I.
Ústavní soud obdržel dne 2. 11. 2000 v souladu s čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh prezidenta republiky na zrušení ustanovení § 20 odst. 4 věty druhé a části ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o politických stranách"), jakož i ustanovení § 85 věty třetí zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, (dále jen "volební zákon") pro rozpor s čl. 5 Ústavy a s čl. 20 odst. 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V zákoně o politických stranách v § 20 odst. 4, který zní:
"Nárok na stálý příspěvek vzniká straně a hnutí, které získaly ve volbách do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů. Nezíská-li strana a hnutí v následujících volbách počet hlasů potřebných k jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně podle zvláštního právního předpisu, nárok na stálý příspěvek nevzniká.",
se navrhuje zrušit poslední větu.
V § 20 odst. 7, který zní:
"Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 1 000 000 Kč a na mandát člena krajského zastupitelstva činí ročně 250 000 Kč.",
se navrhuje zrušit slova: "na mandát poslance nebo senátora činí ročně 1 000 000 Kč a".
Prezident republiky spatřuje v dosavadním znění napadených ustanovení citovaných zákonů rozpor
- s čl. 5 Ústavy, který zní: "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů".
- s čl. 22 Listiny, který zní: "Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti".
- s čl. 20 odst. 4 Listiny, který zní: "Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu".
Současně bylo navrženo odložit zrušení napadnutých ustanovení tak, aby byla Parlamentu České republiky poskytnuta dostatečně dlouhá doba k přijetí nové právní úpravy.
Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 85 věty třetí volebního zákona, Ústavní soud konstatoval, že toto ustanovení bylo již zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2001 sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 a pozbylo platnosti dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů dne 16. února 2001 pod č. 64/2001 Sb. Z toho důvodu Ústavní soud podle § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. v tomto rozsahu řízení zastavil.
Prezident republiky jako důvod svých návrhů uvádí, že v ústavním pořádku jsou vyjádřeny základní principy politického systému České republiky, jež mají zásadní význam pro demokratický charakter státu. Patří mezi ně především volná soutěž politických stran, jakožto základ politického systému (čl. 5 Ústavy, čl. 22 Listiny), která je zárukou politického pluralismu. Znamená zákaz diskriminace či naopak upřednostňování jedněch politických stran oproti druhým. Jinými slovy řečeno, jde o to, aby politické strany měly rovné šance uspět v politické soutěži - ve volbách. Souhlasí s tím, že stěžejní pro "volnost" politické soutěže jsou podmínky a struktura financování politických stran a právní řád České republiky proto upravuje různé formy přímého státního financování politických stran v zákoně o politických stranách a ve volebním zákoně. Je však skutečností, že posledními novelami uvedených zákonů byly zásadně změněny podmínky výplaty stálého příspěvku a výše příspěvku na mandát (§ 20 odst. 4 a 7 zákona o politických stranách), jakož i podmínky výplaty a výše příspěvku na úhradu volebních nákladů (§ 85 volebního zákona).
Prezident republiky ve svém dalším hodnocení novelami změněných podmínek konstatuje, že podle § 20 odst. 4 zákona o politických stranách platí, že politická strana (hnutí), která v jedněch volbách dosáhla hranice 3 % odevzdaných hlasů a získala tím nárok na stálý příspěvek, neobdrží příspěvek v následujících volbách, pokud v nich nepřekročí uzavírací klauzuli pro vstup do Poslanecké sněmovny stanovenou volebním zákonem. Poslední novelou tak došlo ke změně oproti dosavadnímu stavu, kdy získání 3 % odevzdaných hlasů vedlo bez dalších podmínek ke vzniku nároku na stálý příspěvek. To významně zhoršilo hospodářské postavení, a tím i budoucí volební vyhlídky, zejména nově vznikajících (neparlamentních) politických stran, které se sice již prosadily do vědomí voličů (důkazem je kvalifikovaný podíl na počtu odevzdaných hlasů), avšak k získání podílu na státní moci, a tedy ke skutečně relevantní reprezentaci svých voličů potřebují zpravidla čas přesahující bezprostředně následující volební období.
Podle § 20 odst. 7 zákona o politických stranách činí příspěvek na mandát poslance nebo senátora 1 000 000 Kč. Poslední novelou zákona došlo ke dvojnásobnému zvýšení příspěvku oproti dosavadnímu stavu a předmětná úprava již zřejmě překračuje rámec daný čl. 20 odst. 4 Listiny, podle něhož jsou politické strany a hnutí odděleny od státu.
Prezident republiky zdůrazňuje, že přímé státní financování politických stran je plně legitimní a ústavně konformní. Toto privilegium vyplývá z jejich poslání transformovat vůli lidu ve vůli státní, přičemž demokratický právní stát má přirozený zájem, aby se tato vůle formovala při soupeření stran ve volební soutěži a na úhradu části s tím spojených výdajů jim proto přispívá. Na druhé straně je však nežádoucí, aby státní financování směřovalo k prosazování státních zájmů uvnitř politických stran. Jinými slovy řečeno, strany by neměly být výrazně závislejší na státní podpoře než na podpoře občanů a ztrácet tak motivaci pro oslovování svých členů a sympatizantů svým programem a činností v průběhu celého volebního období.
Prezident republiky dále podotýká, že provedené změny se dotýkají všech součástí systému státního financování politických stran a lze shrnout, že se v této oblasti zvyšují rozdíly mezi parlamentními a mimoparlamentními politickými subjekty ve prospěch subjektů parlamentních.
V závěru svého návrhu pak prezident republiky zdůrazňuje, že napadená ustanovení vedou ve svém komplexu ke ztížení či úplnému zabránění obohacení nynějšího politického spektra novými myšlenkami. Politické spektrum se konzervuje, možnost politické menšiny stát se politickou většinou se problematizuje a některé subjekty se prakticky vyřazují z politické soutěže. To je v rozporu s principem rovnosti politických šancí, neboť těm, kteří se již do vědomí občanů prosadili, se dává stále více, zatímco podíl na státní podpoře těch, kteří se prosadit potřebují, se snižuje a přístup k němu komplikuje. S ohledem na současné stadium vývoje naší demokracie považuje právě zachování možnosti střídání představitelů různých myšlenkových proudů ve vedení státu za důležité a má za to, že volná soutěž politických stran je ustanoveními, jež se navrhují ke zrušení, protiústavním způsobem omezena a narušena.