VII./a
Postih osob odlišných od přestupce
22. Obě přezkoumávané sociální dávky obsahují v zásadě shodnou úpravu o tom, které osobě z okruhu osob společně posuzovaných dávka náleží. Podle § 21 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi u příspěvku na živobytí a obdobně podle § 33 odst. 8 téhož zákona u doplatku na bydlení platí, že splňuje-li více společně posuzovaných osob podmínky nároku na dávku, náleží daná sociální dávka pouze jednou, a to osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto osoby, orgán pomoci v hmotné nouzi určí, které z těchto osob se dávka přizná. Jinými slovy, přiznaná dávka je poskytována "společně" pro všechny takto posuzované osoby, a nikoliv každé z takto posuzovaných osob zvlášť. Výše dané dávky je závislá na všech společně posuzovaných osobách [§ 23 písm. b) a § 35 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi]. Věcně tato dávka slouží všem společně posuzovaným osobám k hrazení základních životních potřeb, proto její snížení nebo zvýšení přímo ovlivňuje všechny tyto osoby; právně však jde o jednu jedinou dávku.
23. Napadená právní úprava zavádí možnost strhnout tuto dávku pomoci v hmotné nouzi za spáchání konkrétních přestupků jednou z množiny společně posuzovaných osob, a to ať už jde o toho, komu byla dávka přiznána, či "pouze" o osobu společně s ním posuzovanou. Může tak dojít k situaci, v níž osobě, jež je v hmotné nouzi a "společně" s dalšími osobami pobírá některou z dávek pomoci v hmotné nouzi, bude tato dávka snížena či odebrána, aniž by se dopustila jakéhokoliv protiprávního jednání, a to pouze na základě toho, že osoba s ní společně posuzovaná spáchala přestupek.
24. Podle původního návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi pachatelé vyjmenovaných přestupků neměli být osobami v hmotné nouzi, obdobně, jak to stanoví § 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Tento návrh byl v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení návrhu zákona změněn na nyní platné znění. Důvodová zpráva k návrhu zákona existuje pouze k jeho první podobě před provedenou změnou a podle ní je smyslem novely upozornit příjemce dávek, kteří se dopustí vyjmenovaných přestupků, "že v případě páchání těchto přestupků mohou o sociální dávky přijít. Návrh však není koncipován jako trest, ale naopak má za cíl problematické příjemce dávek maximálně motivovat a fungovat i preventivně." (bod 1 obecné části důvodové zprávy). "Dočasné odnětí dávek pomoci v hmotné nouzi má vytvořit na tyto osoby tlak a motivovat je k tomu, aby vyvinuly více snahy k nápravě a obecně k tomu, aby se začaly chovat únosným způsobem." (bod 1.1. zvláštní části důvodové zprávy). Přestože v průběhu zákonodárného procesu návrh doznal změn, podle Ústavního soudu tyto změny smysl a cíl úpravy nezměnily, jen vedly k jinému způsobu zaměřenému na dosažení stejného účelu. Lze tak vycházet z důvodové zprávy, že cílem a smyslem přezkoumávané právní úpravy je preventivní funkce, aby se příjemci dávek nedopouštěli nezákonného jednání, a rovněž motivační funkce, aby se začlenili zpět do společnosti tím, že se budou chovat společností vítaným a právem nezakázaným způsobem.
25. Takto však napadená úprava může působit především na samotného přestupce. Další osoby, které jsou společně posuzované s přestupcem, nemají v zásadě žádnou možnost ovlivnit, zda bude stržena dávka pomoci v hmotné nouzi určená k zajišťování jejich životních potřeb či nikoliv. Mohou pouze aktivně odrazovat přestupce od páchání přestupků a nabádat ho k chování v souladu se zákonem. Tyto osoby jsou tak postiženy snížením dávky pomoci v hmotné nouzi, která byla určena k úhradě i jejich základních životních potřeb, jen proto, že jiná s nimi společně posuzovaná osoba se dopustila protiprávního jednání.
26. V nálezu ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 40/17 (N 143/107 SbNU 187; 344/2021 Sb.) se Ústavní soud zabýval ústavností regulace poskytování doplatku na bydlení na základě toho, zda žadatel bydlí v oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, kterou vyhlásila obec opatřením obecné povahy. Tuto úpravu Ústavní soud posoudil jako nesouladnou s ústavním pořádkem také z toho důvodu, že byla nastavena plošně a neadresně: "Vazba nároku na doplatek na bydlení na neexistenci lokality označené za sociálně vyloučenou, jež nemá osobní (individuální) základ, je zcela mimo rámec ,půdorysu' podmínek pro uplatnění práva na pomoc v hmotné nouzi vyplývajících z čl. 30 odst. 2 Listiny a možností jejich zákonného omezení ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny, a je tak ústavně nepřípustným zásahem do základního práva, odporujícím čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 Listiny." Obdobně v nálezu ze dne 23. 4. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.) považoval Ústavní soud za nesouladný s ústavním pořádkem stav, kdy "kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena". V obou nálezech tak byl Ústavním soudem kritizován "plošný" dopad regulace, která byla zavedena kvůli omezenému počtu osob dopouštějících se nevhodného, popř. nezákonného chování.
27. Zákonodárce sice omezil důsledky napadených ustanovení tak, že se přestupku s dopadem na dávky pomoci v hmotné nouzi nemůže dopustit mladistvý, a rovněž tak, aby nezaopatřeným dětem zůstala alespoň dávka životního minima pro každé nezaopatřené dítě, to však nijak neospravedlňuje porušení principu individuální odpovědnosti a zároveň tyto výjimky nedopadají na jiné osoby v sociálně a materiálně zranitelném postavení.
28. Podle Ústavního soudu je nepřípustné, aby bezprostřední postih pomoci v hmotné nouzi osoby jinak bezúhonné byl odvozen od protiprávního jednání jiné osoby, za kterou takto postižená osoba nenese žádnou právní odpovědnost. Umožňuje-li § 51a zákona o pomoci v hmotné nouzi provádět srážky z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, které jsou společné pro osobu společně posuzovanou s přestupcem a pro přestupce, porušuje princip individuální odpovědnosti za zavinění a ve svém důsledku právo na pomoc v hmotné nouzi zaručené v čl. 30 odst. 2 Listiny.