II.
Ústavní soud zaslal v souladu s ustanovením § 42 odst. 3 a 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, předmětný návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a vyžádal si i písemné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.
Ve vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je uvedeno, že je třeba především připomenout, že Parlamentem České republiky byl v mezidobí přijat zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky. Tento zákon ve své části dvacáté deváté a třicáté obsahuje novelizaci zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, resp. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Uvedenými novelizacemi byl s účinností od 30. dubna 2005 způsobem plně konformním s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 6. května 2004 sp. zn. III. ÚS 258/03 výslovně právně upraven princip kontinuity právních nároků fyzických osob - členů družstva, vyplývajících z napadených ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., pokud jde o trvání těchto právních nároků i způsob jejich vypořádání konkursním správcem. Za tohoto stavu věci nelze než vyjádřit stanovisko, že zákonodárný sbor při projednávání této úpravy jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Poslanecká sněmovna uzavřela, že je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadených ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.
Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření rekapituloval návrh na zahájení řízení a k jeho podstatě odkázal na ratio decidendi nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/03 a zejména na existenci zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky. Konstatoval, že dotčená ustanovení § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů byla od svého vzniku měněna celkem čtyřikrát, a to nálezem Ústavního soudu č. 280/1996 Sb. [pozn. red.: tímto nálezem sp. zn. Pl. ÚS 15/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 99) bylo zrušeno ustanovení § 22 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů], zákonem č. 97/1999 Sb., zákonem č. 103/2000 Sb. a zákonem č. 179/2005 Sb. Pouze poslední z uvedených změn se prý dotýká posuzované problematiky. Dále uvedl, že v rámci zákona č. 179/2005 Sb. však byly Parlamentem přijaty úpravy zákona o konkursu a vyrovnání a zákona o vlastnictví bytů, které s účinností od 30. dubna 2005 rozporovanou problematiku promítají do ustanovení nikoli navrhovatelem napadených, nýbrž jiných, konkrétně do § 27 zákona o konkursu a vyrovnání (čl. XXIX bod 2) a § 30a zákona o vlastnictví bytů (čl. XXXI bod 2). Pro přesnost je podle vyjádření Senátu Parlamentu České republiky třeba dodat, že uváděnou novelou bylo též dotčeno ustanovení § 24 zákona o vlastnictví bytů, a to v materii týkající se vztahu k vypořádání prostředků mezi družstvem a členem. Nově bylo upřesněno v § 24 odst. 7, že jde o prostředky z nájemného a že se vypořádávají pouze kladné zůstatky ze zisku bytového hospodářství. Senát Parlamentu České republiky uzavřel, že Parlament se zachoval tak, jak se očekává od odpovědného demokratického zákonodárce, neboť realizoval obecně použitelné myšlenky Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. III. ÚS 258/03. S ohledem na výše uvedené považuje návrh na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů za bezdůvodný, ponechává však zcela na Ústavním soudu, aby návrh posoudil a rozhodl o něm.
Ve stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj je rovněž odkázáno na zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky, jímž prý zákonodárce problém, na nějž navrhovatel poukazuje, již vyřešil (§ 27 odst. 7 novelizovaného znění zákona o konkursu a vyrovnání a § 30a novelizovaného znění zákona o vlastnictví bytů). Dále ministerstvo uvedlo, že zrušením § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, by se prý vytvořily zcela nerovné podmínky mezi těmi, kteří v souladu s příslušným ustanovením zákona o vlastnictví bytů vyzvali družstvo k uzavření smlouvy o převodu bytu a tuto smlouvu s družstvem uzavřeli, a těmi, kteří v souladu se zákonem vyzvali družstvo k uzavření smlouvy o převodu bytu a rovněž v souladu se zákonem (novela č. 103/2000 Sb. - čl. II Přechodná ustanovení) uzavření smlouvy o převodu bytu z různých důvodů odložili. Zrušením předmětných ustanovení by byla - podle mínění ministerstva - založena daleko větší nerovnost (navíc s dopadem na množství bytových družstev) než ta, kterou se snaží svým návrhem Vrchní soud v Praze odstranit.