Závazný postup č. 29
zkouška elektrické pevnosti elektrických rozněcovadel
Definice
1. Elektrická pevnost rozněcovadel je určena velikostí stejnoměrného napětí, při němž nedojde za podmínek zkoušky k elektrickému průrazu izolace přívodních vodičů (dále jen průraz) nebo k přeskoku mezi kovovou dutinkou a vnitřním vodivým systémem rozněcovadla (dále jen přeskok).
Měrná jednotka
2. Elektrická pevnost se udává v kilovoltech (kV).
Podstata zkoušky
3. Dutinka zkoušeného rozněcovadla (dále jen dutinka) a jeho přívodní vodiče (dále jen vodiče) se zatíží napětím zkušebního kondenzátoru stanovené kapacity na předepsanou dobu.
Sleduje se, zda nedojde k průrazu nebo k přeskoku.
4. Zkouší se elektrická pevnost:
a) vodičů bez předchozího namáhání
b) vodičů předem namáhaných na oděr podle čl.9,
c) dutinky.
Zkouškou podle bodů a) a c) je možno provádět současně, s rozněcovadlem v dodávaném stavu.
Podmínky při zkoušce
5. Zkouška se provádí při teplotě 20 ± 2 °C a relativní vlhkosti do 80%.
Zkušební zařízení
6. Ke zkoušce jsou potřebná zkušební zařízení:
a) zařízení pro zkoušku oděru podle obr.1,
b) zařízení pro zkoušku elektrické pevnosti:
- zdroj regulovatelného stejnoměrného napětí v rozmezí asi 0-10 kV, např. typ 4204 fy Statron, býv. NDR.
- vysokonapěťový kondenzátor kapacity 0,5 μF, např.typ WK 72055 fy Tesla
- elektrostatický voltmetr s rozsahem nejméně do 3kV, např. typ GTSV fy Nesuko, Švýcarsko nebo S-53 výr. býv. SSSR
- nádobka s nasyceným roztokem chloridu sodného pro zkoušky vodičů podle čl.4a, 4b.
- bezpečnostní box pro zkoušky dutinek podle čl.4c
- silnostěnná kovová nádoba s nasyceným roztokem chloridu sodného pro zkoušky rozněcovadel v dodávaném stavu současně podle čl.4a a 4c.
Obrázek č. 1 - Zařízení pro zkoušku oděru vodičů
7. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení:
Obrázek č. 2
Kde: B zdroj regulovatelného vysokého napětí
C kondenzátor 0,5 μF
V elektrostatický voltmetr
Pn vysokonapěťový přepínač
R1,R2,R3 omezovací odpory 1 MΩ
S,Z připojovací svorky
Příprava zkušebních vzorků
8. Pro zkoušky vodičů podle čl.4a se smyčka vodičů oddělí od dutinky ve vzdálenosti 10 cm. Čtyři konce oddělených vodičů ve smyčce se odizolují v délce asi 3 cm. Odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.
9. Pro zkoušky vodičů podle čl.4b se vzorem vodiče délky 1,5 m na jednom konci zatíží závažím o hmotnosti 0,5 kg a přetáhne se jednou přes ocelovou strunu průměru 1 mm tak, aby obě části vzorku spolu svíraly úhel 90o (viz obr.1). Délka posunu vodiče přes strunu musí být nejméně 0,5 m.
Po tomto namáhání se vzorek na obou koncích odizoluje v délce asi 3 cm, vodič se svine do smyčky a odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.
10. Pro zkoušky dutinek podle čl. 4c se použijí dutinky po oddělení smyček vodičů podle čl.8. Zkrácené vodiče dutinky se na koncích odizolují v délce asi 3 cm a oba odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.
11. Pokud se zkouší rozněcovadlo v dodávaném stavu podle čl. 4a, 4c současně, odizoluje se konce vodičů v délce asi 3 cm a vzájemně svinou 3 až 5 závity. Vodiče zůstanou nerozvinuty ve smyčce.
Postup zkoušky
12. Vzorky vodičů, upravených do smyček podle čl.8 a 9, se podrobí zkoušce elektrické pevnosti. Smyčka se ponoří do nasyceného roztoku chloridu sodného tak, aby odizolované konce byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č.2, nasycený roztok chloridu sodného je spojen se svorkou Z.
Dále se postupuje podle čl.15.
13. Dutinky, upravené podle čl. 10 se umístí v bezpečnostním boxu. Odizolované konce zkrácených vodičů se propojí na svorku S, dutinka na svorku Z.
Dále se postupuje podle čl.15.
14. Při zkoušce rozněcovadel v dodávaném stavu podle čl.11 se rozněcovadlo i se smyčkou ponoří do silnostěnné kovové nádoby s roztokem chloridu sodného tak, aby odizolované konce vodičů byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č.2, nasycený roztok chloridu sodného je spojen se svorkou Z.
Dále se postupuje podle čl.15.
15. Napětí zkušeného zdroje B se nastaví na hodnotu uvedenou v technickém požadavku výrobku. Přepínač Pn je přitom v poloze 1. Po nabití kondenzátoru C na požadované napětí se přepínač Pn přepne do polohy 2 na jednu sekundu. Sleduje se, zda nedojde k průkazu nebo přeskoku, které se projeví vybitím převážné části náboje kondenzátoru C a poklesem napětí na hodnotu menší než 30% původní hodnoty. Průraz je současně provázen světelnými i zvukovými efekty, přeskok může být doprovázen výbuchem rozbušky.
Po uplynutí této zkušební doby musí být zbytkové napětí vybito přepnutím přepínače do polohy 3.
16. Počet vzorků (n) pro každý z postupů podle čl.12 až 14 se stanoví na základě požadavků příslušného technického požadavku výrobku podle ukazatele spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č.1 matematicko-statistického hodnocení (viz Závazný postup č.54).
Zhodnocení zkoušky
17. Rozněcovadlo vyhovělo zkoušce elektrické pevnosti, bylo-li u všech postupů podle č.12 až 14 pro požadované ukazatele, spolehlivosti P a p při zkoušeném počtu n vzorků zjištěno nejvýše x nevyhovující výsledků, max. však dva.
Záznam o zkoušce
18. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
a) údaje o použitém zkušebním zařízení a metodě zkoušky
b) zkušební podmínky
c) počet zkoušených kusů