§ 195
(1) Svědek musí býti před svým výslechem napomenut, že je povinen na všechny otázky, které mu budou dány, vypověděti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí čistou pravdu, nic nezatajiti a tak vypovídati, aby svou výpověď, kdyby bylo třeba, mohl odpřisáhnouti; dále musí býti upozorněn, že by se neuposlechnutím tohoto napomenutí dopustil činu odporujícího trestnímu zákonu.
(2) Potom bude svědek tázán na své osobní poměry, na svůj poměr k obviněnému nebo k jiným osobám v trestní věci zúčastněným, jakož i podle okolností také na to, utrpěl-li trestným činem, který je předmětem trestního řízení, škodu, neb jinou újmu neb obává-li se, že ji utrpí.
(3) Jeví-li se to podle zvláštních okolností případu nezbytně nutným, může svědek býti tázán též na to, bylo-li proti němu již jednou trestní řízení zavedeno a jaký mělo výsledek.