I.
Prezident republiky, využiv svého práva, přiznaného mu ustanovením § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podal dne 20. ledna 1995 podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") návrh na zrušení
1. § 2 písm. i), části § 33 týkající se malých nezávislých pivovarů podle § 2 písm. i) a § 33a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 199/1993 Sb., č. 325/1993 Sb., č. 136/1994 Sb. a č. 260/1994 Sb.,
2. čl. II bodů 2, 3, 4, 5 a 6 zákona č. 260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů,
pro rozpor s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 79 odst. 3 Ústavy a, jak vyplývá z textu návrhu, také s čl. 11 odst. 5 Listiny.
Návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona pro rozpor s ústavním zákonem lze rozčlenit do dvou okruhů:
a) Zákon o spotřebních daních ve znění napadené novely zavádí diferencovanou nižší daň pro malé nezávislé pivovary, jejichž roční výstav (produkce) piva není větší než 200 000 hl, což je podle navrhovatele v rozporu s principem rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny. Navrhovatel namítl, že zatímco podle předchozí právní úpravy spotřebních daní u všech vybraných výrobků včetně piva byly sazby daně a její odstupňování závislé výlučně na vlastnostech těchto výrobků, nová právní úprava zavedla u piva, a jen u něho, další hledisko daňové diferenciace, totiž rozsah roční produkce. Uvedl, že zásada rovnosti v právech, která patří k základním zásadám moderních demokratických právních soustav, se pojímá tak, že jde o rovnost subjektů relativní, která je chápána ve vztahu k určité právní normě a která vyžaduje, aby bylo uplatňováno stejné právo za stejných faktických poměrů, a v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, publikovaný pod č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů, podle něhož v principu nelze sice vyloučit, aby zákonodárce stanovil diferencované daně podle zásady, že výkonnější subjekt bude odvádět vyšší daně, je však třeba, aby zákonodárný orgán podložil své rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii, což se podle názoru navrhovatele v posuzované věci nestalo, neboť zákonodárce neodůvodněně zvýhodnil pouze jednu skupinu výrobců u jednoho z výrobků podléhajících dani spotřební, totiž piva, ač podobné ekonomické rozlišení by bylo možné zavést i u jiných výrobků podléhajících spotřební dani.
b) Citovaná novela v čl. II bodu 5 ukládá Ministerstvu zemědělství, aby v dohodě s Ministerstvem financí vydalo právní předpis, kterým stanoví právní a ekonomické podmínky nezávislosti malých pivovarů. To je podle navrhovatele v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, a s čl. 78 a čl. 79 odst. 3 Ústavy, které stanoví, že prováděcí předpis může být vydán jen k provedení zákona a v jeho mezích. Tyto podmínky nejsou podle navrhovatele splněny, neboť zákon nestanovil meze právního předpisu nižší právní síly. Zmocňovací ustanovení zákona, který v napadených ustanoveních znaky "nezávislosti" malých pivovarů neurčuje ani nenaznačuje, deleguje zákonodárnou pravomoc na orgán moci výkonné - ministerstvo v takové míře, již ústavní řád České republiky nepřipouští.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, jsou-li splněny všechny zákonem požadované podmínky řízení a má-li návrh všechny formální a obsahové náležitosti. Nezjistil nic, co by ho opravňovalo k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Stejně tak neshledal existenci okolnosti, na jejímž základě by doporučil plénu vydání usnesení o zastavení řízení.
Návrh byl zaslán Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, která zákon, jehož částečné zrušení je navrhováno, vydala, s výzvou k vyjádření (§ 69 zákona č. 182/1993 Sb.). Předseda Poslanecké sněmovny PhDr. Milan Uhde ve stanovisku z 22. února 1995, také s odvoláním na citovaný nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, vyjádřil mínění, že zavedená daňová diferenciace je odůvodněna objektivními a racionálními kritérii. K druhé části návrhu, týkající se zmocňovací normy, vyslovil názor, že Parlament čl. 78 a čl. 79 odst. 3 Ústavy neporušil a ani porušit nemohl, ježto se ho netýkají, neboť zavazují orgány výkonné moci při vydávání prováděcích předpisů. Zaujal stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a naším právním řádem, a uvedl, že je na Ústavním soudu, aby po projednání návrhu prezidenta republiky posoudil ústavnost napadených ustanovení zákona o spotřebních daních a vydal příslušné rozhodnutí.
Z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, z vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (tisk 1173), společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k tomuto návrhu zákona (tisk 1336) spolu s těsnopiseckým záznamem rozpravy k uvedenému zákonu a z částky 77/1994 Sb. bylo zjištěno, že návrh novely zákona o spotřebních daních předložila Parlamentu vláda. Ustanovení o daňovém zvýhodnění malých nezávislých pivovarů, která vládní návrh neobsahoval, byla do návrhu zákona včleněna až na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Zákon, včetně napadených ustanovení, byl přijat dne 7. 12. 1994 na 25. schůzi Parlamentu, jíž bylo přítomno 163 poslanců. Pro přijetí zákona hlasovalo 133 poslanců, 7 poslanců hlasovalo proti, 11 poslanců se hlasování zdrželo a 12 poslanců nehlasovalo. Zákon byl podepsán všemi příslušnými ústavními činiteli a byl vyhlášen v částce 77 Sbírky zákonů, rozeslané 30. 12. 1994, kdy nabyl platnosti. Účinným se stal 1. 1. 1995 s výjimkou právě sazeb daně pro malé nezávislé pivovary, které nabyly účinnosti 1. 7. 1995.
Zákon byl tedy přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.