X. Finanční hospodaření
Zákon hodnoty
(292) Zákon hodnoty, podle kterého je hodnota zboží určována množstvím společensky nutné práce vynaložené na jeho výrobu, platí i v socialistickém hospodářství, protože výrobky nepřestávají být zbožím. Výrobky se ještě prodávají a kupují, neboť dosud nemohou být rozdělovány členům společnosti podle jejich potřeby. Zákon hodnoty však platí již jen v pozměněné formě. Předně proto, že odměňování práce již není určováno hodnotou pracovní síly, i když přitom musí být ještě zachována forma mzdy, a dále proto, že při určování cen nepůsobí již živelně jako za kapitalismu přes průměrnou míru ziskovou, nýbrž se ho plánovitě používá jako nástroje při plánování cen. Na používání zákona hodnoty, i když v pozměněné formě, je založeno finanční hospodářství národních podniků. Cílem jejich finančního hospodářství je dosíci co nejvyššího zisku, což vede k rozmachu jejich výrobních sil v nejvyšší míře.
Peníze
(293) Spolu se zákonem hodnoty zachovávají se v socialistickém hospodářství i peníze jako míra hodnoty, jako měřítko cen, jako oběžný prostředek a jako platidlo. Podle pohybu peněz je možno nepřímo sledovat průběh výroby a její výsledky, jakož i hospodárnost činnosti podniku. Zachováním peněz v socialismu se umožňuje finanční plánování. Tím se peníze, které přestaly být prostředkem vykořisťování, stávají také nástrojem společenské kontroly hospodářství. V penězích a v jejich pohybu se projevuje jak stav a vývoj majetku podniku a jeho finančních zdrojů, tak i veškeré náklady a výnosy; v penězích se zjišťuje též hospodářský výsledek podniku.
Kontrola korunou.
(294) Na těchto zásadách je vybudována kontrola korunou, t. j. kontrola činnosti národního podniku a jeho jednotlivých částí sledováním pohybu peněz. Základem této kontroly je podnikový rozpočet. Kontrolu provádí především národní podnik sám, dále nadřízené orgány, Státní banka československá a Investiční banka, národní podnik.
Podnikový rozpočet
(295) Podnikový rozpočet je peněžním vyjádřením plánované výroby, investiční činnosti, nákupu, odbytu a ostatních plánovaných výkonů a potřeb podniku. Vyjadřuje plánované stavy a jejich změny v investičním majetku, v zásobách, ve finančním majetku a ve finančních zdrojích (rozpočetní rozvaha a jednotlivé rozvahové rozpočty); zahrnuje dále plánované náklady i výnosy a plánovaný hospodářský výsledek (rozpočetní výsledovka a jednotlivé výsledkové rozpočty). Dílčí rozpočty musí být sestaveny podle zvláštních předpisů i za jednotlivé samostatně hospodařící útvary (střediska).
(296) Jsou-li rozpočtované náklady výjimečně vyšší než rozpočtované výnosy, uvede národní podnik rozdíl v návrhu svého rozpočtu jako nárok vůči Fondu znárodněného hospodářství a jako svůj výnos.
(297) Z údajů podnikového rozpočtu a předběžných kalkulací sestavuje podnik v úpravě předepsané plánovacími směrnicemi návrh svého finančního plánu, který tvoří součást jeho podnikového plánu a je schvalován generálním (oblastním) ředitelem.
(298) Schválený finanční plán podniku je svým obsahem součástí finančního plánu celého státu, kterým se zajišťuje rovnováha mezi potřebou peněžních prostředků a úhradou, a tím též měnová stabilita. Proto plněním plánu, a to nejen výrobního, nýbrž i finančního, přispívá každý jednotlivý podnik k upevnění měny.
Zásady hospodaření
(299) Podnikový rozpočet je závaznou směrnicí pro samostatné hospodaření podniku po stránce finanční. Úkolem národního podniku je docílení co nejvyššího zisku při nejhospodárnějším plnění povinností obsažených v podnikovém plánu.
(300) Zvýšení rentability se nesmí dosahovat zvýšením cen anebo zhoršováním jakosti výrobků, nýbrž neustálým snižováním výrobních a jiných nákladů. Jen to je cesta ke zvyšování socialistické rentability, která vede ke zvyšování životní úrovně všech pracujících. Má-li národní podnik při svém hospodaření možnost volby mezi několika řešeními, musí - bez ohledu na svou rentabilitu - zvolit to řešení, které je nejprospěšnější s hlediska celku. Tak na příklad může mít podnik v rámci výrobního plánu a smluv s odběrateli určitou volnost výběru jednotlivých druhů zboží, které má vyrábět; při tomto výběru se nesmí řídit úvahou, zda ten či onen druh pro něj znamená větší výnos, nýbrž musí se rozhodnout pro ten druh zboží, který společnost nejvíc potřebuje.
Podnikové početnictví
(301) Jako u každého plánu, tak i u finančního plánu a u podnikového rozpočtu musí se soustavně sledovat jejich plnění. Úkol sledovat jejich plnění přísluší podnikovému hospodáři. Důležitým nástrojem k tomu je dokonale vybudované podnikové početnictví, skládající se z účetnictví finančního, provozního, investičního, skladního a mzdového, dále z kalkulace předběžné a výsledné, z rozpočetnictví a ze statistiky. Podnikové početnictví slouží i potřebám celostátního hospodářského plánování a je proto ve všech podnicích vybudováno jednotně.
(302) Při vzájemném srovnávání rozpočtovaných částek s částkami docílenými musí se zjišťovat příčiny nehospodárnosti, aby mohly být co nejrychleji odstraněny; zjistí-li se při srovnávání naopak, že plán byl splněn hospodárněji, než bylo rozpočtováno, nutno takto získaných zkušeností co nejlépe využít pro budoucnost. Aby tato rozpočetní kontrola byla co nejúčinnější, musí se sestavovat krátkodobé závěrky a hospodaření podniku se musí sledovat v menších útvarech - střediscích.
(303) Jednotlivé obory podnikového početnictví nejsou samoúčelné, nýbrž musí být zaměřeny na zvyšování produktivity práce a hospodárnosti podniku i jeho částí. I pro podnikové početnictví platí zásada hospodárnosti, což znamená, že se má při jeho budování jít jen do takové hloubky, která se jeví potřebnou s hlediska plánu a účelnou podle velikosti nebo povahy podniku.
Finanční prostředky
(304) Při svém hospodaření potřebuje národní podnik finanční prostředky. Ty mu svěřuje stát ve výši vyplývající z jeho schváleného finančního plánu jako jeho vlastní finanční zdroj, nebo si je podnik opatří jako finanční zdroj cizí. Vlastním finančním zdrojem je kmenové jmění, cizím finančním zdrojem je především úvěr od Státní banky a dále dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům.
Kmenové jmění
(305) Kmenové jmění je finanční základnou národního podniku k financování investic - základní fond, a k financování provozu - obratový fond. Kmenové jmění je tedy součtem základního fondu a obratového fondu.
(306) Při zřízení národního podniku se kmenové jmění prozatím určuje rozdílem mezi hodnotou svěřeného majetku a hodnotou závazků, které nový národní podnik převzal. Toto počáteční kmenové jmění se zvyšuje vkladem z prostředků Fondu znárodněného hospodářství a začleněním dalšího majetku nebo vynětím závazků z národního podniku. Naproti tomu se kmenové jmění snižuje odvodem hotovostí Fondu znárodněného hospodářství, vynětím majetku nebo převodem závazků na národní podnik.
(307) Kromě toho může dojít k souvztažným změnám kmenového jmění při převodech majetku, po případě závazků mezi národními podniky. Postup při takovýchto převodech upravuje příslušný ministr.
Základní fond
(308) Ve formě základního fondu, který je částí kmenového jmění, dostávají se národnímu podniku prostředky k financování veškerého investičního majetku; o platy za investice se základní fond zvyšuje, o odvody odpisů z investičního majetku a hodnot investic vyřazených z provozu se snižuje.
(309) Prostředky k proplácení investic dává stát národnímu podniku k disposici prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství u Investiční banky. Tomuto Fondu odvádějí národní podniky na jeho bankovní účet částky odpovídající odpisům z investičního majetku a hodnotě vyřazených investic.
(310) Prostředků určených k investičním účelům nesmí národní podnik použít k účelům jiným, zvláště ne provozním.
(311) Investice jsou základním fondem financovány výlučně; podnik tedy nesmí k tomuto účelu uzavírat úvěr u peněžního ústavu.
Obratový fond
(312) Prostředky k financování provozu dostává národní podnik ve formě obratového fondu, tvořícího rovněž součást kmenového jmění. Výše obratového fondu, obsažená v podnikovém rozpočtu, je dána normativem nezbytně nutné částky obratových prostředků, zmenšeným o dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům v rámci lhůt stanovených pro fakturování a placení. Do normativu nezbytně nutných obratových prostředků se nezapočítává sezónní potřeba finančních prostředků ani zásoby, které nejsou nezbytné pro plánovaný rozsah výroby.
(313) Prostředky ke zvýšení obratového fondu dává stát národnímu podniku k disposici u Státní banky prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství. Podniky odvádějí ve prospěch tohoto Fondu částky, o které byla výše obratového fondu snížena.
Úvěr od Státní banky
(314) Nestačí-li obratový fond a dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům k plnému financování provozu, opatřuje si národní podnik se souhlasem generálního (oblastního) ředitele finanční prostředky účelovým úvěrem od Státní banky.
(315) Státní banka poskytuje úvěr v plném rozsahu ke krytí sezónní potřeby národního podniku a dále v případech, kdy podnik potřebuje prostředky při žádoucím překročení výrobního plánu. Kdyby národní podnik žádal od Státní banky úvěr v jiných případech, ukazuje to většinou na závady v hospodaření podniku, a proto žádost o úvěr musí být zvlášť podrobně odůvodněna.
(316) K financování provozu smí být národní podnik ve spojení pouze se Státní bankou nebo s ústavem lidového peněžnictví touto bankou pověřeným. Prostředků určených k provozu nesmí národní podnik použít pro financování investic; vyrábí-li si národní podnik investiční předměty sám, financuje tuto výrobu jako svůj vlastní provoz jen do doby, kdy je povinen částku odpovídající ceně vyrobených předmětů převést do Státní banky. Má-li národní podnik odděleně účtující stavební oddělení, opatřuje pro ně provozní úvěr v zásadě u Investiční banky.
Fond znárodněného hospodářství
(317) Fond znárodněného hospodářství, obstarávající za stát financování národních podniků všech úseků, poskytuje podle disposic státu národním podnikům finanční prostředky potřebné ke zvýšení kmenového jmění; tomuto Fondu naopak odvádějí národní podniky finanční prostředky, o něž se kmenové jmění snižuje (jako odpisy z investičního majetku a pod.), dále úroky z kmenového jmění a převážnou část docílených zisků. Takto nahromaděné finanční prostředky slouží především ke zvyšování kmenového jmění národních podniků, z něhož, jak již bylo řečeno, se financuje investiční činnost a převážná část provozní činnosti národních podniků.
(318) Úrokovou sazbu, kterou se úrokuje kmenové jmění, stanoví vláda. Úroky odvádějí národní podniky Fondu znárodněného hospodářství ve lhůtách, které stanoví ministr financí v dohodě s příslušným ministrem.
(319) Má-li národní podnik podle schváleného finančního plánu pohledávku vůči Fondu znárodněného hospodářství ve výši rozdílu mezi rozpočtovanými náklady a rozpočtovanými výnosy, splácí mu ji Fond znárodněného hospodářství ve stejných obdobích, v jakých podniky odvádějí zálohy na zisk.
Finanční úvěry
(320) Národní podniky nesmějí poskytovat finanční úvěry, na př. povolováním delších platebních lhůt odběratelům, zápůjčkami zaměstnancům a pod.; s výjimkou úvěrů od Státní banky nesmějí si finanční úvěry opatřovat. Jinak by totiž byla znemožněna peněžní kontrola národních podniků.
(321) Ze stejného důvodu nesmějí národní podniky vyrovnávat pohledávky a závazky kompensací.
Platební styk
(322) Národní podnik je povinen konat své platy převodem v účtu u banky. Placení hotovými penězi je přípustné jen v těch případech, kdy placení převodem v účtu je neproveditelné nebo neúčelné. Pokladní hotovosti musí být omezeny na nezbytnou výši; částky nad tuto výši musí národní podnik odvádět na svůj účet u Státní banky. V podrobnostech se placení hotovými a přípustná výše pokladních hotovostí řídí směrnicemi o tom vydanými.
Platební kázeň
(323) Národní podnik je povinen včas proplácet všechny své dluhy a naopak musí dbát, aby mu byly včas uhrazovány jeho pohledávky. Za tím účelem je zejména povinen vystavovat faktury za provedené dodávky a výkony v předepsaných lhůtách.
Kontrola orgány státu
(324) Orgány vrchního vedení národních podniků jsou odpovědny za hospodaření národního průmyslu; kontrolují proto činnost národních podniků po všech stránkách. Zejména také dozírají na řádnou správu jejich majetku a na přiměřenost jejich nákladů a výnosů. Také pro tuto kontrolu tvoří rozpočetní a účetní zápisy jeden z nejdůležitějších podkladů; srovnávání rozpočtů s jejich splněním, prováděné těmito kontrolními orgány, představuje významnou část kontroly korunou.
Bankovní kontrola
(325) Kromě národního podniku samého a jeho nadřízených orgánů provádí stát kontrolu národních podniků pomocí pohybu peněz prostřednictvím bank, a to tak, že Státní banka kontroluje provoz národního podniku a Investiční banka jeho činnost investiční. K provádění této kontroly po stránce peněžní poskytují národní podniky bankám potřebné údaje, aby banky mohly sledovat plnění rozpočtu a aby Státní banka byla zpravována o míře plnění plánu výkonů a potřeb.
(326) Banky si mohou údaje hlášené podniky ověřit nahlédnutím do jejich početních záznamů. Zjistí-li závady, které podnik nemůže řádně odůvodnit, musí o tom podat ihned zprávu generálnímu (oblastnímu) řediteli a v závažných případech též příslušnému ministru a ministru financí. Příslušný ministr v dohodě s ministrem financí a po slyšení generálního (oblastního) ředitele učiní potřebná opatření.
Účetní závěrka
(327) Národní podnik je povinen sestavit návrh roční účetní závěrky a předložit jej v předepsané lhůtě ke schválení generálnímu (oblastnímu) řediteli. Tuto lhůtu stanoví generální (oblastní) ředitel tak, aby účetní závěrka mohla být přezkoumána a schválena nejpozději do 30. června příštího roku. Současně se schválením účetní závěrky schválí generální (oblastní) ředitel také výpočet podílu, který připadne podnikovému fondu pracujících.
Odvod bilančního zisku
(328) Bilanční zisk národního podniku zmenšený o podíl, který připadá podnikovému fondu pracujících, odvádí se Fondu znárodněného hospodářství. Částku připadající Fondu znárodněného hospodářství poukáže podnik do 14 dnů po schválení účetní závěrky. Ministr financí v dohodě s příslušným ministrem může uložit odvádění záloh vypočtených podle plánovaného zisku. Podíl náležející podnikovému fondu pracujících se tomuto fondu přiděluje rovněž do 14 dnů po schválení účetní závěrky; příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může také uložit odvádění záloh.
Úhrada bilanční ztráty
(329) Bilanční ztráta bude Fondem znárodněného hospodářství podniku uhrazena jen tehdy, dá-li k tomu souhlas ministr financí v dohodě s příslušným ministrem a ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího; neuhrazená bilanční ztráta se převádí na příští rok.
Podnikový bytový fond
(330) Obytné domy a jiná zařízení sloužící výlučně nebo převážně bytovým účelům jsou majetkem národního podniku, přidělují se však do podnikového bytového fondu.
(331) Majetek a závazky patřící k podnikovému bytovému fondu a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně. Finanční otázky vyplývající z této úpravy, jakož i způsob úhrady případných schodků podnikového bytového fondu jsou upraveny zvláště a je také stanoveno, v kterých oborech a za jakých podmínek možno převádět rodinné domky do osobního vlastnictví zasloužilých pracujících.