VI. Práce a pracující
Práce
(169) Náš stát ústavně zajišťuje všem občanům právo na práci, ale současně ukládá povinnost, aby každý pracoval podle svých schopností a svou prací přispíval k prospěchu celku.
(170) Toto právo na práci je hmotně zajištěno plánovaným hospodářstvím.
(171) Socialismus po prvé v dějinách vzbuzuje u pracujících zájem o práci, zájem, který je rozhodující hybnou silou vývoje socialistického hospodářství.
(172) Práce se stává věcí cti, slávy a hrdinství.
Pracující
(173) Pracující lid je rozhodujícím činitelem ve výrobě. Na něm záleží všechno. Pracuje-li dobře, organisuje-li dobře svou výrobu, zvyšuje-li soustavně produktivitu práce a je-li opravdovým hospodářem, pak celé hospodářství jde rychle kupředu. Pracuje-li v některém podniku nebo závodě špatně, stává se brzdou vývoje a nepomáhá budování socialismu.
(174) V kapitole o národních podnicích a jejich poslání bylo již uvedeno, že národní podniky plní své poslání kolektivním úsilím všech svých pracujících a že se v nich uplatňuje soudružská spolupráce a socialistická vzájemná pomoc. Socialistické soutěžení, údernictví a zlepšovatelské hnutí potvrzují, že všechno, co se v podnicích uskutečňuje, vyrůstá z uvědomění a úsilí pracujících.
Socialistické soutěžení
(175) Socialistické soutěžení širokých mas pracujících je jednou z hlavních cest ke zvýšení produktivity práce. Je to metoda budování socialismu, opírající se o tvůrčí činnost a uvolňující iniciativu pracujících. Vzniká mezi uvědomělými dělníky, techniky a úředníky a je důkazem, že se v našich podnicích vytváří nový vztah pracujících k práci, neznámý za kapitalismu, a že pracující lid dovede lépe vést a řídit své hospodářství, než to dovedli kapitalisté. Je proto samozřejmou povinností všech podniků a závodních rad podporovat všechny druhy i formy socialistického soutěžení.
(176) Z mnoha druhů socialistického soutěžení mají velký politický i hospodářský význam zejména soutěže o dřívější splnění plánu, soutěže v práci na více strojích, soutěže o překonávání technickohospodářských norem, o snižování výrobních nákladů, o zlepšení jakosti výrobků, soutěže ve vzájemném sdělování zkušeností a podobně. V jednotlivých průmyslových odvětvích musí být socialistické soutěžení zaměřeno především na plnění těch úkolů, které jsou v dané době pro ně nejdůležitější.
(177) S rozvíjením a prohlubováním socialistického soutěžení musí být spojeno zpevňování technickohospodářských norem, zvláště výkonových.
Údernictví
(178) Hlavní formou socialistického soutěžení je dnes údernické hnutí, které se opírá o lepší zvládnutí a dokonalejší osvojení techniky a tím výrazně překonává průměrně dosahované výkony.
(179) Údernictví je cílevědomé uplatnění dovednosti a zručnosti, důmyslu a inteligence našeho lidu.
(180) Údernictví je novým potvrzením, že pracující už nevidí v práci prostředek svého vykořisťování, nýbrž zdroj rostoucího blahobytu celé společnosti.
(181) "Naše cesta k socialismu, k blahobytu a štěstí všech vede přes stále lepší práci každého jednotlivce a celé společnosti. Každý dělník úderníkem, toť cesta k blahobytu, k socialismu a k povznesení naší úrovně", učí president Klement Gottwald.
(182) Úderníci jsou noví lidé naší socialistické epochy. Jejich výkony musí být jako vzory nejen popularisovány mezi vším pracujícím lidem, nýbrž i plně odměňovány.
(183) K budování socialismu nestačí však ojedinělí úderníci. Je třeba, aby všechen pracující lid následoval příkladu úderníků, aby tak všichni pracující vyráběli více, lépe a laciněji. Od jednotlivých úderníků vede cesta k údernickým skupinám a od údernických směn celých závodů a dílen k údernickým týdnům a měsícům. Proto úderníci musí učit své druhy v práci, aby nové metody byly cílevědomě přenášeny na všechna pracoviště a do všech našich závodů.
Zlepšovatelské hnutí
(184) Pracující lid, který na svých pracovištích nashromáždil nesmírné praktické zkušenosti, přináší velmi mnoho zlepšovacích návrhů, směřujících k technickým zdokonalením, k lepší organisaci práce, k lepším výrobním postupům a k lepšímu a účelnějšímu využití výrobních zařízení. Tyto zlepšovací návrhy obohacují naši techniku a přivádějí ji na vyšší úroveň.
(185) Všechny národní podniky musí čerpat z tvůrčí iniciativy našeho pracujícího lidu a všech účelných zlepšovacích návrhů rychle využívat a přenášet je na všechna pracoviště, dílny a závody i do celých průmyslových odvětví.
Socialistické smlouvy
(186) Socialistické soutěžení je utvrzováno uzavíráním socialistických smluv, kterými se pracující jednotlivě nebo ve skupinách zavazují k překračování plánu, ke zpevňování a překonávání technickohospodářských norem, ke snižování výrobních nákladů, ke zlepšování jakosti výrobků, k poskytování technické pomoci a podobně. Také pracující jednotlivých podniků a závodů uzavírají s pracujícími jiných podniků a závodů socialistické smlouvy, jejichž obsahem je zpravidla dodržení nebo zkrácení dodacích lhůt anebo různé formy spolupráce a pomoci při plnění plánu.
Spolupráce vedení podniku s pracujícími a s ROH
(187) Vedení podniku se při své denní práci opírá o masy pracujících, informuje je pravidelně o všem důležitém dění v podniku a čerpá z jejich zkušeností.
(188) Své úkoly může vedení podniku zdolat jedině tehdy, jestliže na všech úsecích co nejúžeji spolupracuje se závodní skupinou ROH, která je představitelkou pracujících v závodě. Tuto spolupráci musí ovládat vzájemná důvěra, respektování a vědomí společných cílů.
(189) Spolupráce vedení podniku, závodů, provozů a dílen se závodními a dílenskými radami se projevuje ve vyvolávání zájmu všech pracujících na vypracování návrhu podnikového plánu a na jeho hospodárném plnění, na rozvíjení socialistického soutěžení, údernictví a zlepšovatelského hnutí a v boji za důsledné dodržování mzdových norem, jakož i v boji proti absenci a fluktuaci; tato spolupráce je dále zaměřena k vytváření takových podmínek pro pracující, aby z našich socialistických podniků úplně vymizela pracovní nekázeň, špatná docházka do práce a nežádoucí přecházení zaměstnanců z podniku do podniku.
Kolektivní smlouvy
(190) Vedení podniku nebo závodu uzavírá se závodní skupinou ROH kolektivní smlouvy, kterými se pracující, zastoupení odborovou organisací, zavazují ke splnění přesně vymezených dílčích úkolů podnikového plánu nebo k jejich překračování a vedení podniku nebo závodu přejímá závazek, že učiní se své strany veškerá opatření umožňující nebo usnadňující pracujícím splnění převzatých úkolů; dále se zavazuje k přesně konkretisované péči o pracující, ke zvyšování jejich kulturní, sociální a tělesné úrovně nebo k výplatě odměn.
Odpovědnost pracujících
(191) Všichni pracující jsou odpovědni za hospodárné splnění úkolů, které jim byly svěřeny a se kterými musí být také dopodrobna seznámeni. "Každý pracující hospodářem na svém pracovišti", to je jedna z nejdůležitějších zásad, které pracující musí mít stále na mysli.
(192) Tak jako ředitel odpovídá generálnímu řediteli za celý podnik, tak i ostatní pracující odpovídají vždy svému nadřízenému za svůj pracovní úsek. Bez osobní odpovědnosti každého pracujícího není myslitelné splnění úkolů uložených výrobě hospodářským plánem.
Plán práce
(193) V podnikovém plánu je stanoven nejvyšší počet pracujících, které podnik potřebuje pro splnění daných mu úkolů. Tento počet je určen podle výkonových norem a jejich plánovaného překonávání a se zřetelem na úkoly podniku v jednotlivých obdobích.
(194) Podnik je povinen důslednou prověrkou pracovišť odkrývat pracovní reservy a učinit technická a organisační opatření, aby pro splnění plánovaných úkolů použil především těchto reserv.
(195) Vedení podniku odpovídá za to, že je v podniku zaměstnáváno jen tolik pracujících, kolik jich je při plném využití pracovní doby a při plánované produktivitě práce nezbytně třeba ke splnění podnikového plánu. K dosažení tohoto stavu postupuje vedení podniku v úzké spolupráci se závodními radami.
Nábor pracujících
(196) Není-li v podniku ani po vyčerpání všech vnitřních reserv dostatek pracujících ke splnění plánu, přistoupí podnik k jejich náboru ve spolupráci s národními výbory. Přitom podnik dbá především o zvyšování počtu žen a osob se sníženou pracovní schopností, pro které však musí předem vytvořit vhodné pracovní podmínky.
(197) Pracující dorost může být přijímán pouze ke krytí přirozených úbytků. Výjimku tvoří základní obory výroby, které jsou v rozvoji nebo které pro svou důležitost mají přednost.
(198) Podnik se musí snažit vzbuzovat zájem o práci ve výrobě v oborech přednostní důležitosti; zejména u školní mládeže pomáhá odstraňovat předsudky proti tělesné práci. Používá při tom vhodných náborových prostředků, jako jsou informační brožury, filmy, exkurse, přednášky a rozhovory s dorůstající mládeží, které tak přibližuje zejména problémy průmyslové výroby přednostní důležitosti. Úzce spolupracuje s odbornými školami, které mu připravují budoucí kádry.
Pracovní poměry zaměstnanců
(199) Zaměstnance národního podniku přijímá a na pracovní místa zařazuje ředitel po projednání se závodní radou, propouští je se souhlasem tohoto orgánu. Ředitel může ovšem tuto svou působnost přenést na vedoucí podřízených organisačních útvarů.
(200) Každé přijetí, přemístění a propuštění zaměstnanců se vyřizuje v nejužší součinnosti s kádrovým vedoucím.
(201) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků se řídí ustanoveními platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.
Zařazování nových zaměstnanců
(202) Vedení podniku poučí nového zaměstnance nejprve o hospodářském významu podniku, aby snáze pochopil společenský smysl své práce. Nového zaměstnance nutno také seznámit s pracovním postupem, s bezpečným způsobem výkonu svěřené práce, s organisací práce na pracovišti a s pracovním řádem.
(203) Pracovní místo se zaměstnanci určuje s ohledem na jeho znalosti, zkušenosti, schopnosti a fysickou zdatnost. Na pracovním místě musí být každý pracující seznámen s konkretními úkoly, které jsou mu uloženy v rámci plánu podniku.
(204) Je-li nutno z důvodu technického pokroku nebo pro jiné příčiny měnit postup výroby, organisaci nebo výrobní program závodu nebo přemístit výrobní zařízení, musí být pracující seznámeni s důvody těchto opatření. Lpí-li na dosavadním stavu, jak se někdy stává, musí vedení podniku tuto setrvačnost překonávat především přesvědčováním a poučováním.
Odměna za práci
(205) Mzda se v socialistické společnosti v základech liší od mzdy za kapitalismu; pracovní síla není již zbožím, a proto mzda není již určována hodnotou pracovní síly, nýbrž jakostí a množstvím vykonané práce a prospěchem, který přináší celku. Mzdy pracujících v socialismu rostou v závislosti na celkovém růstu produktivity práce.
(206) V širším smyslu patří k odměně za práci také placená dovolená na zotavenou, která je u nás jednou z nejdelších na světě, rozsáhlé národní pojištění a jiné sociální složky mzdy.
(207) Socialistická společnost se musí starat o další rozvoj, rozšíření a upevnění hospodářství, o kulturu a umění a o obranu své země. Proto ani za socialismu nemohou pracující dostat ve mzdě celou hodnotu, kterou svou prací vytvořili. Rozdíl mezi vytvořenou hodnotou a hodnotou odpovídající mzdě je hodnota nadvýrobku, která připadá společnosti jako celku.
Mzda v průmyslu
(208) Také v průmyslové výrobě je při určování mzdy rozhodující jakost a množství práce, jakož i prospěch, který přináší celku. Při oceňování jakosti práce se přihlíží k potřebným znalostem, dovednosti, odpovědnosti, námaze pracujícího a ztěžujícím vlivům prostředí.
(209) Všeobecně se zavádí soustava mezd podle zásluhy, která hodnotí práci podle její jakosti a společenského významu.
(210) Základní formou odměny za množství vykonané práce je úkolová mzda, poněvadž jedině ta odpovídá zásadě vyšší odměny za vyšší výkon. Bude proto zavedena práce v úkolu všude, kde jsou pro to vhodné předpoklady a kde tím není ohrožena jakost výroby a bezpečnost práce. Podkladem úkolové mzdy je technickohospodářská norma výkonová, stanovená přesným měřením času a pravidelně přezkoumávaná a zpevňovaná.
(211) Kde je žádoucí zvýšení výroby, které přinese zvýšení produktivity práce v celém hospodářství, mohou se zavádět úkolové mzdy progresivní. Aby nedošlo k nežádoucím účinkům, mohou být progresivní úkolové mzdy zaváděny jen za podmínky, že byly předem stanoveny pevné normy a že k zavedení progresivních úkolových mezd dal souhlas příslušný ministr v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
(212) Při pracích, které se svou povahou nehodí k úkolování, odměňuje se zvýšený výkon prémiemi podle prémiových řádů.
(213) V průmyslové výrobě se tedy používá úkolové mzdy, po případě progresivní, nebo časové mzdy s prémiemi, a jen tam, kde ani ty nejsou možné, mzdy časové.
(214) Za dosažení úspor proti plánu snížením nákladů nebo zlepšením jakosti výrobků vyplácí podnik hospodárnostní nebo jakostní prémie podle prémiových řádů.
(215) Zaměstnancům, kteří splnili tak mimořádné pracovní úkoly, že pracovní odměna určená podle předchozích ustanovení není přiměřená k podanému pracovnímu výkonu, může být poskytnuta mimořádná odměna. Nerozhoduje při tom, zda ke splnění tohoto mimořádného pracovního úkolu došlo z podnětu vedení podniku nebo z vlastního podnětu pracujícího. Nejde-li o odměnu z prostředků podnikového fondu pracujících, je k takovému poskytnutí třeba dohody s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
(216) Za zlepšovací návrhy, kterými se dosáhne zdokonalení nebo zhospodárnění výrobního postupu, provozu nebo organisace anebo lepších výrobků, obdrží původce návrhu odměnu podle zvláštních směrnic.
Pracovní doba.
(217) Při organisaci práce a rozdělování pracovní doby musí podnik stále dbát potřeb výroby, její hospodárnosti, požadavků zvýšení produktivity práce a jakosti výrobků. Vedení podniku, které vychází více vstříc individuálním přáním a pohodlí jednotlivců než zájmům celku, nepostupuje správně. Proto v letech budování nesmí podnik na příklad zavádět pětidenní pracovní týden nebo při něm setrvávat, neboť takové časové rozdělení práce snižuje její produktivitu.
(218) Také práce přes čas, která se v době výstavby socialismu někde jeví nutnou, není cílem ani zásadou a je třeba ji omezit na nezbytně nutnou míru.
Úrazová zábrana a zdravotní zařízení
(219) Vedení podniku je povinno plánovitě budovat a zlepšovat zařízení na ochranu života a zdraví pracujících, opatřovat potřebné bezpečnostnětechnické pomůcky, vést evidenci úrazů a nemocí z povolání a zjišťovat a odstraňovat jejich příčiny. Musí se také starat, aby se hygienickými zařízeními a odbornou lékařskou péčí předcházely nemoci, zejména nemoci z povolání.
(220) Mimo to musí vedení podniku své zaměstnance, zejména nově přicházející, pravidelně poučovat o úrazové zábraně a o metodách boje proti úrazům a nemocem z povolání. Je třeba neustále nabádat k opatrnosti zejména ty pracovníky, u kterých se stálým stykem s nebezpečím otupuje pozornost a bdělost.
Výchova dorostu
(221) Jsou-li pro to splněny předpoklady, zřídí národní podnik střediska pracujícího dorostu, která se skládají z pracoviště (učňovské dílny), základní odborné školy a z domova pracujícího dorostu. Tato střediska podléhají kádrovému vedoucímu. V nich je školen veškerý dorost podniku, po případě i dorost z jiných podniků. Ve střediscích se dorostu dostane řádné průpravy odborné i politické, které je třeba k úspěšnému plnění pracovních úkolů.
Péče o pracující
(222) Je rovněž úkolem podniku, aby ve spolupráci se závodními radami co nejlépe pečoval o své zaměstnance po stránce sociální, kulturní a tělesné.
(223) Podnik buduje v rámci podnikového plánu závodní kuchyně, umývárny, sprchy, šatny, jesle, byty a jiná sociální zařízení, dále závodní čítárny, knihovny, závodní kluby a kulturní střediska. O fysickou zdatnost a duševní osvěžení svých zaměstnanců se stará rekreačními středisky a podporou tělovýchovné činnosti.
(224) Podnik má tedy být nejenom místem socialistické výroby, ale také ohniskem pokrokového socialistického myšlení a kulturního a sociálního růstu pracujících. Proto podnik soustavně v úzké spolupráci se závodními radami podporuje politickovýchovnou a kulturní práci v masách pracujících, k níž významnou měrou přispívá činnost závodních klubů a jejich složek, různé formy názorné agitace (nástěnky, desky cti, budovatelské koutky, výstavky, plakáty, trvalá výzdoba pracovišť a společenských místností), závodní rozhlas a závodní časopis.
(225) Rozsah veškeré této činnosti podniku je závislý na výši prostředků podnikového fondu pracujících, tedy na tom, jak podnik plní své podnikové plány, pokud není nebo nebude výslovně stanoveno, že náklady na některé z těchto zařízení budou hrazeny z prostředků podniku nebo z prostředků jiných.