K § 12.
(1) Jsou-li váleční invalidé pojištěni povinně pro případ nemoci za podmínek zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci a zákonů tento zákon měnících a doplňujících, jsou plnoprávnými členy nemocenských pokladen. Nemocenské pokladny mají vůči válečným invalidům, u nich pojištěným, stejné povinnosti jako vůči ostatním pojištěncům; rovněž jsou povinny zachovávati se vůči pojištěncům, kteří jsou válečnými invalidy, stejným způsobem, ať jde o nemoc vzniklou (zhoršenou) v souvislosti s vojenskou službou, či o nemoc vzniklou (zhoršenou) mimo takovou souvislost.
(2) Onemocní-li válečný invalida a nelze-li prokázati, že toto onemocnění jest v souvislosti se službou vojenskou, konanou za světové války (s válečnými úkony, konanými za světové války, se zajetím), a byl-li dotyčný v době onemocnění pojištěn pro případ nemoci, není zde žádné náhradní povinnosti se strany státu.
(3) Onemocní-li válečný invalida, pojištěný pro případ nemoci, následkem události, zakládající nárok na důchod invalidní (§ 11, odst. 1., zákona a § 11, odst. 1., tohoto nařízení), jest zde v době do 3 let od vyhlášení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., povinnost náhradní se strany státu, jemuž přísluší péče o válečné poškozence. Dostalo-li se v tomto případě invalidovi od nemocenské pokladny, jejímž jest členem, dávek podle zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci anebo podle stanov pokladny, může nemocenská pokladna požadovati na státu náhradu výdajů takto vzniklých. Nárok na náhradu jest zde jen v tom případě, že invalida měl v době onemocnění nárok na léčení na státní útraty podle § 11 zákona anebo podle podrobnějších předpisů, vydaných ministerstvem sociální péče. Dojde-li k úhradě, budou zvýšené náklady nemocenské pokladny uhrazeny v plné výši, nejen do výše nákladu, jejž by byl býval na onemocnělého vynaložil stát.
(4) Nárok nemocenské pokladny budiž touto ohlášen příslušnému Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence s největším urychlením, nejdéle do 6 měsíců ode dne, kdy jí bylo onemocněni hlášeno; súčtování budiž jí provedeno nejdéle do 6 měsíců od posledního poskytnutí dávek. Zemský úřad jest oprávněn přezkoušeti, zda nemoc byla v souvislosti s událostí, zakládající nárok na důchod (§ 11, odst. 2., tohoto nařízení), zda vyúčtování odpovídá skutečnému stavu a zda nemocenská podpora byla placena skutečně pouze v době, kdy člen podle lékařského vysvědčení byl práce neschopen.
(5) Bylo-li onemocnění hlášeno nemocenské pokladně později než dne 16. března 1923, nemůže nemocenská pokladna vyžadovati na státu náhradu nákladů. Nemocenská pokladna jest však i nadále povinna poskytovati pojištěncům válečným invalidům dávky podle zákona i stanov stejně jako jiným pojištěncům.