III.
Vyjádření účastníků a Ministerstva spravedlnosti
Ve vyjádření, které k návrhu podala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dne 27. 4. 2004 a které je podepsáno předsedou této sněmovny PhDr. Lubomírem Zaorálkem, se uvádí, že pro posouzení dané věci je třeba se nejprve zabývat otázkou, zda čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá na rozhodování o stížnostech proti usnesení. Je konstatováno, jak je pojem "trestní obvinění (criminal charge)" chápán v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, např. ve věci Engel a další proti Nizozemsku. Dále je poukázáno na nález ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 28/98 (Sbírka nálezů a usnesení ústavního soudu, svazek 16, nález č. 161. str. 185 a násl.; vyhlášen pod č. 2/2000 Sb.), v němž ústavní soud dospěl k závěru, že pokuty v právním řádu České republiky představují sankci za deliktní jednání ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Současně je poukázáno na skutečnost, že ústavní soud se v minulosti již zabýval případem skutkově obdobným, přičemž v rozhodnutí ze dne 28. 1. 2003 ve věci sp. zn. II. ÚS 118/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 13) uvedl, že neshledal důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva. S ohledem na judikaturu ESLP a ústavního soudu je třeba přisvědčit názoru, že státní zástupce není orgánem splňujícím kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Závěrem uvedl, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s ústavou, ústavním pořádkem a právním řádem České republiky. Je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí.
Ve vyjádření, které k návrhu podal Senát Parlamentu České republiky dne 26. 4. 2004 a které je podepsáno předsedou Senátu doc. JUDr. Petrem Pithartem, se uvádí, že ustanovení § 146 odst. 2 je součástí trestního řádu ode dne přijetí tohoto zákona Národním shromážděním, tj. dne 29. 11. 1961. Do současnosti nedoznalo z hlediska sledovaného ústavního problému žádné změny. Několik novelizací daného ustanovení přineslo pouze formální změny dikce v souvislosti se změnami struktury a pojmenování jednotlivých orgánů činných v trestním řízení. Senát Parlamentu České republiky byl ustaven a zahájil své ústavní působení v prosinci roku 1996. Vyjádření k věci, které by vycházelo z přímého projednávání a přijetí předmětného ustanovení trestního řádu, resp. celého institutu řízení o stížnosti, nemůže Senát Ústavnímu soudu poskytnout, neboť dané legislativní události se uskutečnily před jeho ustavením.
Za dobu existence Senátu se předmětného tématu dotkla jen tzv. "velká novela trestního řádu" (zákon č. 265/2001 Sb.), která přinesla jednak doplnění ustanovení § 146 odst. 2 o pravidlo, že o stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce, což znamená jisté potvrzení kritizovaného modelu, jednak rozšíření ustanovení § 146a, kterým se stanoví seznam stížností proti rozhodnutím státního zástupce a policejního orgánu ve věcech zajištění osob a majetku, o kterých musí rozhodovat výhradně soud. V rozpravě komory k návrhu "velké novely trestního řádu" nebyla problematika rozhodování o stížnostech jmenovitě dotčena.
Ve stanovisku, které na žádost ústavního soudu podalo Ministerstvo spravedlnosti dne 22. 4. 2004 a které je podepsáno ministrem spravedlnosti JUDr. Karlem Čermákem, se uvádí, že z hlediska záruk, jež by měly být v řízení o uložení pořádkové pokuty poskytnuty osobě, jíž je pokuta ukládána, je klíčovým pojmem pojem "trestní obvinění" podle čl. 6 Úmluvy. Ministerstvo poukázalo na článek JUDr. J. Kmece "K některým aspektům zásady ne bis in idem ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva", Trestní právo 1/2004, str. 24, v němž je citován rozsudek ESLP ve věci Engel a ost. proti Nizozemí, a uvedlo. že v dané oblasti je judikatura ESLP velmi kasuistická, a není proto snadné určit, na řízení o kterých deliktech podle vnitrostátního práva se vztahují záruky čl. 6 Úmluvy.
Dále ministerstvo poukázalo na nedávné rozhodnutí ESLP o přijatelnosti stížnosti Tibora Juríka proti Slovenské republice, jež se týká uložení pořádkové pokuty v trestním řízení, z jehož odůvodnění vyplývá, že čl. 6 Úmluvy se nevztahuje na řízení o uložení pořádkové pokuty v rámci trestního řízení a na řízení o uložení pořádkové pokuty se nevztahují záruky kladené na řízení, ve kterém se rozhoduje o trestním obvinění. Z uvedeného rozhodnutí pak ministerstvo dovodilo, že úprava řízení o uložení pořádkové pokuty a úprava řízení o stížnosti v trestním řádu netrpí ústavním deficitem a zaručuje účastníkům dostatečná práva. Navrhlo, aby ustanovení § 146 odst. 2 trestního řádu bylo ponecháno ve stávající podobě.