K § 29.
(1) Po uplynutí tří let od vyhlášení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nemůže uplatňovati nárok na něm založený nikdo, kdo byl odmítnut z důvodu, že nebyl válečným poškozencem. Ustanovení to nevztahuje se však na případy opětného uplatňování nároku na důchod, byl-li válečný poškozenec při dřívějším uplatňování svého nároku vyloučen z jiného důvodu.
(2) Tříletá lhůta netýká se tedy na př. případu, kdy úmrtím bližšího předka bylo umožněno uplatňování nároku předka vzdálenějšího, nebo kdy úmrtím matky sirotci nabývají práva na zvýšený důchod podle § 23, odst. 2., zákona, nebo kdy nastalou neschopností (snížením schopnosti) k výdělku anebo dosažením určitého věku vdova nebo předkové nabývají možnosti uplatňovati svůj nárok a pod. Rovněž netýká se lhůta tříletá válečných invalidů, kteří v době vyhlášení zákona neměli nároku na důchod invalidní jen vzhledem k příjmu přesahujícímu hranici vytčenou v § 2 zákona nebo vzhledem k ustanovením § 4 zákona.
(3) Naproti tomu mohou svůj nárok uplatňovati jen do 3 let od vyhlášení zákona, a to přihláškou k sociálně-lékařské prohlídce (anebo k prohlídce, kterou tato bude nahrazena) muži, kteří v době vyhlášení zákona již byli propuštěni z činné služby vojenské (z válečných úkonů, ze zajetí) jakožto neinvalidé a kteří později tvrdí, že následkem vojenské služby válečné (válečných úkonů, útrap v zajetí) utrpěli ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 20%.
(4) Pro válečné poškozence, kteří se po vyhlášení zákona stanou státními občany Československé republiky na základě ustanovení o nabývání státního občanství provádějících mírové smlouvy, počíná běh promlčecí lhůty uvedené v § 28, případně v § 29, odst. 1., zákona teprve dnem nabytí státního občanství, nepočne-li lhůta v důsledku nedostatku ostatních náležitostí (§ 28, odst. 2. a 3., tohoto nařízení) běžeti později.
(5) Pro válečné poškozence, kteří v den vyhlášení zákona prokazatelně beze své viny a proti své vůli meškali v cizině (na př. vojíni upadnuvší do zajetí a meškavší dne 16. března 1920 na Sibiři, v Rusku a pod.) a mohli se vrátiti do území Československé republiky na př. teprve 2 roky po vyhlášení zákona, počíná běh promlčecí lhůty uvedené v § 28, případně v § 29, odst. 1., zákona teprve dnem jejich návratu.
(6) Zhorší-li se podstatně zdravotní stav válečného invalidy následkem události, zakládající jeho nárok na důchod invalidní (§ 11, odst. 1, tohoto nařízení), může invalida požadovati u příslušného Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence přiměřené zvýšení svého důchodu, nejdéle však v době 10 let od přiznání prvotního důchodu. Zemský úřad zjistí způsobem obdobným jako u prvotní přihlášky, zda jest žádost invalidova oprávněna.
(7) Po uplynutí lhůty uvedené v předcházejícím odstavci může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti, aby invalidovi byl přiměřeně zvýšen důchod,
a) zhoršil-li se zdravotní stav invalidův pro poranění nebo nemoc, o nichž je prokázáno, že byly způsobeny za poměrů, uvedených v ustanovení § 1, písm. a), č. 1 až 3 zák, č. 199/1919 Sb. z. a n., a
b) bylo-li zjištěno, že ztráta na výdělečné schopnosti se tímto zhoršením zvýšila aspoň na 50% nebo u invalidů, u nichž tato ztráta již dosáhla aspoň 50%, na stupeň vyšší.
(8) Zemský úřad pro péči o válečné poškozence zkoumá, zda je prokázáno, že jde o zhoršení zdravotního stavu nastalé pro poranění nebo nemoc, jež byly způsobeny následkem vojenské služby, válečných úkonů a prací nebo útrap zajetí, podle dosavadních výsledků důkazního řízení nebo podle průkazů žadatelem předložených nebo nabídnutých a tak označených, aby úřadu bylo možno je opatřiti, nemůže-li strana z důvodů na ní nezávisících opatřiti průkazy sama. Zůstane-li v tomto řízení neprokázáno, že poranění nebo nemoc, o jejichž zhoršení je žádost opřena, byly způsobeny za poměrů označených výše, odmítne zemský úřad pro péči o válečné poškozence výměrem žádost invalidovu bez dalšího řízení. Proti tomuto odmítnutí může si strana stěžovati k ministerstvu sociální péče ve lhůtě 90 dnů od doručení výměru a předložiti nebo nabídnouti dodatečně uvedené průkazy.(9) Bylo-li již v dosavadním důkazním řízení zjištěno a pravoplatným výměrem vysloveno že poranění nebo nemoc, o jejichž zhoršení je žádost o zvýšení důchodu opřena, nebyly způsobeny následky vojenské služby, válečných úkonů a prací nebo útrap zajetí, nýbrž byly jimi jen zhoršeny, nebo bylo-li vysloveno, že nelze vyloučiti vliv těchto poměrů na vznik nemoci, není splněna podmínka, uvedená v odstavci 7, písm. a), a úřad odmítne žádost bez dalšího řízení. Do tohoto odmítnutí přísluší straně stížnost k ministerstvu sociální péče.
(10) Je-li splněna u žadatele podmínka, uvedená v odstavci 7, písm. a), předvolá jej zemský úřad pro péči o válečné poškozence k lékařské prohlídce, o níž platí obdobně ustanovení vládního nařízení č. 181/1922 Sb. z. a n. ve znění čl. I tohoto nařízení. Byl-li v tomto prohlídkovém řízení předpoklad uvedené podmínky byl vyvrácen, odmítne zemský úřad pro péči o válečné poškozence žádost o zvýšení důchodu výměrem, o němž platí ustanovení odstavce 8, jinak vydá o výsledku prohlídky výměr, obsahující stanovení stupně ztráty výdělečné schopnosti v procentech, a zároveň odmítne žádost o zvýšení důchodu, nebyla-li splněna podmínka, uvedená v odstavci 7, písm. b). Proti tomuto výměru může invalida podati co do stanovení stupně ztráty výdělečné schopnosti odvolání k zemské odvolací komisi i stížnost do odmítnutí žádosti o zvýšení důchodu podle ustanovení k § 35.
(11) Zamítne-li zemská odvolací komise jako neodůvodněné odvolání, podané do výměru, jímž zemský úřad pro péči o válečné poškozence odmítl žádost o zvýšení důchodu, protože nebyla splněna podmínka, uvedená v odstavci 7, písm. b), poukáže zemský úřad pro péči o válečné poškozence stranu na vydaný výměr s odkazem na rozhodnutí zemské odvolací komise. Byla-li zároveň s odvoláním podána stížnost, předloží úřad stížnost s rozhodnutím zemské odvolací komise ministerstvu sociální péče.
(12) Jsou-li splněny podmínky, uvedené v odstavci 7, písm. a) i b), uvědomí zemský úřad stranu o výsledku lékařské prohlídky výměrem, z něhož se může strana odvolati k zemské odvolací komisi co do stupně ztráty výdělečné schopnosti. Po projednání odvolání, nebo nepodala-li strana v zákonné lhůtě odvolání, předloží zemský úřad žádost o zvýšení důchodu ministerstvu sociální péče, jež o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem financí po úvaze všech okolností případu. Bylo-li zvýšení důchodu povoleno, vyměří zemský úřad pro péči o válečné poškozence důchod příslušný podle procenta výdělečné neschopnosti, šetře při tom ustanovení zákona o požitcích válečných poškozenců. Přiznaný důchod přísluší od prvního dne měsíce, který následuje po podání žádosti. Do výměru zemského úřadu pro péči o válečné poškozence, jímž byl důchod vyměřen, může si strana stěžovati jediné proto, že zemský úřad pro péči o válečné poškozence neprovedl tímto výměrem veškeré důsledky plynoucí z rozhodnutí ministerstva sociální péče.