V.1
Citace napadeného ustanovení a dalších relevantních ustanovení
18. Podle ustanovení § 799 občanského zákoníku platí:
"(1) Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.
(2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře."
19. Podle ustanovení § 800 občanského zákoníku platí:
"(1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.
(2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé."
20. Ustanovení § 13 zákona o registrovaném partnerství:
(1) Existence partnerství není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti partnera vůči jeho dítěti ani překážkou svěření jeho dítěte do jeho výchovy. Partner, který je rodičem, je povinen zajistit vývoj dítěte a důsledně chránit jeho zájmy při použití přiměřených výchovných prostředků, tak aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
(2) Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.
(3) Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě a oba partneři žijí ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner; povinnosti týkající se ochrany vývoje a výchovy dítěte se vztahují i na tohoto partnera.
21. Ústavní soud nejprve konstatuje, že "nový" občanský zákoník v tomto směru oproti úpravě zakotvené v ustanoveních § 63 - 66 v současnosti již zrušeného zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, učinil spíše toliko formulační, a nikoliv systémovou obsahovou změnu. Již tento zákon totiž stanovil, že osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby (§ 64 odst. 1), přičemž jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé (§ 66 odst. 1). Zákon tedy umožňoval jak osvojení individuální (tzn. jednou osobou), tak také osvojení společné, přičemž v tomto druhém případě se osvojiteli mohli stát výhradně manželé.
22. Z citované platné zákonné úpravy plyne několik závěrů. Předně, zákonodárce upřednostňuje osvojení manželi, resp. jedním z manželů, a to z toho důvodu, že je v primárním zájmu dětí, aby jim byla poskytnuta možnost žít v "úplné" rodině ve standardním pojetí. Možnost osvojení "jinou" osobou, tedy zjevně i osobou osaměle žijící, představuje výjimku z tohoto pravidla. V tomto případě však musí být dány jednoznačné záruky toho, že tato osoba je schopna dítěti nabídnout odpovídající záruky pro jeho rozvoj a uspokojování potřeb, a to nejen materiálních. Prostě řečeno, každé dítě by mělo vyrůstat v prostředí, kde se bude cítit dobře, kde bude vnímat zájem a lásku svých nejbližších a v neposlední řadě bude mít pocit jistoty, tak důležitý pro to, aby mohlo vyrůst ve všestranně rozvinutou a přiměřeně sebevědomou osobnost.
23. Z předestřené zákonné regulace rovněž plyne, že úprava obsažená v občanském zákoníku a priori nevylučuje, aby se osvojitelem mohla stát rovněž osoba žijící v registrovaném partnerství (která by byla tzv. jinou osobou, kterou zákon zmiňuje), byť by se nemělo jednat o situaci pravidelnou, nýbrž spíše výjimečnou (viz také ustanovení § 3020 občanského zákoníku, podle něhož ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů). Tuto možnost proto skutečně jednoznačně zakazuje teprve napadené ustanovení zákona o registrovaném partnerství. Ostatně, rovněž z důvodové zprávy k "novému" občanskému zákoníku k ustanovení § 800 plyne kusé konstatování, že "[u]vádí se výslovný výčet v úvahu přicházejících 'druhů' osvojitelů, který z dosavadní právní úpravy lze toliko dovodit. (Naopak ze zdejšího ustanovení lze dovodit, že jde o výčet.) ,Jinou' se rozumí osoba, která ač třeba nežije sama, nežije v žádném zákonem uznaném svazku. Nemůže se však jednat o registrované partnery, a to zejména s ohledem na jiný právní předpis, v němž jsou vztahy registrovaných partnerů upraveny."
24. Z průběhu legislativního procesu při přijímání zákona o registrovaném partnerství přitom není vůbec zřejmé, jaký byl v tomto směru skutečný úmysl zákonodárce, čím byl motivován a jakou argumentací podložen tak, aby i v tomto případě platil předpoklad racionálního zákonodárce. Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení totiž pouze plyne, že "osvojení dítěte registrovanými partnery, resp. kterýmkoliv z partnerů, v době trvání partnerství bude zakázáno. Důvodem je preference náhradní výchovy dítěte heterosexuálním párem." Přitom již na tomto místě Ústavní soud poznamenává, že ani takto stroze pojaté vysvětlení není přiléhavé, jelikož argument preference náhradní výchovy dítěte heterosexuálním párem by měl relevanci pouze tehdy, pakliže by osvojení jedincem zákonodárce zcela vyloučil, což však s ohledem na výše uvedené není pravda. Nehledě i na další nelogičnosti, kdy např. Ochránkyně přiléhavě poukazuje na odstavec 3 napadeného ustanovení určující povinnost druhého partnera podílet se na výchově dítěte, o něž pečuje registrovaný partner (k tomu viz i níže).