III.
Ústavní soud je povinen - v souladu s § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - zabývat se nejdříve otázkou, zda zákon, protiústavnost jehož ustanovení je namítána, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Napadené ustanovení občanského zákoníku však bylo přijato a vydáno v době platnosti předchozí ústavní úpravy zákonodárného procesu a dělby zákonodárné kompetence mezi tehdejší československou federaci a republiky (zákon č. 509/1991 Sb. ze dne 5. 11. 1991, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 1992), takže Ústavní soud splnění shora uvedených požadavků nehodnotil. U právních předpisů vydaných před nabytím účinnosti Ústavy totiž Ústavní soud přezkoumává - podle ustálené judikatury - toliko jejich obsahový soulad se stávajícím ústavním pořádkem, a nikoliv ústavnost procedury jejich vzniku a dodržení normotvorné kompetence (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 10/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 150, str. 119; vyhlášen pod č. 290/1999 Sb.).