V.2
Relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva
25. Otázkou adopce dětí se opakovaně zabývala i judikatura ESLP, na což ostatně výslovně poukazuje Ochránkyně. Ústavní soud považuje pro nyní rozhodovaný případ za nejvýznamnější zejména následující rozhodnutí ESLP.
26. Ve shora citovaném rozsudku Fretté proti Francii požádal stěžovatel v roce 1991 o předběžný souhlas s adopcí dítěte, přičemž se během šetření před správními orgány netajil svou homosexuální orientací. Jeho žádost byla zamítnuta a nevyhověly mu ani správní soudy. Argumentace vnitrostátních orgánů odkazovala na jeho životní styl a nedostatek odpovídajících záruk z perspektivy výchovy dětí, rodiny a psychologie, navzdory jeho nezpochybňovaným osobním kvalitám a předpokladům vychovávat děti. Stěžovatel před ESLP namítal, že jeho žádost byla odmítnuta výhradně z důvodu předsudků o jeho sexuální orientaci. ESLP mu vyhověl pouze ohledně práva na spravedlivý proces. Konstatoval totiž (z hlediska případné aplikace čl. 8 a 14 Úmluvy), že právo na adopci Úmluva nezaručuje a právo na rodinný život předpokládá existenci rodiny, takže nestačí pouze touha ji založit. ESLP nicméně vyšel z toho, že francouzský občanský zákoník umožňuje v čl. 343 adopce i nesezdané osobě a že důvody předložené vnitrostátními orgány pro odmítnutí implicitně naznačovaly, že stěžovatelova sexuální orientace byla rozhodujícím faktorem. Proto posoudil námitku stěžovatele jako spadající do rozsahu článku 8 Úmluvy, aniž by se však vyjádřil k tomu, zda se jedná o život rodinný či soukromý. Stěžovatel ale především tvrdil, že došlo k porušení jeho soukromého života (§ 28). Soud v dalším kroku uznal, že zamítnutí sledovalo legitimní cíl - ochranu zdraví a práv dítěte. Stejně tak posoudil zamítnutí jako přiměřené sledovanému cíli, neboť státy mají na poli adopcí stejnopohlavními páry širokou míru uvážení, neexistoval mezinárodní konsenzus k těmto otázkám a vnitrostátní orgány legitimně a rozumně uzavřely, že právo na adopci bylo limitováno zájmy dítěte.
27. V rovněž již citovaném rozsudku velkého senátu E. B. proti Francii shledal ESLP porušení Úmluvy tím, že stěžovatelce homosexuální orientace nebyla umožněna adopce, byť nesezdaná osoba mohla dle občanského zákoníku děti osvojit. Stěžovatelka byla tedy diskriminována na základě své sexuální orientace. Je proto poněkud diskutabilní, nakolik rozsudek E. B. proti Francii případně překonává rozsudek Fretté proti Francii. Z pohledu právní stránky má totiž věc E. B. proti Francii jako rozsudek velkého senátu větší váhu a týká se stejné situace, kdy právní úprava homosexuálně orientované osobě adopci nezakazuje (nesleduje se sexuální orientace osvojitele), ale v praxi byla adopce na základě sexuální orientace upřena. Ve věci Fretté proti Francii nicméně tento postup ESLP akceptoval na základě zájmů dítěte a absence mezinárodního konsenzu, ve věci E. B. to však již ESLP označil za rozporné s Úmluvou, neboť neshledal skutečnosti odůvodňující diskriminaci na základě sexuální orientace. Z pohledu skutkového se však obě situace poněkud liší, na což poukazuje i rozsudek E. B. (§ 70 - 71). Ve věci Fretté šlo totiž o homosexuálního muže bez partnera, vnitrostátní orgány spatřovaly problém v jeho životním stylu a všimly si, že nemusí být schopen dohlédnout praktické problémy spojené s příchodem dítěte. Naopak v E. B. se jednalo o dlouhodobě spolu žijící stejnopohlavní pár. Tyto skutečnosti mohou napovídat o určitém odlišení pozdějšího rozsudku E. B. od dřívějšího Fretté, byť tyto skutkové okolnosti nejsou akcentovány.
28. V rozsudku ve věci Schalk a Kopf proti Rakousku (rozsudek ze dne 24. 6. 2010, stížnost č. 30141/04) ESLP shledal, že z Úmluvy nevyplývá povinnost, aby stát umožnil uzavření svatby mezi stejnopohlavními páry, nedošlo proto k porušení Úmluvy. Z článku 12 Úmluvy totiž nevyplývá povinnost zpřístupnit sňatky i stejnopohlavním párům. Soud však konstatoval, že vztah mezi stěžovateli (tj. stejnopohlavním párem žijícím ve stabilním de facto partnerství) spadá nejen pod pojem soukromý život, ale představuje i rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy (§ 90 - 95).
29. V rozsudku ve věci X. a ostatní proti Rakousku (rozsudek velkého senátu ze dne 19. 2. 2013, stížnost č. 19010/07) ESLP dospěl k závěru, že upřením partnerce možnosti osvojit si biologické dítě své stejnopohlavní družky ve srovnání se situací heterosexuálního nesezdaného páru porušuje Rakousko Úmluvu. V obdobném případě Gas a Dubois proti Francii (ze dne 15. 3. 2012, č. stížnosti 25951/07) ESLP prohlásil, že pokud nemůže adoptovat partner dítě svého stejnopohlavního partnera v civilním svazku, stejně jak by tomu bylo u heterosexuálního páru v civilním svazku, nedochází k diskriminaci na základě sexuální orientace. Jejich postavení je odlišné od postavení sezdaných párů. Ve věci X. a ostatní proti Rakousku se však jedná o nesezdané homosexuální partnerky, zatímco nesezdané heterosexuální partnerky měly dle občanského zákoníku plnou možnost adoptovat dítě druhého biologického rodiče. ESLP vyšel z toho, že Úmluva nevyžaduje umožnit nesezdaným partnerům adoptovat biologické dítě druhého partnera. Nesezdaní stejnopohlavní partneři se nenacházejí v relevantně podobné situaci jako sezdaný pár, z tohoto pohledu tedy Úmluva porušena nebyla. Pokud však rakouské právo umožňuje nesezdaným heterosexuálním párům adopci biologického dítěte druhého partnera, je potřeba vyhodnotit, zda upření tohoto práva nesezdaným homosexuálním párům slouží legitimnímu cíli a je mu přiměřené. Stěžovatelky spolu dlouhodobě žily ve společné domácnosti a jejich vztah spadal pod pojem rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Rakouská vláda přitom připustila, že by stejnopohlavní páry mohly být v zásadě stejně vhodné k adopci jako heterosexuální páry. Soud uznal, že ochrana tradiční rodiny může být v zásadě legitimním cílem ospravedlňujícím rozdílné zacházení, stejně jako ochrana zájmů dětí. V případě rozdílného zacházení na základě sexuální orientace měla vláda prokázat nezbytnost rozdílného přístupu k dosažení takovýchto cílů. Rakouská vláda však nepředložila důkazy, že by dítěti škodila výchova stejnopohlavním párem, navíc adopce byla otevřená i homosexuálně orientované osobě, ať už uzavřela registrované partnerství, nebo žila sama. Soud zdůraznil, že se nezabývá obecnou otázkou přístupu stejnopohlavního partnera k biologickému dítěti druhého partnera, ale rozdílným zacházením mezi nesezdaným heterosexuálním a neregistrovaným homosexuálním párem v přístupu k adopci. Pokud nejsou k dispozici důvody pro zákaz u neregistrovaných homosexuálních párů, bylo by spíše očekávatelné, aby v nejlepším zájmu dítěte soudy vyhodnocovaly individuální okolnosti konkrétních případů. Tímto se ale soudy nemohly smysluplně zabývat, neboť to nebylo právně možné. Došlo tedy k porušení čl. 14 a 8 Úmluvy.