IX. Technika, výrobní proces a výrobek
(260) Výroba je nejdůležitější činností každého průmyslového závodu. Aby se dílny mohly plně soustředit na průběh výrobního procesu a nebyly zatěžovány jinými starostmi, je nutno je oprostit od ostatních činností, které výrobu předcházejí (výzkum, vývoj, příprava výroby). Tyto funkce se proto svěřují jiným organisačním útvarům než dílnám. Také kontrola výroby je organisačně oddělena od výroby, a to jak z důvodu právě uvedeného, tak i proto, aby byla nezávislá na dílnách, jejichž činnost kontroluje.
Výzkum
(261) Průmyslový výzkum se zabývá vědeckým bádáním a zkoumáním v oboru průmyslové výroby, aby dosaženými poznatky podporoval soustavný vzestup technické úrovně výrobního procesu i výrobku a zavádění nové výroby. Tento úkol může výzkum splnit jen tehdy, opírá-li se o nejnovější poznatky vědecké.
(262) Výzkumnictví je řízeno a koordinováno z Ústředí vědeckého výzkumu zřízeného při státním úřadu plánovacím. Výzkumné práce národních podniků, pokud jim budou svěřeny, jsou určeny plánem výzkumných prací. Výzkumnou činnost národních podniků řídí a usměrňuje příslušný ministr a generální (oblastní) ředitel, kteří pečují též o těsnou spolupráci jednotlivých výzkumných středisek průmyslových a dbají, aby jejich organisační výstavba byla v souladu se směrnicemi a úkoly určenými Ústředím vědeckého výzkumu.
(263) Má-li výzkumnictví co nejvíce přispět k rozvoji našeho hospodářství, musí být jeho výsledku po vyzkoušení co nejrychleji a v nejširší míře použito v průmyslové výrobě.
Vývoj
(264) Na výzkum navazuje vývoj, jehož úkolem je soustavná péče o zlepšování výrobních metod a zdokonalování výrobků. Vývoj tedy zejména vyhledává technicky nejdokonalejší výrobní postup a dbá o stálé zlepšování konstrukce, materiálového složení a jakosti výrobku. Aby mohl vývoj tento úkol úspěšně plnit, musí být v bezprostřední blízkosti výroby, v níž má stálý zdroj podnětů a zkušeností, a být obeznámen s účelem, jemuž má výrobek sloužit.
(265) Vývoj se nesmí omezovat jen na výsledky vlastní činnosti, nýbrž musí se soustavně seznamovat se zkušenostmi v jiných podnicích ve stejném nebo příbuzném oboru; zejména těží ze zlepšovacích návrhů z vlastních i jiných závodů. Musí též sledovat světový vývoj výrobních metod, konstrukcí a materiálového složení výrobků a plně využívat poznatků takto získaných.
(266) Vývoj sleduje také možnost uplatnění specialisace, typisace a normalisace.
Specialisace
(267) Jedním z nejúčinnějších prostředků ke zdokonalování výrobních metod a jakosti výrobků je specialisace dílen, závodů a podniků. Specialisace vede zároveň ke snižování výrobních nákladů.
(268) Je proto nutné, aby se dílny, závody a podniky plánovitě soustřeďovaly na malý počet druhů výrobků a tím vytvářely předpoklady pro přechod k výrobě většího počtu kusů, po případě k výrobě seriové nebo hromadné.
Typisace
(269) Podobné výhody jako specialisace přináší i typisace. Odstraňuje zbytečné množství různých typů výrobků a zaměřením na několik málo dobře vyzkoušených typů umožňuje mechanisaci a specialisaci výroby.
Normalisace
(270) Ke zvýšení hospodárnosti přispívá také normalisace, kterou se jednotně upravují zejména rozměry a jakost surovin, polotovarů a součástí. Normalisace znamená snížení nákladů jak pro vyrábějící podnik, tak pro spotřebitele. Umožňuje snížit sklady materiálu, polotovarů a součástí a usnadňuje opravu výrobků.
Kooperace
(271) Významnou pomocí v technickém pokroku a v lepším plnění plánu je kooperace jednotlivých závodů a podniků, která záleží zejména v soustavné výměně nových zkušeností, zlepšovacích návrhů, technologických poznatků a organisačních zlepšení. Tím ovšem nejsou formy kooperace vyčerpány; může záležet také v tom, že jeden závod pomáhá druhému při odstraňování úzkých míst, na příklad přejímáním jednotlivých dílčích úkolů, vypomáháním kvalifikovanými kádry, materiálem a podobně.
Příprava výroby
(272) Příprava výroby má za úkol vytvořit vhodné podmínky k dokonalé a hospodárné výrobě, aby se výrobní dílny již nemusely zabývat přípravnými pracemi a mohly se plně věnovat vlastnímu výrobnímu procesu. Příprava výroby musí tedy již před zahájením výroby určit nejvhodnější výrobní postup, stanovit potřebný výrobní čas, určit stroje a nářadí, s nimiž se má výroba provádět, předepsat množství materiálu, jehož se má použít, jakož i zajistit jeho včasný přísun.
Výroba
(273) Vlastním úkolem výrobních dílen je co nejhospodárnější plnění výrobního plánu v množství, jakosti a čase.
(274) Z hlavních zásad, jimiž se výroba musí řídit, třeba předně zdůraznit nutnost hospodárného zacházení s výrobním zařízením, materiálem a energií. V tom směru musí výroba zaměřit své úsilí především k tomu, aby zabránila vzniku výmětů a zmetků a snížila odpad. Stejně významná je ovšem i nutnost zamezit ztrátové časy, které snižují stupeň využití výrobního zařízení.
(275) Současně se na výrobu klade požadavek soustavného zrychlování průběhu výrobního procesu. V mnohých národních podnicích jsou skryty velké reservy v dlouhé průběžné době, která způsobuje, že na trh přichází méně výrobků a že se tvoří zbytečně velké zásoby výrobků rozpracovaných. Proto je nutno dokonalým plánováním časového rozvrhu práce snižovat délku průběžné doby a překračovat tak technickohospodářské normy stavu rozpracovaných výrobků.
(276) Výroba musí být vedena snahou po dokonalém výrobku, který je vysvědčením o činnosti celého podniku.
(277) Podrobnější všeobecně platné zásady pro vlastní výrobu nelze stanovit, neboť průmyslová výroba je velmi různorodá, s nejrůznějšími technologickými procesy od prvovýroby přes výrobu energetickou, prvotní zpracování dobyté suroviny, výrobu investic až k výrobě zboží určeného k spotřebě.
Pomocné provozy
(278) K zajištění pravidelné dodávky nářadí a energie, pružného a rychlého provádění menších oprav a prací a k doplnění souvislého a nerušeného toku výroby slouží pomocné provozy. Pomocné provozy se ovšem musí v rámci specialisace výrobních programů omezit jen na míru nezbytně nutnou k zajištění hospodárné výroby. Při určování jejich rozsahu je třeba pečlivě zkoumat, zda není vhodnější zadávat určité práce mimo závod. To platí ve zvýšené míře o pomocných provozech energetických, jejichž existence může být nehospodárná již tím, že roztříštěná výroba energie zbytečně vyvolává potřebu větších investic než výroba soustředěná.
Technická kontrola
(279) Za jakost výrobku ručí především ten, kdo na něm pracoval.
(280) Kromě toho je zárukou jakosti výroby soustavná technická kontrola, která kontroluje jednak vlastní výrobní proces, jednak hotové výrobky. Tato kontrola je organisována zcela odděleně od výroby, je na ní v zájmu řádného plnění kontrolních funkcí nezávislá a její autorita je ještě zvýšena tím, že její vedoucí je podřízen přímo vedoucímu závodu.
(281) Úkolem kontroly výrobního procesu jest upozorňovat včas na závady a doporučovat zlepšení. Zásadně má být kontrolován každý mezistupeň výroby. Kde není soustavná kontrola účelná, je třeba provádět aspoň kontroly namátkové, které vyloučí z dalšího zpracování partie závadné.
(282) Po dohotovení procházejí výrobky konečnou kontrolou, která odpovídá za to, že ze závodu nebudou odesílány výrobky vadné.
(283) Na zjištěné závady, ať se týkají rozměrů nebo technologického zpracování, jakosti nebo povrchové úpravy, upozorňuje technická kontrola výrobní dílny, přípravu výroby a vývoj. Výroba má být proto organisována tak, aby se mohlo zjistit, kde a kým byla určitá práce na výrobku vykonána.
(284) Řádně prováděná kontrola přispívá ke zvýšení osobní odpovědnosti jednotlivých pracujících.
Značkování výrobků
(285) Všude tam, kde je to možné, musí být výrobky označovány jménem nebo značkou výrobce, aby byla ještě více zdůrazněna odpovědnost vyrábějícího podniku a kupujícím umožněn výběr jakostního zboží. Značkováním jakostních výrobků se pak usnadňuje podniku, aby se jeho práci dostalo uznání odběratelů. Značka trvale jakostního výrobku se stává pýchou všech, kteří na výrobku pracovali.
Výrobek
(286) Ve výrobku je zhmotněna práce vynaložená na jeho výrobu. Na rozdíl od kapitalistické společnosti, kde výrobek byl prostředkem k dosažení zisku, je v socialistické společnosti výrobek prostředkem k neustálému zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujícího lidu, to jest k uspokojování potřeb a k jejich kvantitativnímu i kvalitativnímu zvyšování. Socialistický řád na rozdíl od kapitalistického dbá na trvanlivost a lepší použitelnost výrobků, aby se tím uspořil materiál a uspokojilo více potřeb. S upotřebitelností výrobku se musí harmonicky spojovat jeho dokonalá výtvarná hodnota.
(287) Snahou podniku proto musí být, aby každý jeho výrobek byl co nejlepší. Je to nejen v zájmu odběratelů a zejména pracujícího lidu, který si zasluhuje, aby výrobky, jež za svou práci dostává, byly po všech stránkách dokonalé, ale i v zájmu podniku.
(288) Výrobkem se podnik představuje veřejnosti a podle jeho jakosti je posuzován celý podnik. Vývozem jakostních výrobků do ciziny si pak zajišťujeme dovoz potřebného zboží z ciziny.
(289) Výrobek musí být odběrateli dodán ve sjednané lhůtě a jakosti, ve vhodné úpravě a v potřebném balení. Zvláště při zahraničních dodávkách se musí výpravě zboží věnovat zvýšená pozornost, neboť jen jakostní zboží, které je dodáno včas, ve správném množství, ve vhodném obalu a nepoškozeno, zajišťuje československému průmyslu dobré jméno.
(290) Aby se zabránilo zbytečným škodám a ztrátám zahraničních odbytišť pro nedodržení dodacích lhůt, musí národní podniky sjednávat splnitelné dodací lhůty, odpovídající jejich výrobním možnostem. Sjednané lhůty vedou podniky v evidenci, sledují soustavně časový postup výroby a zajišťují včas všechny potřebné poddodávky.
Cena za výrobek nebo výkon
(291) V ceně za výrobek nebo výkon má podnik dostat plánované náklady a plánovaný zisk. Cena je určována státem. S ohledem na funkci, kterou ceny plní v celostátním hospodářství, nesmějí podniky za své výrobky nebo výkony žádat nebo přijímat ceny jiné než státem určené.