I.
Návrhem, podaným osobně Ústavnímu soudu dne 13. července 1998, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998 sp. zn. 38 Ca 95/97, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí Sekce cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy, Policie České republiky ze dne 3. února 1997 č. j. PSP-4-21/CP-c-97 o zajištění stěžovatele dle § 15 odst. 2 písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), z čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu sp. zn. 38 Ca 95/97, jejž si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze, bylo zjištěno následující:
Stěžovateli byl rozhodnutím oddělení cizinecké policie a pasové služby Policie České republiky v Litoměřicích ze dne 8. listopadu 1996 č. j. PSV-303/CLTX-LU-96 podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, zakázán pobyt na území České republiky do 7. listopadu 1999 s tím, že lhůta k vycestování byla určena do 7. prosince 1996. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 14. března 1997 č. j. PPR-8249-1/RCP-c-228-96.
U Městského soudu v Praze probíhá přezkumné řízení na základě žaloby proti uvedenému rozhodnutí (věc je vedena pod sp. zn. 38 Ca 187/97). Kromě uvedeného byl stěžovateli rozhodnutím Sekce cizinecké policie a pasové služby, Správy hlavního města Prahy, Policie České republiky ze dne 3. března 1997 č. j. PSP-1-279/CP-c-97 uložen podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, zákaz pobytu na území České republiky do 31. března 2007 s tím, že lhůta k vycestování byla určena do 25. března 1997. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 3. června 1997 č. j. PPR-2541/RCP-c-225-97. Na základě žaloby podané stěžovatelem probíhá u Městského soudu v Praze proti uvedenému rozhodnutí přezkumné řízení (věc je vedena pod sp. zn. 38 Ca 261/97).
Dne 3. února 1997 pod č. j. PSP-4-21/CP-c-97 vydala sekce cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy, Policie České republiky příkaz k umístění stěžovatele v cele zadržení a zajištění s tím, že k jeho zajištění došlo podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účelem zjištění totožnosti. Dne 3. března 1997 byl vydán příkaz k jeho propuštění z cely policejního zajištění s tím, že jeho totožnost je ověřena.
Proti rozhodnutí o zajištění podal stěžovatel dne 31. března 1997 u Městského soudu v Praze žalobu. Městský soud v Praze dne 5. května 1998 usnesením sp. zn. 38 Ca 95/97 řízení zastavil. Svůj postup odůvodnil tím, že v dané věci se nejednalo o přezkum rozhodnutí v oblasti plnění úkolů státní správy dle § 2 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně pak dle zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, nýbrž o plnění úkolů směřujících k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti dle § 1 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jelikož, dle přesvědčení soudu, k zajištění stěžovatele Policií České republiky došlo při zabezpečování veřejného pořádku a bezpečnosti, a nikoli v rámci plnění úkolů státní správy ve věcech pobytu cizinců, nebyla dána pravomoc soudu dle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá zejména rozpor napadeného rozhodnutí obecného soudu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy, s čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy, a dále se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách i v důsledku průtahů v řízení, když obecný soud, s výjimkou výzvy k zaplacení soudního poplatku, zůstal dle jeho přesvědčení ve věci nečinný ode dne podání žaloby 31. března 1997 do 5. května 1998, kdy řízení zastavil. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává precedenčního působení nálezu Ústavního soudu ze dne 11. prosince 1997 sp. zn. I. ÚS 313/97, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek č. 9, nález č. 157.
Kromě uvedeného stěžovatel spolu s ústavní stížností proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998 sp. zn. 38 Ca 95/97 podává podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vymezeného slovy "a zajištění podle odstavce 2 nejdéle 30 dnů", a ustanovení § 16 odst. 3 a § 17 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, neboť jsou podle jeho názoru v rozporu s čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Důvod tohoto rozporu spatřuje v absenci práva na soudní ochranu v případech omezení svobody dle napadených ustanovení zákona o Policii České republiky a zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
Podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Předmětem ústavní stížnosti je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998 sp. zn. 38 Ca 95/97, jež se týkalo přezkumu rozhodnutí Policie České republiky dle § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nikoli však výše uvedených rozhodnutí Policie České republiky dle zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud usnesením ze dne 24. listopadu 1998 č. j. III. ÚS 311/98-13 přerušil řízení dle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pouze u ustanovení § 15 odst. 2 písm. c) a ustanovení § 15 odst. 3, vymezeného slovy "a zajištění podle odstavce 2 nejdéle 30 dnů", zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když pouze u těchto ustanovení konstatoval naplnění podmínek vyžadovaných ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu pro přerušení řízení o ústavní stížnosti a zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů na návrh toho, kdo podal ústavní stížnost [§ 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.]. Jelikož v případě návrhu na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 a § 17 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., v platném znění, podmínky vyžadované v § 74 zákona o Ústavním soudu splněny nebyly, nezbylo, než jej považovat za návrh podaný někým zjevně neoprávněným, v důsledku čehož byl dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v uvedeném usnesení č. j. III. ÚS 311/98-13 odmítnut.
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. května 1999, navrhovatel ve věci sp. zn. Pl. ÚS 29/98 podal návrh na připuštění účasti N. T. D., navrhovatele ve věci sp. zn. II. ÚS 483/98, jako vedlejšího účastníka, když ten spolu s ústavní stížností podal návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 2 písm. b) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.