Čl. 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě", označuje pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, pobytu, místa vedení nebo každého jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku bydliště v obou smluvních státech, určí se její postavení takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, s nímž jsou její osobní a hospodářské vztahy nejužší (středisko životních zájmů).
b) Nemůže-li být určen stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo nemá-li stálý byt v žádném z obou států, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Zdržuje-li se tato osoba obvykle v obou státech nebo nezdržuje-li se obvykle v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem.
d) Je-li tato osoba státním občanem obou států nebo není-li státním občanem žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.