III.
V druhé části návrhu je uplatněna námitka, že Parlament při přijímání zákona nepostupoval v souladu s čl. 79 odst. 3 Ústavy, protože nestanovil ve zmocňovacím ustanovení zákona meze právního předpisu nižší právní síly. Konkrétně jde o čl. II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb., podle něhož Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financí vydalo právní předpis, kterým stanoví právní a ekonomické podmínky nezávislosti malých nezávislých pivovarů podle § 2 písm. i) zákona (vyhláška Ministerstva zemědělství č. 111/1995 Sb.).
V tomto sporném bodu vycházel Ústavní soud z vymezení objektu ochrany v zákoně č. 260/1994 Sb.
Objektem ochrany v napadeném zákoně je "malý nezávislý pivovar". Pro účely zákona je v § 2 pod písmenem i) definován malý nezávislý pivovar jako taková právnická osoba nebo fyzická osoba, jejíž roční výstav piva není vyšší než 200 000 hl a která splňuje podmínky podle zvláštního předpisu. Z tohoto vymezení vyplývají dvě určující náležitosti, dva konstitutivní znaky uvedeného pojmu:
a) malý pivovar, přičemž tento pojmový znak je definován produkcí do 200 000 hl ročně,
b) nezávislý pivovar, přičemž tento pojmový znak určen není, resp. je "určen" v § 2 písm. i) slovy "splňuje podmínky podle zvláštního předpisu".
Prováděcí předpis je přitom čl. 79 odst. 3 Ústavy vázán pouze k takové podrobnější úpravě, jež se pohybuje "na základě a v mezích zákona".
První pojmová náležitost (produkce do 200 000 hl) je zákonem rámcově zřetelně vymezena a na tomto základě může ministerstvo vyhláškou specifikovat podrobnosti.
Pokud jde o druhý pojmový znak chráněného předmětu, totiž "nezávislost", přenechal zákonodárce jeho vymezení prováděcímu předpisu, tj. nižší právní normě. Ze zákona vyplývá, že chráněné pivovary musí kromě vymezení své produkce splňovat jakési další podmínky, avšak toto "něco dalšího" ponechává se vyhlášce, a tím se dostává vymezení základní pojmové náležitosti, která má pro definici chráněných pivovarů konstitutivní význam, mimo vliv zákonodárce.
Splnění blíže neoznačených podmínek zvláštního předpisu, které se pak "ex post" stávají konstitutivními znaky zákonem chráněného předmětu, vzbuzuje dojem, že by bylo možné stejně neurčitě formulovat zákonodárcovo zmocnění výkonné moci i v jiných oblastech života společnosti.
Příslušná vyhláška na základě zákona č. 260/1994 Sb. byla vydána pod č. 111/1995 Sb. Ministerstvem zemědělství a vymezila v § 1 pod písmeny a) až d) aspekty, dle nichž je třeba posuzovat nezávislost pivovarů. Ústavní soud zrušil též tuto vyhlášku, neučinil to však proto, že vyhláška vymezila obsahově nezávislé pivovary způsobem, jak to učinila, ale proto, že tuto základní pojmovou náležitost určila místo zákonodárce. V tomto směru se tedy Ústavní soud přiklonil k názoru vyslovenému v návrhu prezidenta republiky.
Pokud jde o bod 1 nálezu, Ústavní soud se rozhodl zrušit čl. II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb., na základě kterého Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financí příslušnou vyhlášku vydalo, k pozdějšímu datu, a to k 1. lednu 1996, aby tak byl Parlamentu poskytnut čas k takové úpravě, jež by mu umožnila své představy o konstitutivních náležitostech pojmu nezávislého pivovaru v novele zákona vyjádřit.
Ústavní soud vychází dále z toho, že z nálezu soudu vyplývá uznání ústavnosti principu daňové úlevy pro malé pivovary, a předpokládá, že do doby, než Parlament a nová vyhláška věci upraví, budou finanční úřady z této situace vycházet u vědomí, že při konečném daňovém vyrovnání na konci roku 1996 věc uzavřou způsobem, který bude odpovídat nové úpravě.
Ústavní soud zrušil čl. II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, pro jeho rozpor s čl. 79 odst. 3 Ústavy podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a současně, v souladu s ustanovením § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyslovil, že prováděcí předpis, vyhláška Ministerstva zemědělství č. 111/1995 Sb., kterou se stanoví právní a ekonomické podmínky nezávislosti malých nezávislých pivovarů, pozbývá platnosti také dnem 1. ledna 1996.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v. r.
Práva na uvedení svého odlišného stanoviska k bodům 1 a 2 nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili soudci Ústavního soudu České republiky JUDr. Vladimír Čermák a JUDr. Miloš Holeček.
******************************************************************