CODEXIS® Přihlaste se ke svému účtu
CODEXIS® ... 138/1999 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 15 odst. 2 písem. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů II.

II.

138/1999 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 15 odst. 2 písem. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů

II.

Podle § 42 odst. 3 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření ze dne 7. ledna 1999 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prof. Ing. Václav Klaus, CSc. potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženými v § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., že zákon č. 283/1991 Sb. a rovněž i jeho novely č. 26/1993 Sb. a č. 326/1993 Sb. byly schváleny potřebnou většinou poslanců České národní rady, resp. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (zákon č. 283/1991 Sb. dne 21. června 1991, zákon č. 26/1993 Sb. dne 21. prosince 1992, zákon č. 326/1993 Sb. dne 8. prosince 1993), byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášeny. Ve vyjádření předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je obsaženo stanovisko, že zákonodárný sbor při přijímání napadených zákonů jednal v přesvědčení o jejich souladu s Ústavou, ústavním pořádkem a právním řádem.

Dále se v něm uvádí, že § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze považovat za stojící v rozporu s čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jelikož uvedené ustanovení v kontextu celého čl. 9 má spíše trestněprávní charakter. Shodně se konstatuje neopodstatněnost návrhu ohledně rozporu napadených ustanovení zákona o Policii České republiky s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Návrh je v této souvislosti považován za účelový ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 95/97. Ve vyjádření se dále namítá, že orgány veřejné moci mají v rámci diskrečního práva možnost posoudit proporcionalitu mezi veřejným zájmem na vyhoštění cizince (jemuž předchází zajištění) a zájmem na ochraně jeho základních práv a svobod. Vypuštěním zmíněných ustanovení ze zákona o Policii České republiky, a tím faktickou nemožností policejních složek ověřovat totožnost zajištěných osob, by dle názoru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky došlo k vážnému narušení tohoto principu přiměřenosti v neprospěch veřejného zájmu.