V.
23. Ústavní soud nejprve hodnotil otázku, zda navrhovatel je oprávněn podat návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Aktivní legitimaci soudu k podání návrhu na zrušení právního předpisu, resp. jeho ustanovení, vymezuje čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky tak, že pokud soud dospěje k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. V § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se stanoví, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. Jde o tzv. konkrétní kontrolu norem (srov. k tomu například Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, s. 241 a násl.), při níž se rozhodování Ústavního soudu omezuje toliko na konkrétní aspekty daného případu, jež pochybnosti vyvolaly. V posuzované věci (viz zjištění učiněná Ústavním soudem ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 65/2003) s ohledem na předmět sporu - v němž se žalobce domáhal vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhrady škody vzniklé v důsledku sdělení obvinění pro trestné činy podvodu, vydírání, neoprávněného užívání cizí věci a omezování osobní svobody a v důsledku vzetí do vazby - přitom dochází částečně k aplikaci napadeného ustanovení.
24. V souladu s těmito závěry pak Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu jen tu část napadeného ustanovení, kde se praví, že: "Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sám, (...).". Jen u této části návrhu je totiž naplněn požadavek článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky. Naopak v části, kdy navrhovatel, alespoň formálně, brojí proti tomu, že: "Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si (...) odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, (...)" se návrh odmítá, neboť je podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou (srov. k tomu přiměřeně např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010, vyhlášený pod č. 332/2010 Sb.).