Čl. 4
Obsah dohody o pracovní činnosti musí odpovídat těmto zásadám:
1. Pracovník, který uzavře dohodu o pracovní činnosti, je povinen práci konat osobně, popřípadě s pomocí rodinných příslušníků uvedených v dohodě. Při prodeji zboží, nejde-li jen o příležitostný, popřípadě nepravidelný prodej, může používat k výpomoci jen rodinných příslušníků, kteří s ním bydlí ve společné domácnosti.
Podle této zásady se umožňuje, aby pracovníku vypomáhali jeho rodinní příslušníci. Jelikož organizace odpovídá za řádné a kvalitní poskytování služeb, je namístě, aby předem věděla, kdo bude popřípadě konat práce vedle pracovníka. Přitom samozřejmě nelze připustit, aby k této výpomoci byly přibírány děti podléhající povinné školní docházce. Ostatní nezletilé osoby mohou být k výpomoci připuštěny, jen nebude-li tato činnost narušovat jejich výchovu k povolání.
2. Práce musí být prováděny v souladu s předpisy vztahujícími se na jejich výkon.
Jestliže výkon určité činnosti vyžaduje kvalifikovaného pracovníka, lze dohodu o pracovní činnosti uzavřít jen s občanem, který prokáže kvalifikaci potřebnou pro tuto činnost (např. výučním nebo tovaryšským listem anebo jiným vysvědčením). Organizace je povinna pracovníka seznámit, jak s předpisy upravujícími práci, kterou má provádět, tak i s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které musí dodržovat. Vypomáhají-li pracovníku jeho rodinní příslušníci, je pracovník sám povinen seznámit je s příslušnými předpisy, které musí dodržovat při této výpomoci. Je-li pro výkon práce předepsána zvláštními předpisy vstupní lékařská prohlídka, je organizace povinna zajistit lékařské vyšetření jak pracovníka, se kterým dohodu uzavírá, tak i rodinných příslušníků, kteří mu při práci mají pomáhat.
3. Práce musí být prováděny včas a kvalitně. Pracovník může konat práce na základě uzavřené dohody o pracovní činnosti v době odpovídající jeho možnostem a bez ohledu na pracovní dobu stanovenou pro pracovníky organizace v pracovním poměru.
I když se při tomto způsobu zapojování do práce ponechává zpravidla pracovníkům na vůli doba, ve které budou práce provádět, přece bude třeba v některých případech s ohledem na potřeby obyvatelstva zajistit, aby i tyto práce byly prováděny určitým způsobem, v určitou dobu, v určité dny nebo na určitém místě. Podle potřeby si proto organizace může v dohodě o pracovní činnosti vymínit způsob, kterým budou práce prováděny, popřípadě určit minimální dobu, dny nebo místo jejich výkonu, pokud v tom pracovníku nebudou bránit vážné důvody. Je tedy pracovníkům v zásadě ponecháno na vůli, kdy a jak často budou práce konat a zda je budou konat sami nebo zda jim budou vypomáhat jejich rodinní příslušníci. Nepřichází u nich proto v úvahu použití předpisů o práci přesčas, v neděli a ve svátek a o poskytování náhrady mzdy při překážkách v práci na straně pracovníka i organizace (prostoje). Není ani důvodu zaručovat jim placenou dovolenou na zotavenou.
Řádný výkon prací bude zajišťován kontrolou prováděnou nejen organizací, která uzavřela dohodu o pracovní činnosti, ale i příslušnými kontrolními orgány podle zvláštních předpisů.
4. Organizace musí pracovníku vytvořit přiměřené pracovní podmínky zajišťující mu možnost řádného a kvalitního provádění prací.
K vytvoření pracovních podmínek náleží poskytnout pracovníku potřebné základní prostředky, popřípadě určité drobné nebo krátkodobé předměty. Při vymezení pracovních podmínek, které organizace takto zabezpečí, je ovšem třeba vycházet z povahy a rozsahu prováděných prací i ze sjednaného způsobu odměňování, z něhož v některých případech vyplyne povinnost pracovníka provádět práce vlastním nářadím, obstarávat si materiál a zajišťovat běžnou údržbu na vlastní náklad apod. Pokud bude předmětem práce prodej zboží, je třeba v dohodě o pracovní činnosti vymezit též příslušné dodavatelsko-odběratelské vztahy.
5. Odměňování pracovníků za práci musí vycházet ze zásady hmotné zainteresovanosti pracovníka na pracovním výsledku, musí mít na zřeteli zájem organizace na krytí režijních nákladů, popřípadě i na přiměřeném zisku, a musí být uspořádáno tak, aby přispívalo co nejvíce ke snížení administrativy a režie organizace.
Způsob odměňování je třeba volit podle specifických vlastností jednotlivých druhů činnosti.
Odměnu na úseku služeb může tvořit např. dosažená tržba, ze které pracovník organizaci uhradí paušální částku na úhradu režie (otop, osvětlení, nájemné, malování apod.), včetně odpisů, pojistného, nemocenského pojištění a jiných výdajů, tak aby byly kryty skutečné náklady vynaložené organizací a vytvořen přiměřený zisk, a zbytek si ponechá.
V oblasti obchodu bude odměna stanovena zpravidla formou provize poskytnuté z odběru určitých druhů zboží (např. tabáku, piva a nealkoholických nápojů). Provize může být stanovena zejména podílem z obchodní srážky (část obchodní srážky obdrží organizace na krytí nákladů a zisku a provizi bude tvořit její zbývající část). Provizi může činit též celá obchodní srážka; v těchto případech bude pracovník odvádět organizaci pevně stanovenou částku na krytí jejích nákladů i zisku. Kromě toho se může organizace zavázat, že pracovníku zaručuje v rámci odměny určitou minimální částku.
6. Za úraz, který se pracovníku přihodí při výkonu činnosti podle uzavřené dohody o pracovní činnosti nebo v přímé souvislosti s tím (pracovní úraz), odpovídá mu organizace stejně jako pracovníkům, kteří tyto práce vykonávají v pracovním poměru, podle platných předpisů o odškodňování pracovních úrazů; rodinným příslušníkům odpovídá však organizace za úraz utrpěný při výpomoci jen podle občanského zákoníku.
Organizace odpovídá pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům jen za zaviněnou škodu. Pouze při pracovním úrazu pracovníka je odpovědnost organizace širší. Není důvodu, proč by pracovník měl být při této činnosti chráněn méně než pracovník, který tuto činnost koná v pracovním poměru. Jinak je tomu již u úrazů rodinných příslušníků, kteří pracovníku vypomáhají podle jeho přání se souhlasem organizace. U těchto osob je namístě, aby jim organizace odpovídala jen za škodu jí zaviněnou.
7. Za škodu způsobenou organizaci zaviněním pracovníka, popřípadě rodinného příslušníka, při výkonu práce podle dohody o pracovní činnosti odpovídá vždy pracovník, a to přímo organizaci. Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, odpovídá za ni pracovník obdobně podle zákona č. 71/1958 Sb., o závazcích k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru.
Za práci pracovníka odpovídá zákazníkům organizace. Proto jim odpovídá za škody způsobené nesprávným provedením práce. Je proto namístě, aby organizaci byla uhrazena škoda, která jí takto vznikla. Jelikož na základě dohody o pracovní činnosti vzniká pracovněprávní vztah jen mezi organizací a pracovníkem, musí pracovník odpovídat organizaci i za škodu způsobenou jeho rodinným příslušníkem, který mu při činnosti vypomáhal. Při škodě způsobené z nedbalosti je namístě požadovat náhradu jen do výše, která zajistí, aby povinnost k náhradě působila výchovně, přitom však neohrozila sociální postavení pracovníka a jeho rodiny. Je proto třeba postupovat obdobně podle zákona č. 71/1958 Sb. Náhrada nebude tedy činit více než trojnásobek měsíčních příjmů pracovníka. Půjde o příjmy, které pracovník má z činnosti konané podle dohody o pracovní činnosti. Pro posouzení výše těchto příjmů bude možno vycházet z předpokládaného příjmu, který byl vzat za základ pro určení výše daně z příjmů obyvatelstva. Poněvadž bude možno uzavírat tyto dohody i v oblasti obchodu, je třeba připustit i zvýšenou odpovědnost, kterou mají v pracovním poměru pracovníci za hodnoty svěřené k vyúčtování nebo za svěřené pracovní předměty.
8. Odměny pracovníků podléhají dani z příjmů obyvatelstva.
Daň uhradí pracovníci paušálem, jejž stanoví podle § 9 zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, národní výbor po projednání s poplatníkem a organizací. Při stanovení této paušální částky se bude přihlížet k rozsahu práce a k očekávanému příjmu v běžném roce a její výše se stanoví přibližně ve výši daně ze mzdy, kterou by poplatník platil, kdyby práci konal v pracovním poměru.
9. Nemocensky pojištěni a důchodově zabezpečeni jsou z této činnosti pracovníci, kteří nejsou pojištěni (zabezpečeni) již z důvodu jiné činnosti, ani nepobírají starobní nebo invalidní důchod, a jsou povinni platit daň z příjmů obyvatelstva v paušální částce odpovídající nejméně příjmu 400 Kčs měsíčně. Rozsah nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení stanoví zvláštní předpis. *)
10. Za poskytnutou službu lze požadovat jen cenu stanovenou pro ni příslušným ceníkem, popřípadě cenovým předpisem, nebo určenou organizací.
Tato zásada zajišťuje, aby pracovníci nemohli za práce konané na základě dohody o pracovní činnosti požadovat více, než se požaduje za práce konané pracovníky organizace, kteří jsou k ní v pracovním poměru. Při jejím dodržení mohou pracovníci po dohodě se zákazníkem požadovat též mimořádnou přirážku za zvláštní nebo urychlené provedení prací.
------------------------------------------------------------------
*) Vyhláška č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb.