III. Zásady pro řízení národních podniků
(18) Způsoby řízení národních podniků se v jednotlivých etapách socialistické výstavby mění; mohou se též podstatně lišit v různých průmyslových odvětvích, ba dokonce i uvnitř téhož odvětví, a to podle rozsahu a druhu výroby. Všechny jsou však založeny na obecných zásadách pro řízení podniků, které vyplývají ze samé podstaty socialistického hospodářství.
(19) Zásady, z nichž nejdůležitější jsou dále uvedeny, tvoří harmonický celek, při tom jedna vychází z druhé a všechny jsou vzájemně vnitřně spojeny; všechny musí být uplatňovány současně a na všech pracovních úsecích, a to v takovém vzájemném poměru, jak toho vyžaduje potřeba dané věci v daný okamžik.
Plánovitost
(20) Veškerá činnost národního podniku je určována plánem. Plán dává pevnou základnu pro činnost pracujících tím, že před ně staví jasný cíl; veškerá jejich práce je podřízena úkolu plán splnit, a je-li to žádoucí, i překročit. Zásadou plánovitosti musí být proniknuti všichni dělníci, technikové a úředníci, ať pracují na kterémkoli pracovním úseku.
Hospodaření podle rozpočtu
(21) Plánovitost proniká také finančním hospodařením národních podniků tak, že každý národní podnik a každé jeho středisko sestavují rozpočet, podle něhož hospodaří. Rozpočet je peněžním vyjádřením plánované činnosti. V mezích rozpočtu hospodaří národní podnik samostatně.
Hospodárnost.
(22) Všichni pracující musí být vedeni snahou splnit uložené úkoly s nejmenšími náklady, tedy co nejhospodárněji. Zásada hospodárnosti přikazuje, aby každý byl hospodářem na svém pracovišti.
(23) Uplatnění zásady hospodárnosti vede ke zvyšování rentability národních podniků. Na rozdíl od rentability, jak ji chápe kapitalismus, posuzujeme socialistickou rentabilitu s hlediska celého národního hospodářství. Socialistická rentabilita je podřízena plánu. Jejího zvýšení nemůže podnik dosáhnout zvyšováním cen nebo zhoršováním jakosti výrobků, nýbrž jedině snižováním výrobních a jiných nákladů nebo zlepšováním jakosti výrobků.
Účast pracujících na řízení podniku
(24) Veškerá činnost podniku vyvěrá z uvědomělé práce nejširších mas; vedoucímu připadá úkol tuto práci organizovat. Při své činnosti se proto vedoucí opírá o pracovní úsilí pracujících a o jejich tvůrčí schopnosti a iniciativu.
(25) Formy, jimiž se projevuje účast pracujících na řízení podniku, jsou velmi různé, počínaje vstřícným plánováním a kontrolou plnění plánu a konče odhalováním a kritikou nedostatků. Představitelem pracujících je závodní skupina Revolučního odborového hnutí, s níž tedy musí vedoucí co nejtěsněji spolupracovat.
Decentralisace a centralisace
(26) Aby byla umožněna co nejširší účast pracujících na řízení podniku, rozvinuta jejich iniciativa a zajištěna operativnost řízení, svěřuje se působnost, pravomoc a odpovědnost v národních podnicích organisačním útvarům co nejnižším.
(27) U vyšších organisačních útvarů se soustřeďují jen věci zásadní povahy nebo takové, které mohou být účelněji vyřizovány společně za všechny nebo za několik útvarů podřízených.
(28) Decentralisace a centralisace jsou tedy organisačními zásadami, které se vzájemně doplňují. Je velmi odpovědným úkolem uplatnit obě tyto zásady ve správném poměru.
Soustředění vedení v jedné osobě a osobní odpovědnost
(29) V národním podniku směřuje činnost kolektivu pracujících ke stejnému cíli, který je dán plánem. Aby činnost všech směřovala k témuž cíli, musí být podnik veden jediným vedoucím, který se tak stává prvním organisátorem socialistické práce v podniku. Z téhož důvodu musí být také každý organisační útvar podniku veden jediným vedoucím. Vedoucí podniku a vedoucí každého jeho organisačního útvaru rozhoduje samostatně v rozsahu své pravomoci.
(30) Je výrazem nové pracovní morálky, podložené socialistickým uvědoměním pracujících, že se všichni pracující dobrovolně podřizují politické a odborné autoritě svého vedoucího. Tato autorita se zvyšuje tím, že se vedoucí opírá o vůli celého kolektivu.
(31) Všichni pracující v podniku osobně odpovídají za splnění uložených úkolů.
Živý a operativní způsob řízení
(32) Řízení národního podniku musí být živé. Musí se opírat o skutečnou znalost kádrů i o znalost práce, její techniky a ekonomiky. Proto musí být vedení podniku co nejblíže výrobě a každý vedoucí má stále pozorně zjišťovat všechny potřeby výroby a udržovat styk s pracujícími na pracovištích.
(33) Řízení musí být také operativní, to znamená, že se musí neustále přizpůsobovat měnícím se poměrům a včas a účinně zasahovat všude, kde je toho třeba; nesmí se tedy omezit na pouhé vydávání směrnic (plánem, rozpočtem, ukazateli, oběžníky a pod.). Nutno bojovat proti byrokratickým metodám řízení, proti řízení příkazy "od zeleného stolu", proti papírovému úřadování; místo toho je třeba věnovat co největší pozornost soustavné kontrole plnění učiněných rozhodnutí a živému styku s pracujícími, bez něhož si nelze představit úspěšné řízení podniku.
Zájem pracujících na výsledcích podniku
(34) Každý pracující dostává mzdu odpovídající jeho pracovním zásluhám. Zájem pracujících na výsledcích podniku je povzbuzován především mzdovým systémem, v němž se přihlíží k jakosti a množství vykonané práce a k prospěchu, který přináší celku. Kromě toho se jejich zájem podporuje prémiemi a odměnami za vyšší pracovní výkon, za dosažení úspor proti rozpočtu, za zlepšovací návrhy a pod. Nutno ovšem mít stále na zřeteli, že postupně zvyšovat odměnu za práci lze pro všechny pracující jen, pokud se zvýšila produktivita práce v celém našem hospodářství.
(35) Hmotnou pobídkou pracujícím jsou také sociální a jiné výhody, které jim plynou z podnikového fondu pracujících, dotovaného podle míry splnění podnikového plánu.
(36) Dalším významným prostředkem k povzbuzení zájmu pracujících na dobré práci jsou veřejné pochvaly, uznání, vyznamenání a pod.
Kontrola shora a zdola
(37) Činnost národního podniku a všech pracujících musí být soustavně kontrolována. Kontrolu plnění uložených úkolů provádí především každý, komu byl úkol svěřen. Kontrolu shora provádějí nadřízené orgány, kontrolu zdola všichni pracující v podniku, poněvadž mají zájem na úspěchu své práce. Kontrolu zdola vykonávají pracující prostřednictvím orgánů jednotné odborové organisace.
Zásada stálého vzestupu
(38) Při uplatňování uvedených zásad nesmí národní podnik ustrnout, nýbrž musí být veden snahou soustavně po všech stránkách zlepšovat své řízení, organisaci a činnost, a stavět si stále vyšší a vyšší cíle.