IV.
Judikatura Ústavního soudu ve vztahu k pořádkovým pokutám
Ústavní soud se pořádkovými pokutami v civilním, správním i trestním řízení vícekrát zabýval.
Ve svém nálezu sp. zn. P1. ÚS 28/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 161, str. 185; vyhlášen pod č. 2/2000 Sb.) dospěl k závěru, že pořádkové pokuty ukládané ve správním právu a při kontrolní činnosti jsou svou povahou obecně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod fyzické osoby s ohledem na jejich výši a možnost opakovaného ukládání. Mohou být přitom vydávány na základě volného uvážení, takže není vyloučen ani diskriminační efekt jejich ukládání vůči různým subjektům. Jsou sankcí za deliktní jednání ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Jejich výši je proto třeba srovnat s povahou trestných činů, za které je možno rovněž uložit peněžitý trest. Takových trestných činů zná náš trestní zákon desítky a souvisejí s problematikou vedení určitých právních procesů a kontrol (jako blízké povahou např. § 124a až 124c, § 125, § 129, § 145a, § 148a, § 169b, § 171, 175, § 176, § 255, § 257a trestního zákona). Podle § 53 trestního zákona spočívá peněžitý trest v povinnosti zaplatit státu od 2 tisíc do 5 miliónů Kč. Právo na spravedlivý proces je v jejich případě zaručeno. .Jestliže tedy u těchto trestných činů je sankce v podobě peněžitého trestu (často nižší než pořádková pokuta) v režimu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není rozumný důvod, proč by tomu nemělo být v případě pořádkových pokut, u kterých se často ani nevyžaduje zavinění.
Obdobně ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 211/99 (Sbírka nálezů a usnesení ústavního soudu, svazek 20, nález č. 152) Ústavní soud uvedl, že pořádkové pokuty ukládané v rámci občanského soudního řízení jsou rovněž způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod, a ústavní soud proto nevidí žádný racionální a ústavněprávně akceptovatelný důvod pro odlišné posuzování pořádkových pokut ukládaných v rámci jednotlivých typů řízení, o to více, že účelem občanského soudního řízení je zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.
Pořádkovými pokutami uloženými podle § 66 tr. řádu se ústavní soud zabýval mj. v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 13/99 (Sbírka nálezů a usnesení ústavního soudu, svazek 15, nález č. 120). Ústavní soud zrušil usnesení vyšetřovatele úřadu vyšetřování České republiky a usnesení okresního státního zastupitelství, jímž byla stěžovatelce-fyzické osobě uložena pořádková pokuta 20 000 Kč za nevyhovění výzvě. Důvodem pro kasaci napadených usnesení bylo zjištění, že stěžovatelka nebyla oprávněna disponovat s požadovanými údaji, a že tudíž bylo namístě uložit pořádkovou pokutu obchodní společnosti, a nikoli její zaměstnankyni. Otázkou absence soudního přezkumu se senát Ústavního soudu nezabýval.
Obdobně nálezem ve věci sp. zn. II. ÚS 118/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 13) Ústavní soud zrušil usnesení okresní státní zástupkyně a usnesení policejního orgánu o pořádkové pokutě 15 000 Kč. Ústavní stížnosti bylo vyhověno především proto, že jednak nedospělo trestní řízení v daném případě do stadia řízení přípravného, takže (podle tehdejší úpravy trestního řízení) nemohla být výzva k vydání peněžního deníku učiněna, a nemohla být tudíž ani pořádková pokuta uložena, a jednak z toho důvodu, že vdaném případě uložení pořádkové pokuty nutilo stěžovatele k součinnosti spočívající k předložení důkazu, který jej mohl usvědčovat. Ani v této věci se senát Ústavního soudu otázkou absence soudního přezkumu nezabýval.
Usnesením ve věci sp. zn. III. ÚS 315/03 (nepublikováno) Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozhodnutí Police České republiky a usnesení okresního státního zastupitelství o pořádkové pokutě 5 000 Kč uložené podle § 66 tr. řádu s odůvodněním, že postup orgánů veřejné moci byl v souladu s trestním řádem. Otázkou absence soudního přezkumu se senát Ústavního soudu nezabýval.
Ve všech třech posledně uvedených případech bylo předmětem ústavní stížnosti pravomocné rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené podle § 66 tr. řádu. V prvním stupni byla rozhodnutí vydána policejním orgánem. Následné stížnosti byly zamítnuty státním zástupcem. Všechny uvedené ústavní stížnosti byly senáty ústavního soudu projednány věcně. Otázkou, zda platné právo dostatečně naplňuje ústavní záruky zakotvené v čl. 6 Úmluvy, se ovšem žádný z rozhodujících senátů ústavního soudu nezabýval.