku.
Nelze tedy na hospodářskou jednotku souditi ani jedině z okolnosti, že na př. pozemky jsou zaneseny v jedné knihovní vložce, ani z místní souvislosti jich, ani ze stejnorodého způsobu užívání, ani z toho, že samostatné předměty majetkové nebo podniky nebo závody jsou náhodou v rukou jednoho vlastníka.
Jde-li o zemědělský podnik spojený s nějakou vedlejší výrobou, jest pro posouzení otázky, jsou-li tu dvě nebo více hospodářských jednotek, či pouze jediná, rozhodno v každém jednotlivém případě, jaké povahy dotyčná vedlejší výroba jest. Je-li tato výroba takového rázu, že ji nelze považovati za vedlejší závod zemědělského nebo i lesního hospodářství, který jest osvobozen od všeobecné daně výdělkové, jest nutno dotyčný závod považovati za zvláštní hospodářskou jednotku, kterou jest oceňovati odděleně od závodu zemědělského nebo lesního, třeba se dotyčnému výdělečnému závodu dostávalo potřebných surovin od závodu zemědělského; na př. provozuje-li majitel statku zároveň cihelnu, pro kterou potřebný materiál (hlínu, písek) béře | z vlastních pozemků, jsou tu dvě hospodářské jednotky (srovnej též prov. nař. k odst. 1. §u 11).
U stavebních pozemků v širším slova smyslu jest za hospodářskou jednotku považovati pravidelně jednak každé stavební místo, které jako takové jest přesně vymezeno a tvoří pro sebe předmět obchodu (Stavební parcela), jednak jednomu majiteli patřící neb společný nedělený majetek několika společníků tvořící souvislý, větší komplex pozemků, který v dohledné době může býti předmětem stavební činnosti, tedy ve stavební parcely rozdělen.
K odst. 3. Jestliže hospodářská jednotka obsahuje několik předmětů majetkových, ocení se všechny předměty jako celek, tedy nikoli pouhým sečtením cen jednotlivých předmětů. Tyto ceny budou ovšem vítanou početní pomůckou při oceňovaní celkovém.
Jako celek oceňovati jest takovou hospodářskou jednotku i, je-li společným majetkem několika osob. Cena ideálního podílu spoluvlastníkova bude se pak říditi dle práv a povinností, jaké spoluvlastníci k sobě vzájemně mají, a záležeti v penízi, který by na něj při zrušení spoluvlastnictví připadl.
K odst. 4. Sem patří jmenovitě pohledávky pochybné, t. j. takové, o kterých vzhledem k přítomným majetkovým poměrům dlužníkovým není jisto, jakou částkou budou splaceny, na př. i pohledávky za bývalým rak. a uh. vojenským erárem, pohledávky za bývalým rak. a uh. státem a jeho podniky (na př. bývalé rakouské státní dráhy, vídeňská poštovní spořitelna) a pod. Vždy však uvést jest nominelní hodnotu v přiznání ve sloupci "Bližší označení".
Jde-li o majetkové předměty, o kterých není známo, zdali vůbec ještě existují, na př. továrna v cizině, mohou býti prozatím ze základu pro vyměření dávky vyloučeny.