Článek 3
1. Každá smlouva vztahující se na zákony a nařízení uvedené v článku 1, která byla nebo může být uzavřena kterýmikoli dvěma nebo více smluvními stranami, bude platit, s výhradou ustanovení článku 9, pro státního příslušníka kterékoli jiné smluvní strany tak, jako by byl státním příslušníkem prvých stran, a to v rozsahu, v jakém ve vztahu k těmto zákonům a nařízením stanoví pravidla
(a) pro vymezení, podle kterých zákonů a nařízení má být osoba pojištěna;
(b) pro zachování nabytých práv a práv ve stadiu nabývání, a zejména pro sčítání dob pojištění a dob jim na roveň postavených, za účelem stanovení nároku na dávku a výpočet její výše;
(c) pro výplatu dávky osobám bydlícím na území některé ze stran takové smlouvy;
(d) pro doplňky a provádění ustanovení takové smlouvy zmíněné v tomto odstavci.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku neplatí pro žádné ustanovení řečené smlouvy týkající se dávek poskytovaných v nepříspěvkové soustavě, pokud dotyčný státní příslušník nebydlí šest měsíců na území smluvní strany, podle jejíchž zákonů a nařízení uplatňuje nárok na dávku.