II.
Vláda ve vyjádření ze dne 16. ledna 1998, které podala ve smyslu § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uvádí, že návrh skupiny poslanců a senátorů projednala na své schůzi dne 14. ledna 1998.
Vláda především konstatuje, že námitky navrhovatelů lze shrnout tak, že rozpor se zákonem spatřují v tom, že bylo překročeno zákonné zmocnění obsažené v § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb., v platném znění, a že byl rovněž porušen § 83 zákoníku práce.
Pokud jde o znění zmocňovacího ustanovení § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb., tj. že "vláda stanoví nařízením míru vyučovací povinnosti učitelů, povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků a vychovatelů", a znění nadpisu § 2 nařízení vlády, v němž se tento pojem interpretuje, uvádí vláda, že jsou shodné. Vláda považuje za mylný názor, že povinnosti uvedené v § 2 písm. b) jdou nad rámec zákonného zmocnění a že by tedy docházelo k rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny. V tomto směru poukazuje i na stanovisko Ústavu státu a práva, kterým argumentují navrhovatelé, ve kterém se jasně uvádí, že zmocnění vlády založené zákonem je dostatečné a že lze zkoumat pouze to, zda se ve srovnání s předchozí úpravou nezakládají povinnosti nové či zda napadené nařízení vlády není v rozporu se zákoníkem práce, zejména pak s jeho § 83. Podle názoru vlády však k porušení tohoto ustanovení nedošlo. Ze zvláštní povahy činností, které pedagogičtí pracovníci vykonávají, vyplývají i zvláštnosti v rozvrhování pracovní doby. Přesně určitelné a měřitelné jsou jen činnosti spočívající v přímé vyučovací činnosti nebo v přímé výchovné činnosti. Činnosti ostatní jsou s ohledem na jejich různorodost a vzhledem k rozdílnosti individuální zkušenosti a odborné úrovně jednotlivých pedagogických pracovníků prakticky časově nenormovatelné. Je především věcí ředitelů škol a školských zařízení, aby v rámci své řídicí a organizační činnosti zajistili, aby plnění všech úkolů pedagogů proběhlo v rámci zákonného rozsahu pracovní doby. Vláda nesouhlasí s úvahou navrhovatelů o existenci přímé závislosti mezi počtem hodin přímé vyučovací činnosti, resp. přímé výchovné činnosti a počtem hodin prací souvisejících a navazujících. Podle jejího názoru není žádná z povinností uvedených v § 2 písm. b) sporného nařízení vlády v rozporu se zákonnými ustanoveními. Pro učitele a ostatní pedagogické pracovníky platí zejména § 35 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. Dalším ustanovením, které upravuje jejich povinnosti, je zejména § 51 odst. 2 školského zákona. Všechny tyto povinnosti však, jak výslovně vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 68/1997 Sb., mohou být naplňovány jen do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby.
Vláda nesouhlasí ani s námitkou "předústavnosti" zmocňovacího ustanovení § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb. a připomíná, že znění tohoto paragrafu bylo novelizováno zákonem č. 40/1994 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1994. K námitce vztahu mezi mírou přímé vyučovací povinnosti a snahou o přiblížení se srovnatelnosti kvality vzdělávání se zeměmi Evropské unie vláda uvádí, že ze zdrojů OECD i ze zdrojů mezinárodních odborových centrál vyplývá, že úroveň míry přímé vyučovací činnosti je v České republice nižší než ve většině ostatních států, přičemž ve většině vyspělých států je zákonná pracovní doba o několik hodin kratší než v České republice. Tato tvrzení dokládá vláda přílohou, která obsahuje tabulku srovnávající délku pedagogického úvazku učitele v hodinách v České republice a v dalších sedmnácti evropských i mimoevropských zemích, členěnou podle stupňů škol. Ze srovnání je patrné, že doba věnovaná přímé výuce patří v České republice k nejnižším.
Ze všech výše uvedených důvodů zastává vláda názor, že důvody ke zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb. nejsou dány.
Pokud jde o formální náležitosti, konstatuje se ve vyjádření, že nařízení vlády bylo schváleno jejím usnesením 12. března 1997 č. 141, jehož ověřené znění je k vyjádření přiloženo.
Dne 9. dubna 1998 zaslal ministr školství, mládeže a tělovýchovy předsedovi Ústavního soudu návrh novelizace přílohy k nařízení vlády č. 68/1997 Sb. Z důvodové zprávy k tomuto návrhu vyplývá, že navrhovaná novela se snaží odstranit některé nedostatky, ke kterým došlo v souvislosti s vydáním nařízení vlády č. 68/1997 Sb., a to tím, že má být stanovena u učitelů základních, středních a vyšších odborných škol, včetně škol speciálních, míra přímé vyučovací činnosti v rozpětí. Přitom dolní hranice rozpětí je zpravidla totožná s mírou přímé vyučovací činnosti, která byla určena ve zrušeném nařízení vlády č. 503/1992 Sb. U učitelů mateřských škol a pedagogických pracovníků ve vedoucích funkcích by pak měl být obnoven stav, který existoval před vydáním nařízení vlády č. 68/1997 Sb. Pokud jde o důvody navrhované změny, je uváděna zejména značná rozdílnost podle předmětů, místních podmínek a zkušeností učitelů, což vede k závěru, že je žádoucí, aby konkrétní míru vyučovací povinnosti mohl stanovit ředitel školy v jistých mezích. Předkládaná změna má zároveň být systémovým krokem v procesu přenášení řídicích pravomocí z ministerstva na nižší články řízení, čímž by se řízení školství mělo přiblížit principům obvyklým v zemích Evropské unie. Ministerstvo dále připomíná, že současně je připraven metodický pokyn ministra k odměňování učitelů v závislosti na počtu hodin přímé vyučovací povinnosti. Pokyn doporučuje, aby vyučovací činnosti nad dolní hranicí byly oceněny osobním příplatkem, a zároveň je navržen postup pro stanovení výše tohoto příplatku. Zavedení této nové úpravy by nemělo přinést nároky na státní rozpočet, neboť v praxi by znamenalo zásadní přerozdělení nenárokových složek mzdy bez zvýšení celkového počtu pedagogů (určitý nárůst se připouští u mateřských škol). Potřeba odučení více hodin by měla být řešena zvýšením kratších pracovních úvazků na plné nebo přesčasovou prací. Také v tomto případě by se tedy nárokové složky mzdy posílily na úkor složek nenárokových, což podle názoru ministerstva odpovídá též požadavkům odborových orgánů.
Při jednání dne 29. dubna 1998 setrval zástupce vlády na vyjádřeném stanovisku, které doplnil v tom směru, že učitelské povolání přináší i další časově těžko normovatelné činnosti, které se navíc mnohdy nedějí na pracovišti. Právě proto tyto povinnosti nařízení vlády omezuje maximálně do rozsahu zákonem stanovené pracovní doby. Vláda je přesvědčena, že plošná kvantifikace není možná, že nevystihuje povahu věci a že je potřeba přejít k systému, který bude hodnotit konkrétní činnost podle místních podmínek. Takový krok chce vláda učinit navrhovanou novelizací sporného nařízení. Kromě toho připomněl, že na druhé straně řada nepřímých povinností učitelům v minulých letech odpadla.