II.
Ústavní soud se zabýval tvrzenou protiústavností napadených ustanovení zákona.
Zákon č. 260/1994 Sb. v § 2 písm. i) charakterizuje malý nezávislý pivovar jako takovou právnickou osobu nebo fyzickou osobu, jejíž roční výstav piva není větší než 200 000 hl a která splňuje podmínky podle zvláštního předpisu. Pro takový pivovar pak zákon v § 33 stanoví zvláštní sazbu daně, která je nižší než daňová sazba u ostatních pivovarů.
Je tedy především třeba zvážit, zda zákonným stanovením nižší sazby daně pro určitou skupinu pivovarů, jejichž základní znak je stanoven v citovaném zákoně, byla porušena ústavní zásada rovnosti. K otázce rovnosti v daňové oblasti, jak správně konstatovali oba účastníci, zaujalo právní stanovisko již plénum Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ve svém nálezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92 publikovaném pod č. 11 ročníku 1992 Sbírky usnesení a nálezů. Podle tohoto nálezu relativní rovnost, jak ji chápou moderní ústavy, požaduje pouze odstranění neodůvodněných rozdílů. Speciální normy mohou pro určité obory stanovit zvláštní kritéria rovnosti, která ze všeobecného principu neplynou, protože aplikací zásady rovnosti nejsou stanoveny tak přesné meze, aby vylučovaly jakékoliv volné uvážení těch, kteří ji aplikují. V oblasti daňové je třeba požadovat, aby zákonodárný orgán podložil své rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii. V citovaném nálezu se současně uvádí, že pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň s tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty. Z obdobné úvahy vycházel i nález Ústavního soudu České republiky ze 7. 6. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 4/95 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení § 34 zákona České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.
Napadená zákonná ustanovení představují daňovou výhodu pro určitou skupinu subjektů, což v našem daňovém systému není vůbec neobvyklé, jak plyne z daňových předpisů, které stanoví různá osvobození od daně (např. § 4 a 9 zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, § 4 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 8 zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 25 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, § 3 zákona České národní rady č. 16/1993 Sb., o silniční dani, ve znění pozdějších předpisů), slevy na dani (např. § 35 zákona o daních z příjmů, § 12 zákona o silniční dani), zvláštní sazby daně (např. § 36 zákona o daních z příjmů) a diferencovaně nezdanitelné části základu daně (např. § 15 odst. 2 zákona o daních z příjmů).
Důvody zvláštní úpravy daňové sazby pro malé nezávislé pivovary vyplývají z trendu kompatibility s právem zemí ES. Čl. 90 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb.), která po vyslovení souhlasu Parlamentem a ratifikaci prezidentem republiky vstoupila v platnost dnem 1. 2. 1995, mimo jiné uvádí, že strany budou podporovat výměnu informací a know-how mimo jiné v oblasti zavádění právních, administrativních, technických, daňových a finančních podmínek, potřebných pro zakládání a rozšiřování malých a středních podniků a pro spolupráci přesahující hranice.
Ze zprávy ze dne 14. 3. 1995 č. j. 117/1995-222, předložené Ústavnímu soudu Ministerstvem zemědělství, bylo zjištěno, že prováděcí vyhláška má vycházet ze Směrnice 92/84 EHS Rady z 19. 10. 1992 a praxe ES. V oddílu I čl. 4 této směrnice je uvedeno, že členské státy mohou použít na pivo vařené v malých nezávislých pivovarech snížené daňové sazby, které mohou být odstupňovány podle roční produkce příslušného pivovaru (směrnice též uvádí, koho lze považovat za malý nezávislý pivovar).
Ministerstvo zemědělství současně ke svému vyjádření přiložilo pro informaci výnos Spolkového ministerstva financí vrchním finančním správám z 28. 7. 1993, které uvádí demonstrativně některé prvky právní a hospodářské závislosti pivovaru s tím, že nezávislost je vždy nutno v jednotlivých případech přezkoušet.
K první části návrhu lze na základě výše uvedeného shrnout, že zákonem stanovené diference sazby daně z piva jsou projevem legitimní vůle zákonodárce, která vyjadřuje veřejný zájem na podpoře malých nezávislých pivovarů a směřuje ke kompatibilitě s právními úpravami států Evropské unie.
Po posouzení této části návrhu Ústavní soud učinil závěr, že napadená ustanovení zákona o spotřebních daních nejsou v rozporu s čl. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny, a proto návrh prezidenta republiky na zrušení § 2 písm. i), části § 33 týkající se malých nezávislých pivovarů podle § 2 písm. i) a § 33a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 199/1993 Sb., č. 325/1993 Sb., č. 136/1994 Sb. a č. 260/1994 Sb., a článku II bodů 2, 3, 4 a 6 zákona č. 260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, pod bodem 3 výroku tohoto nálezu zamítl podle § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.