IV.
19. Ústavní soud je povinen - v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - zabývat se nejdříve otázkou, zda zákon, protiústavnost jehož ustanovení je namítána, byl přijat a vydán v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Navrhovatel se domáhá zrušení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.
20. Z příslušných internetových stránek bylo zjištěno, že návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně vláda dne 2. 10. 1997. Po předepsané proceduře byl usnesením č. 646 návrh zákona schválen dne 12. 2. 1998; z přítomných 167 poslanců se pro vyslovilo 149, proti nikdo. Senát postoupený návrh začal projednávat dne 5. 3. 1998, kdy přijal usnesení č. 98020, v němž konstatoval, že z důvodu nepřítomnosti zástupce vlády jako předkladatele návrhu zákona, který by objasnil stanovisko vlády k předneseným připomínkám senátorů, byla práce Senátu vážně ztížena, a žádal předsedu vlády, aby zjednal nápravu; usnesením č. 98021 projednávání přerušil. Protože Senát v jednání nepokračoval, byl zákon podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem, předsedou vlády a vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 31 pod č. 82/1998 Sb. s účinností od 15. 5. 1998.
21. Znění ustanovení § 12 [resp. jeho odstavce 1 písm. a)] zákona č. 82/1998 Sb. nebylo doposud novelizováno a je následující:
"(1) Právo na náhradu škody nemá ten,
a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo
[b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.]".
22. Ústavní soud konstatuje, že zákon č. 82/1998 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem, resp. že v tomto řízení nezjistil nic, co by svědčilo pro závěr opačný.