K § 11.
(1) Události, zakládající nárok na důchod invalidní, rozumí se:
1. poranění aneb úraz, které utrpěl vojín (osoba povolaná k válečným úkonům, zajatec, rukojmí) za vojenské služby válečné (za válečných úkonů, v zajetí), pokud poranění (úraz) jest v příčinné spojitosti se službou válečnou (úkony válečnými, zajetím);
2. choroba, vzniklá (ať již získaná či zhoršená) u vojína (osoby povolané k válečným úkonům, zajatce, rukojmí) následkem vojenské služby válečné (válečných úkonů, zajetí), pokud choroba ta jest v příčinné spojitosti se službou válečnou (válečnými úkony, zajetím).
(2) Onemocnění, jež má tvořiti podklad pro nárok na lékařskou pomoc a léky, nemusí sice býti táž choroba, pro kterou byl invalida uznán válečným invalidou, ale musí býti v příčinné spojitosti s řečenou chorobou.
(3) Onemocní-li invalida následkem události, zakládající nárok na důchod invalidní, jest se mu obrátiti na okresní úřadovnu, příslušnou podle místa bydliště, výjimečně pobytu invalidova. Jen v nejnutnějších případech může se invalida ucházeti o pomoc přímo u lékaře veřejné služby zdravotní. Okresní úřadovna pro péči o válečné poškozence rozhodne ihned o tom, zda se lékařská pomoc a léky invalidovi povolují, a určí, ku kterému lékaři se má invalida obrátiti. Rozhodnutí o tom, má-li invalida býti odevzdán k léčení na státní náklad do léčebného ústavu, jest vyhrazeno Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence na základě lékařského dobrozdání. Zemský úřad rozhodne také o tom, do kterého léčebného ústavu má býti invalida odevzdán. Pouze ve velmi nutných případech může prozatímně o odevzdání invalidy do léčebného ústavu na státní náklad rozhodnouti též příslušná okresní úřadovna pro péči o válečné poškozence, ovšem s dodatečným souhlasem příslušného Zemského úřadu. Podrobnější předpisy o organisaci lékařské pomoci, poskytování léků a odevzdání invalidů do léčebných ústavů k léčení na státní náklad vydá ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a s ministerstvem financí.
(4) Na písemný poukaz Zemského úřadu, případně okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence, bude-li tato k tomu zvláště zplnomocněna, jest invalida oprávněn u železniční pokladny žádati vydání bezplatné jízdenky třetí třídy osobního vlaku ze stanice místa bydliště (výjimečně pobytu) do stanice nejbližší léčebnému ústavu, do něhož byl poukázán.
(5) Zmíněným onemocněním nevzniká ještě nárok na případné zvýšení důchodu invalidního; zhorší-li se však onemocněním tím podstatně zdravotní stav invalidův a není-li zhoršení to rázu pouze přechodného, může invalida podle § 29, odst. 3., zákona požadovati u Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence přiměřené zvýšení svého důchodu.
(6) Lékárny jsou povinny účtovati léky, předepsané válečným invalidům, na státní náklad podle sazeb, platných pro nemocenské pokladny.
(7) Úhrnnými požitky podle § 11, odst. 2., zákona jest rozuměti důchod, jakož i případné další požitky [§ 2, oddíl c), odst. 2., tohoto nařízení].
(8) Příklad: Byl-li za podmínek § 11, odst. 1., zákona odevzdán válečný invalida, jehož výdělečná schopnost byla snížena o 55%, ženatý, otec dvou dětí mladších 18 let, k léčení do ústavu, příslušejí po dobu jeho ošetřování v léčebném ústavě jeho rodině požitky 1512 Kč ročně (t. j. polovina základního důchodu [1440 Kč] a drahotní přirážky [720 Kč], tedy
2160
---- Kč
2
a nezkrácené příplatky na manželku a děti 432 Kč [3 x 144 = 432], celkem tedy 1512 Kč). Totéž platí obdobně i v případě, byl-li válečný invalida umístěn na státní náklad v nějakém ústavě ke školení.
(9) Byla-li by však v uvedeném případě výživa rodiny takového válečného invalidy jeho pobytem v léčebném ústavě ohrožena, jsouc podstatně závislou od jeho pracovního příjmu, příslušejí rodině po dobu ošetřování v ústavě požitky 2520 Kč ročně (t. j. polovina základního důchodu invalidy 100%ního [2400 Kč] a drahotní přirážky [1200 Kč], tedy
3600
---- Kč
2
a nezkrácené příplatky na manželku a děti 720 Kč [3 x 240 = 720], celkem tedy 2520 Kč). Ustanovení tohoto odstavce neplatí v případě, je-li invalida umístěn na státní náklad v nějakém ústavě ke školení.
(10) Požívají-li příslušníci rodiny válečného invalidy, který jest pojištěn pro případ nemoci, dávek podle zákona o nemocenském pojištění dělníků anebo podle stanov nemocenské pokladny, nemění to ničeho na způsobu stanovení výše požitků pro jeho rodinu, jak uvedeno příkladem v odstavci 8.; obdobné použití předchozího odstavce 9. nemá však v tomto případě místa.
(11) Invalida jest povinen v případě onemocnění udati při přihlášce o léčení své nynější zaměstnání, aby bylo možno zjistiti, zda jest nemocensky pojištěn, případně zda jeho rodina má nárok na zákonné aneb statutární dávky. Neučinil-li tak a byly-li jeho rodině vypláceny neoprávněně požitky invalidy 100%ního (odst. 9.), jest Zemsky úřad pro péči o válečné poškozence oprávněn sraziti s budoucího důchodu přeplatek takto vzniklý (t. j. rozdíl mezi polovičními požitky invalidy 100%ního a polovičními požitky, jež by mu náležely podle skutečného snížení výdělečné schopnosti).
(12) Váleční invalidé, poukázaní ke školení, jsou oprávněni na písemný poukaz Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence žádati u železniční pokladny vydání bezplatné jízdenky třetí třídy osobního vlaku ze stanice místa bydliště do stanice ústavu, do něhož byli poukázáni ke školení.