§ 196
(1) Při výslechu o věci samé musí býti svědek nejprve vyzván, aby souvisle vypravoval o skutečnostech, které jsou předmětem svědectví, potom však aby své vypravování doplnil a vysvětlil nejasnosti nebo rozpory. Zejména musí býti svědek vyzván, aby vedl, na čem se zakládá jeho vědění. Co možná nutno se vystříhati otázek, jimiž se mu oznamují skutečnosti, které mají býti zjištěny teprve jeho výpovědí, a musí-li býti dány, nutno je v protokole vyznačiti. Použití zápisků neb jiných písemností na podporu paměti je svědku dovoleno.
(2) Výslech se musí zaříditi tak, aby svědek byl co možná vyslechnut najednou o všem, o čem je třeba, aby vypověděl.
(3) V případě uvedeném v § 194, odst. 5 může vyšetřující soudce odepříti žalobci, obviněnému neb obhájci dávati otázky, které odporují zákonu nebo se týkají okolností, jež jak se stanoviska žaloby, tak se stanoviska obhajování jsou beze vší pochyby zcela zbytečné.