K § 28.
(1) Nároky, které byly dány již v době vyhlášení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., bylo nutno uplatniti podle prováděcího předpisu k § 28 (vládní nařízení ze dne 4. května 1920, č. 346 Sb. z. a n.); lhůtu k jejich přihlášení jest posuzovati podle tohoto ustanovení, pokud nebyla lhůta prodloužena anebo zmeškání lhůty prominuto zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n.
(2) Vznikla-li událost, zakládající nárok na důchod, teprve po vyhlášení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., jest nárok přihlásiti do jednoho roku od této události. Vojíni, poranění po vyhlášení uvedeného zákona, musí se do jednoho roku od tohoto poranění přihlásiti k sociálně-lékařské prohlídce, jinak zaniká případný nárok na důchod invalidní, ovšem bez újmy případné výhody § 29, odst. 2., zákona. Pro invalidy následkem choroby (§ 11, odst. 1., č. 2., tohoto nařízení) trvale propuštěné teprve po vyhlášení uvedeného zákona z činné služby vojenské (z válečných úkonů, ze zajetí) nepočíná běh jednoroční lhůty k přihlášce k sociálně-lékařské prohlídce (případně k prohlídce, která vstoupila na její místo podle vládního nařízení ze dne 8. června 1922, č. 181 Sb. z. a n.) před okamžikem onoho propuštění z činné služby vojenské (z válečných úkonů, ze zajetí), vše to bez újmy případné výhody § 29, odst. 2., zákona.
(3) Zemře-li válečný invalida po vyhlášení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., musí jeho vdova (sirotci, předkové) uplatňovati případný nárok na důchod vdovský (sirotčí, předkův) přihláškou do jednoho roku ode dne úmrtí; den úmrtí se do lhůty té nepočítá. Ustanovení o vdovách platí obdobně pro družky (§ 15 zákona).
(4) Přihláška vdov (sirotků, předkův), bydlících neb se trvale zdržích v cizině, jest učiněna včas, je-li podána ve lhůtě uvedené v §§ 28 a 29 zákona u příslušného zastupitelského úřadu našeho v cizině, byť i došla k Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze teprve po projití oné lhůty.
(5) O podávání a dokladech mimořádných přihlášek připuštěných zákonem č. 133/1930 Sb. z. a n. o důchod sirotčí podle § 20 a násl. zákona č. 142/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 39/1922 Sb. z. a n., platí zásady uvedené k § 26 vl. nař. č. 363/1922 Sb. z. a n.
(6) Podávání mimořádných přihlášek není vázáno konečnou lhůtou, avšak požitky lze na základě povolené mimořádné přihlášky přiznati pouze od 1. dne měsíce následujícího podání přihlášky.
(7) Požitky stanovené v § 8, odst. 1., § 9, odst. 1., a § 17, odst. 3., zák. č. 133/1930 Sb. z. a n. budou vyměřeny úřadem i bez zvláštní přihlášky poškozencům, kterým byl důchod přiznán již v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, a jimž je vyplácen.
(8) Poškozenci, kterým v den, kdy zákon č. 133/1930 Sb. z. a n. nabyl účinnosti, nebyl vyplácen důchod v důsledku §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., ve znění zák. č. 39/1922 Sb. z. a n., kteří se však domnívají, že jim podle tohoto zákona zaopatřovací požitky mají býti vypláceny, jsou povinni přihlásí ti se o ně u úřadu jmenovaného ve vládním nařízení č. 363/1922 Sb. z. a n., odst. 3. k § 26,