VI. Metoda založená na vlastním modelu
1. Metodu založenou na EPE modelu lze používat se souhlasem oprávněného orgánu dohledu ke stanovení hodnoty expozice
a) derivátů,
b) repo obchodů,
c) půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit,
d) maržových obchodů, nebo
e) transakcí s delší dobou vypořádání.
EPE model se nemusí použít v případě expozic, které jsou vzhledem ke své hodnotě a riziku nevýznamné.
2. Používání EPE modelu lze u různých typů transakcí zavádět postupně. Během období, kdy dochází k zavádění EPE modelu, se souběžně používají ostatní metody. Povinná osoba, která již používá EPE model, se nevrací k ostatním metodám, ledaže je schopna prokázat rozumný důvod k tomuto návratu a oprávněný orgán dohledu k němu udělil souhlas.
3. Pokud povinná osoba, která již používá EPE model, přestane splňovat požadavky pro jeho používání, informuje o tom Českou národní banku a předloží jí plán na včasné obnovení souladu. V něm uvede, jak hodlá tyto požadavky opět splňovat. Tento plán nemusí předkládat, prokáže-li, že vliv neplnění požadavků pro používání EPE modelu je nevýznamný.
Hodnota expozice
4. Hodnota expozice se stanovuje na úrovni skupiny transakcí se započtením. Povinná osoba si může zvolit, že se všemi skupinami transakcí se započtením s toutéž protistranou bude zacházet jako s jedinou skupinou transakcí se započtením, pokud budou záporné simulované tržní hodnoty na úrovni jednotlivých skupin transakcí se započtením položeny rovny nule při odhadu očekávané expozice k určitému datu. EPE model musí specifikovat odhadované rozdělení u změn v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením v důsledku změn faktorů tržního rizika, jako jsou úrokové míry či měnové kurzy. Pomocí EPE modelu se stanovuje hodnota expozice skupiny transakcí se započtením k jakémukoliv datu v budoucnosti v závislosti na změnách ve faktorech tržního rizika. V případě protistran, se kterými jsou prováděny transakce zajištěné kolaterálem, může model zachytit budoucí pohyby kolaterálu.
5. Do odhadovaných rozdělení u změn v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením lze zahrnout kolaterál v podobě
a) finančního kolaterálu podle komplexní metody finančního kolaterálu, který splňuje podmínky uznatelnosti finančního kolaterálu podle přílohy č. 15 této vyhlášky,
b) finančního nástroje a komodity, které splňují požadavky pro zařazení do obchodního portfolia.
6. Hodnota expozice se stanovuje podle vztahu
E = α . skutečná EPE,
kde:
E označuje hodnotu expozice,
α označuje parametr alfa, který se rovná 1,4, nebo
hodnotě stanovené při udělení souhlasu s používáním
EPE modelu,
skutečná EPE označuje skutečnou očekávanou kladnou expozici
(EPE), která se vypočítá tak, že se odhadne
očekávaná expozice (EE ) jakožto průměrná expozice
t
k budoucímu datu t, s tím, že průměr se získá
z možných budoucích hodnot příslušných faktorů
tržního rizika. Model odhadne očekávanou expozici
(EE) k řadě budoucích dat t , t , t ....
1 2 3
7. Skutečná očekávaná expozice se stanovuje rekurzivně podle vztahu:
Skutečná EE = max (skutečná EE ; EE ),
tk tk-1 tk
kde:
t označuje aktuální datum,
0
skutečná EE označuje skutečnou očekávanou expozici v t .
t0 0
8. Skutečná EPE je průměrem skutečné očekávané expozice (effective EE) během prvního roku budoucí expozice. Pokud mají všechny transakce ve skupině transakcí se započtením splatnost do jednoho roku, pak se očekávaná kladná expozice (EPE) rovná průměru očekávané expozice do doby splatnosti všech transakcí ve skupině transakcí se započtením. Skutečná EPE se vypočítá jako vážený průměr skutečné EE, a to podle vztahu:
min [l rok, splatnost]
Skutečná EPE = ∑ Skutečná EE . Δt ,
k=1 t k
k
kde:
váhy Δt = t - t existují pro případy, kdy se budoucí
k k k-1
expozice počítá k datům, která nejsou v čase rovnoměrně
rozdělena.
9. Očekávaná expozice nebo nejvyšší expozice se vypočítá na základě rozdělení expozic, které bere v úvahu možnou nenormálnost rozdělení expozic.
10. Povinná osoba může použít konzervativnější postup, než násobení skutečné EPE parametrem α.
11. Povinná osoba může se souhlasem oprávněného orgánu dohledu použít vlastní odhad parametru α s tím, že α však nesmí klesnout pod 1,2. Parametr α se pak rovná podílu vnitřně stanoveného kapitálu z úplné simulace expozice vůči protistraně pro všechny protistrany (čitatel) a vnitřně stanoveného kapitálu založeného na EPE (jmenovatel). Ve jmenovateli se EPE použije, jako by se jednalo o pevnou dlužnou částku. Povinná osoba prokáže, že v rámci jejího vlastního odhadu parametru α jsou v čitateli podchyceny významné zdroje závislosti mezi rozděleními tržních hodnot transakcí nebo portfolií transakcí vůči jednotlivým protistranám.
12. Povinná osoba zajistí, že čitatel i jmenovatel parametru α je počítán s ohledem na použité modelovací postupy, parametry a složení portfolia na základě jednotného přístupu. Použitý postup musí být založen na vlastním postupu povinné osoby pro určování vnitřně stanoveného kapitálu, musí být řádně doložen a nezávisle hodnocen. Povinná osoba své odhady přezkoumává alespoň jednou za čtvrtletí, případně častěji, pokud se složení portfolia v průběhu času mění. Povinná osoba také hodnotí rizika spjatá s použitým modelem.
13. Volatilita a korelace faktorů tržního rizika používaných ve společné simulaci tržního a úvěrového rizika by měla být podmíněna tím, že faktor úvěrového rizika bude odrážet možné nárůsty volatility nebo korelace v případě ekonomického poklesu.
14. Pokud je skupina transakcí se započtením součástí maržové dohody, použije se jedna z těchto hodnot EPE:
a) skutečná EPE bez zohlednění maržové dohody,
b) maržový práh stanovený v maržové dohodě, pokud je kladný, zvýšený o přirážku, která odráží možný nárůst expozice během období krytí rizika marží. Tato přirážka se vypočítá jako očekávaný nárůst expozice skupiny transakcí se započtením, od nulové současné expozice do konce období krytí rizika marží. Za minimální délku období krytí rizika marží se pro tyto účely považuje
1. 5 obchodních dnů v případě skupiny transakcí se započtením, které se skládají pouze z repo obchodů denně přeceňovaných a s denním doplňováním kolaterálu, nebo
2. 10 obchodních dnů v případě všech ostatních skupin transakcí se započtením; pokud model EPE zachycuje při odhadech očekávané expozice (EE) dopady dozajišťování, hodnoty očekávané expozice naměřené modelem lze se souhlasem oprávněného orgánu dohledu používat přímo ve vztahu podle bodu 8.
Požadavky na EPE model
15. EPE model musí splňovat požadavky, které se týkají:
a) řízení rizika protistrany,
b) testu používání (use test),
c) stresového testování,
d) rizika pozitivní korelace,
e) integrity procesu modelování.
16. EPE model splňuje požadavky týkající se řízení rizika protistrany, pokud
a) povinná osoba má útvar odpovědný za vytvoření a implementaci systému řízení rizika protistrany, včetně počáteční a průběžné validace EPE modelu. Tento útvar kontroluje správnost vstupních údajů a vypracovává a analyzuje zprávy o výstupech z modelu, včetně hodnocení vztahu mezi hodnotou rizikové expozice a úvěrovými limity a limity obchodování. Útvar musí být nezávislý na obchodních útvarech a nesmí podléhat nežádoucím vlivům, musí mít kvalifikované zaměstnance a přímo podléhat vrcholnému vedení povinné osoby. Činnost tohoto útvaru je integrovanou součástí každodenního procesu řízení rizik;
b) povinná osoba má strategie a postupy pro řízení rizika protistrany, které zohledňují i tržní riziko, riziko likvidity a operační riziko, jež mohou být spojena s rizikem protistrany. Povinná osoba nezačne obchodovat s protistranou, aniž by nejdříve nevyhodnotila její ekonomickou a finanční situaci, zvažuje přitom úvěrové riziko při vypořádání a před vypořádáním. Tato rizika povinná osoba řídí na úrovni protistrany komplexně kumulací všech expozic vůči protistraně;
c) vrcholné vedení povinné osoby se aktivně účastní procesu řízení rizika protistrany. Je si vědomo předpokladů, na kterých je používaný model vybudován, a jeho případných nedostatků a omezení;
d) denní hlášení připravovaná útvarem odpovědným za řízení rizika protistrany jsou posuzována vedoucími zaměstnanci, kteří mají pravomoc snížit jak expozice zaujaté příslušnými zaměstnanci, tak i celkové expozice vůči riziku protistrany,
e) systém řízení rizika protistrany je důsledně provázán s vnitřně stanovenými úvěrovými a obchodními limity. Vrcholné vedení i příslušní zaměstnanci (úvěroví manažeři, obchodníci) těmto vztahům rozumějí;
f) povinná osoba do měření rizika protistrany zahrnuje využívání úvěrových linek jak ke konci, tak i v průběhu dne. Povinná osoba měří současnou expozici jak bez zohlednění přijatého kolaterálu, tak i po jeho zohlednění. Na úrovni portfolia a protistrany povinná osoba stanoví a sleduje nejvyšší expozici nebo případnou budoucí expozici v konfidenčním intervalu, který si sama zvolí. Povinná osoba zohledňuje velké nebo koncentrované pozice, zejména na základě ekonomicky spjatých skupin, odvětví, trhů;
g) povinná osoba pravidelně provádí dostatečně náročné stresové testování, jehož výsledky jsou posuzovány vrcholným vedením a následně promítány do vnitřních postupů a limitů,
h) povinná osoba má postupy pro sledování vnitřních procedur a vnitřní kontrolní mechanismy pro zajištění souladu se systémem řízení rizika protistrany,
i) povinná osoba zajistí, aby součástí vnitřního auditu bylo pravidelné nezávislé prověření sytému řízení rizika protistrany. Toto prověření se vztahuje nejen na útvar odpovědný za řízení rizika protistrany, ale i na úvěrové a další obchodní útvary, a zahrnuje
1. prověření, zda dokumentace procesu řízení rizika protistrany, organizace útvaru řízení rizika protistrany a jeho činností je dostatečná,
2. způsob začlenění výstupů měření rizika protistrany do každodenního řízení rizik a do informačního systému,
3. prověření procesu schvalování systémů pro oceňování a ohodnocování rizika protistrany používaných obchodními útvary a útvary vypořádání obchodů,
4. ověření jakékoliv významné změny v procesu měření rizika protistrany,
5. posouzení rozsahu, v jakém je riziko protistrany zachyceno modelem,
6. posouzení přesnosti a úplnosti dat používaných modelem, přesnosti a vhodnosti používaných volatilit a korelací, přesnosti a citlivosti algoritmů výpočtu podstupovaných rizik,
7. posouzení postupu hodnocení jednotnosti, ucelenosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojových dat používaných modelem včetně nezávislosti těchto dat,
8. posouzení procesu používaného k hodnocení zpětného testování.
17. Požadavky na EPE model, které se týkají testu používání, jsou tyto:
a) rozdělení expozic, které je výstupem modelu, na němž je založen výpočet skutečné očekávané kladné expozice (skutečné EPE), je začleněno do každodenního procesu řízení rizika protistrany. Výstup modelu hraje důležitou roli při schvalování úvěrů, řízení rizika protistrany, rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a při řízení povinné osoby;
b) povinná osoba má záznamy o používání modelu. Povinná osoba prokáže, že používaný model pro výpočet rozdělení expozic, na němž je založen výpočet očekávané kladné expozice (EPE), splňuje požadavky na EPE model alespoň po dobu jednoho roku před udělením souhlasu odpovědného orgánu dohledu;
c) model pro výpočet rozdělení expozic je součástí řízení rizika protistrany, které zahrnuje i měření využívání úvěrových linek (kumulací expozic vůči protistraně) a rozložení vnitřně stanoveného kapitálu. Kromě očekávané kladné expozice (EPE) povinná osoba sleduje a měří i současné expozice. Je-li to vhodné, povinná osoba měří současnou expozici bez zohlednění přijatého kolaterálu i po jeho zohlednění. Test používání je naplněn i v případě, kdy povinná osoba používá pro výpočet očekávané kladné expozice jiné veličiny, například nejvyšší expozici nebo případnou budoucí expozici na základě rozdělení expozic vypracovaného stejným modelem;
d) povinná osoba je schopna v případě nutnosti počítat očekávanou expozici (EE) denně, pokud neprokáže, že míra podstupovaného rizika protistrany ji opravňuje k méně častému výpočtu. Při výpočtu očekávaných expozic povinná osoba odpovídajícím způsobem zohledňuje časovou strukturu budoucích peněžních toků, splatnost transakcí, významnost a složení expozic;
e) povinná osoba expozice sleduje a měří po celou dobu trvání všech transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením, a ne jen v horizontu jednoho roku. Povinná osoba má postupy pro řízení rizika protistrany i v případech, kdy expozice přesahuje horizont jednoho roku. Předpovídaný nárůst hodnoty expozice vstupuje do modelu, který povinná osoba používá pro odhad vnitřně stanoveného kapitálu.
18. Požadavky na EPE model, které se týkají stresového testování, jsou tyto:
a) povinná osoba provádí stresové testování a jeho výstupy používá pro hodnocení své kapitálové přiměřenosti. Výstupy ze stresového testování porovnává s měřeními očekávaných kladných expozic (EPE) a považuje je za součást vnitřního procesu hodnocení kapitálové přiměřenosti. Stresové testování zahrnuje identifikaci možných událostí nebo budoucích změn v ekonomických podmínkách, které by mohly nepříznivě ovlivnit míru podstupovaného úvěrového rizika, a dále hodnocení schopnosti povinné osoby těmto změnám čelit;
b) povinná osoba při stresovém testování svých expozic vůči protistranám zohledňuje stresovou úroveň faktorů tržního i úvěrového rizika. Stresové testy rizika protistrany zohledňují
1. riziko koncentrace vůči jedné protistraně nebo skupinám protistran,
2. riziko korelace mezi tržním a úvěrovým rizikem,
3. riziko, že likvidace pozic protistrany může uvést do pohybu trh.
Stresové testy musí vzít také v úvahu dopad pohybů na trhu na vlastní pozice povinné osoby a tento dopad zahrnout do hodnocení rizika protistrany.
19. Požadavky na EPE model, které se týkají rizika pozitivní korelace (wrong-way risk), jsou tyto:
a) povinná osoba věnuje náležitou pozornost expozicím s významným obecným rizikem pozitivní korelace,
b) povinná osoba rozpoznává, vyhodnocuje a sleduje jednotlivé případy specifického rizika pozitivní korelace od počátku určitého obchodu až do konce jeho trvání.
20. Požadavky na EPE model, které se týkají integrity procesu modelování, jsou tyto:
a) transakce včetně jejich specifických charakteristik jsou do modelu zahrnovány včas, kompletně a konzervativně. Ke specifickým charakteristikám se řadí například jmenovitá hodnota transakce, splatnost, referenční nástroj, ujednání o marži, dohody o započtení. Tyto informace jsou uchovávány v bezpečné databázi, která je podrobována pravidelnému vnitřnímu auditu. Postup pro uznávání dohod vyžaduje souhlas osoby, která provedla právní rozbor dohody a ověřila právní vymahatelnost započtení. Přenos údajů o transakcích z databáze do modeluje předmětem pravidelné rekonciliace a je také ověřován vnitřním auditem, aby bylo zabezpečeno, že transakce jsou v modelu zobrazeny správně, nebo alespoň konzervativně;
b) model používá pro výpočet současných expozic aktuální tržní údaje. V případě použití historických dat pro odhady volatility a korelací se používají historická data alespoň za tři roky, která jsou aktualizována čtvrtletně nebo na základě tržních podmínek i častěji. Datové soubory pokrývají úplnou řadu ekonomických podmínek, například úplný ekonomický cyklus. Ceny dodané obchodním útvarem ověřuje (validuje) jiný útvar, který je na obchodním útvaru nezávislý. Data je nutné získávat nezávisle na obchodních liniích, zadávat do modelu včas a kompletně a uchovávat v bezpečné databázi, která je pravidelně ověřována vnitřním auditem. Postupy zajišťující integritu dat musí zabezpečit, že z datových řad jsou odstraněna chybná nebo anomální data. V případech, kdy jsou použity zástupné údaje, například u nových produktů, pro které nejsou k dispozici historická data za 3 roky, musí existovat postupy pro výběr těchto zástupných údajů. Povinná osoba je schopna empiricky doložit, že tyto zástupné údaje obezřetně vystihují podkladové riziko i v případě nepříznivých tržních podmínek. Pokud je do modelu zahrnut vliv kolaterálu na změny v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením, povinná osoba má k dispozici odpovídající historická data pro modelování volatility kolaterálu;
c) povinná osoba model ověřuje (validuje) na základě stanovených postupů, v nichž je jasně stanoveno, jaký druh testování je třeba k zajištění integrity modelu, a jsou identifikovány podmínky, za kterých nejsou předpoklady, na nichž je model vybudován, správné, a mohou vést k podhodnocení očekávané kladné expozice (EPE). V rámci validace se ověřuje i komplexnost modelu;
d) povinná osoba sleduje přidružená rizika a má postupy pro úpravu svých odhadů očekávané kladné expozice (EPE), pokud se tato rizika stanou významnými. Povinná osoba
1. řídí specifické riziko pozitivní korelace,
2. u expozic, jejichž rizikový profil po jednom roce roste, pravidelně srovnává odhad očekávané kladné expozice za jeden rok s očekávanou kladnou expozicí za celou dobu jejího trvání,
3. u expozic se zbytkovou splatností do jednoho roku pravidelně srovnává reálnou hodnotu expozice (současnou expozici) a profil skutečné expozice (realised exposure profile), nebo má k dispozici data, která takové srovnání umožní,
e) povinná osoba před zařazením transakce do skupiny transakcí se započtením ověřuje, zda se na transakci vztahuje dohoda o započtení, která je právně vymahatelná a splňuje požadavky na dohody o započtení uvedené v této příloze,
f) povinná osoba před zohledněním kolaterálu ve svých výpočtech ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro uznání dohody o rozvahovém započtení podle přílohy č. 15 této vyhlášky.
Požadavky na validaci EPE modelu
21. Povinná osoba splňuje požadavky na validaci EPE modelu, pokud
a) EPE model splňuje kvalitativní požadavky na vlastní VaR model podle přílohy č. 21 této vyhlášky,
b) úrokové míry, měnové kurzy, ceny akcií či komodit a jiné faktory tržního rizika potřebné pro stanovení hodnoty expozice vůči protistraně jsou předpovídány v dlouhodobém časovém horizontu. Kvalita těchto odhadů je také hodnocena v dlouhodobém časovém horizontu;
c) součástí validace je i testování oceňovacích modelů používaných pro výpočet hodnoty expozice vůči protistraně v rámci scénářů budoucích výkyvů ve faktorech tržního rizika. Modely pro oceňování opcí zohledňují jejich nelineární rizikový profil;
d) v modelu jsou zachyceny takové specifické údaje o transakcích, aby bylo možné agregovat expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením. Povinná osoba ověřuje, zda jsou v modelu transakce přiřazovány k vhodné skupině transakcí se započtením;
e) v modelu jsou zachyceny takové specifické údaje o transakcích, aby bylo možné zjistit dopady doplňování kolaterálu (dozajištění). Model zohledňuje
1. současnou výši marže,
2. marži, kterou si protistrany předají v budoucnosti
3. typ maržových dohod, a to jednostranné nebo dvoustranné,
4. četnost výměny marží,
5. období krytí rizika marží,
6. minimální práh pro poskytnutí marže, který je povinná osoba ochotna akceptovat, a
7. minimální výši převodu.
Model počítá změny v tržní hodnotě poskytnutého kolaterálu sám, nebo se uplatňují metody pro zohledňování účinků majetkového zajištění podle přílohy č. 16 této vyhlášky; součástí validace modeluje zpětné testování vybraných portfolií protistran. Povinná osoba zpětné testování provádí v pravidelných intervalech, výběr portfolií provádí na základě jejich citlivosti vůči faktorům tržního rizika a korelacím, kterým je vystavena.
------------------------------------------------------------------