Procesní prostředky nápravy poskytované tr. řádem
"§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
d) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu zástupci."
Z citované právní úpravy lze dle názoru senátu dovodit následující:
- Osoba, které byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, má k dispozici řádný opravný prostředek (stížnost), o němž rozhoduje nadřízený stížnostní soud (krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud), a to vždy v senátě složeném ze tři soudců [§ 19 odst. 2, § 27, § 31 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění], tedy orgány splňující kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Těmto osobám ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu tudíž zajišťuje možnost uplatnit své ústavní procesní právo na soudní ochranu.
- Osoba, které byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena v přípravném řízení policejním orgánem nebo státním zástupcem, má také k dispozici řádný opravný prostředek (stížnost). Stížnostním orgánem však v těchto případech není soud, nýbrž státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor (byla-li pokuta uložena policejním orgánem), případně nadřízený státní zástupce. Uvedené stížnostní orgány však v tomto případě nelze považovat za splňující kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Osobám takto postiženým tudíž § 146 tr. řádu nezaručuje možnost uplatnit ústavní procesní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tyto osoby navíc jsou v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení z hlediska praktického uplatnění základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve srovnání s osobami, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, což lze považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny.
V tomto rozsahu senát považuje citované ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu za neústavní z důvodů uvedených výše.
Dle názoru senátu proti stávající právní úpravě v ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu, pokud stanoví, že stížnost proti usnesení o pořádkové pokutě předloží policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, resp. státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci, z hlediska úzkého pohledu samotného znění tohoto ustanovení zákona nelze nic namítat. Je věcí zákonodárce, jak upraví procesní záruky zákonnosti usnesení o pořádkové pokutě, resp. kolik opravných prostředků umožní. Z pohledu širšího, z hlediska existence účinných procesních záruk či prostředků nápravy, však je senát nucen konstatovat, že citované ustanovení trpí ve shora uvedeném rozsahu ústavním deficitem, jehož podstata spočívá v absenci takové právní úpravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
K neústavním mezerám v zákoně senát poukázal na článek Vojtěcha Šimíčka "Opomenutí zákonodárce jako porušení základních práv" ve sborníku "Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu České republiky a Slovenské republiky". Brno 2001, a tam citovanou judikaturu německého Spolkového ústavního soudu, a dále též na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. P1. US 36/01 (Sbírka nálezů a usnesení ústavního soudu, svazek 26, nález č. 80 vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.). V takových případech Spolkový ústavní soud ve výroku svého rozhodnutí může toliko vyslovit, že existující zákonná úprava porušuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy tím, že určité skupině osob neumožňuje realizovat své ústavní procesní právo.
S ohledem na nezbytnost nápravy stávajícího neústavního stavu je však senát toho názoru, že pouhé konstatování neústavnosti příslušných ustanovení trestního řádu v tom smyslu, že obsahují neústavní mezery, nepostačí. Dle jeho názoru ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu by mělo být zrušeno buď zcela nebo jen zčásti s tím, že zákonodárci bude poskytnut přiměřený časový prostor k takové úpravě části první hlavy sedmé - Stížnost a řízení o ní (§ 141 - 150) trestního řádu, která by odpovídala požadavkům čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Při částečném zrušení ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu byla by derogována v písmeni a) citovaného ustanovení slova ,,.... státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, ... jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci ...", v písmeni b) slova: "b)" a ...nadřízenému státnímu zástupci nebo...", a celé písmeno d), takže ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu by pak znělo:
"(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) policejní orgán a státní zástupce soudu,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena.".
Senát dále uvedl, že dle jeho názoru konstatovanou mezeru v zákoně nelze překlenout jakoukoliv podpůrnou aplikací civilních či správních procesních předpisů, zejména vzhledem k jejich odlišnému účelu, v nich stanovené působnosti soudů a s tím související zásadě obsažené v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Je zřejmé, že civilní ani správní procesní předpisy se soudním přezkumem zákonnosti pořádkových pokut uložených v trestním řízení, a tudíž ani s reálným vlivem civilních či správních soudů na trestní řízení, nepočítají.
Obdobně je třeba odmítnout i možnost přezkoumávat rozhodnutí o pořádkové pokutě ústavním soudem v rámci řízení o ústavní stížnosti. V opačném případě by se ústavní soud dostal do pozice odvolací instance, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.
Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl senát ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, v platném znění, o přerušení řízení a o podání návrhu plénu ústavního soudu na úplné, případně částečné zrušení ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu.