K §u 9.
K odst. 1. Zákon dělí majetek dávce podléhající ve čtyři druhy, které v paragrafech dalších jsou blíže určeny.
K odst. 2.
K čís. 1. Vyloučeny jsou a do základu pro vyměření dávky se nepočítají vedle domácího nářadí, zařízení bytu a šatstva, jež zákon výslovně uvádí, na př. i šperky, obrazy, knihy, zásoby všeho druhu, ale jen tehdy, slouží-li k osobní potřebě nebo spotřebě, k výzdobě obydlí, k poučení, zábavě nebo zpříjemnění života poplatníkova a příslušníků domácnosti, pokud tyto předměty nespadají pod ustanovení §u 14, lit. a) a b).
Předměty tyto vyloučiti jest jen tehdy ze základu pro vyměření dávky, slouží-li pouze, tedy výhradně, osobní potřebě, nikoli však užívá-li se jich zároveň k účelům jiným; nelze tedy vyloučiti a patří do jmění dávce podrobeného na př. koně užívaní pravidelně při zemědělství nebo v podniku výdělečném, třeba jich majitel hospodářství nebo podniku zároveň užíval jako koní kočárových.
O tom, jde-li skutečně o předměty sloužící, osobní potřebě a nejde-li současně o předměty přepychové, lze rozhodovati pouze dle okolností konkrétního případu.
Upotřebením k účelům výdělečným rozumí se užívání v podniku výdělečném nebo při zaměstnání k zisku směřujícím, s jehož provozováním jest zásadně spojena povinnost k dani výdělkové, třeba v tom kterém případě tato daň z kteréhokoliv důvodu skutečně předepsána nebyla. Dle toho patří k majetku dávce podrobenému na př. zařízení, ložní prádlo a pod. v hotelích, t. zv. domech lázeňských, bytech pravidelně letním hostům pronajímaných a jinak neužívaných, zařízení ordinačních místností lékařů, zařízení kanceláří advokátních a pod.
O užívání k účelům jinakého rázu lze mluviti. na př. chová-li někdo zavodní koně.
K čís. 2. Sem patří práva a zaopatřovací požitky všeho druhu, kterých požívají po vstoupení na dočasný nebo trvalý odpočinek nebo po jinakém vystoupení z činné služby úředníci, zřízenci i sluhové státu, veřejných korporací a ústavů, všech spolků a společností, úředníci a zřízenci soukromí, důstojníci a mužstvo ozbrojené moci, jakož i požitky zmíněného druhu, kterých se dostává vdovám a sirotkům osob právě jmenovaných od službodárce nebo z fondů a pokladen, k nimž službodárce přispívá, konečně renty tvořící přímo úplatu za vykonané služby.
K čís. 3. Pro posouzení, zdali kapitálová hodnota nároku z pojištění patří do jmění dávkou povinného, rozhodna jest pojištěna suma každé jednotlivé pojistky, nikoli souhrn pojistek patřících snad příslušníkům téže domácnosti.
K pojištěním sjednaným na základě zákonné povinnosti patří na př. úrazové a nemocenské pojištění dělnické, zákonné pojištění pensijní, dále různá na zvláštních předpisech spočívající pojištění zákonná. Ústavy zřízenými dle lit. E. min. nařízení ze dne 5. března 1896, čís. 31 ř. z., rozuměti jest menší vzájemně pojišťující spolky k pojištění podpor v nemoci a pohřebného, rent invalidních nebo starobních, podpor vdovských a sirotčích, kapitálů splatných v určitou dobu, při čemž pojistné platí člen spolku ve prospěch osoby třetí (jmenovitě pojištění věna nebo výbavy dětí), jestliže celý plán, dotyčného podniku má povahu lidumilnou a pojišťování na místním neb odborně společenstevním základě nebo jinak jest upraveno tím způsobem, že vyloučeni jsou placení jednatelé jakožto zprostředkovatelé.