B.
Rozhodování obecných soudů
12. V rozhodování obecných soudů je rovněž znatelný ne zcela jednotný přístup k aplikaci zákazu změny k horšímu v odvolacím civilním soudním řízení při rozhodování o nákladech řízení. Převážně byl však následován závěr, že při rozhodování odvolacích civilních soudů o nákladech řízení se neuplatňuje zákaz změny k horšímu.
13. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 7 Cmo 266/2020 konstatoval, že při rozhodování o nákladech řízení se neuplatňuje zákaz změny k horšímu, neboť soud o nákladech řízení rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného odvolatelem v odvolání. Obdobné dovodily též Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 21. 5. 2021 sp. zn. 7 Cmo 164/2019 či Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 22 Co 39/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2016. Závěr o tom, že zásada zakazující zhoršení postavení odvolatele v odvolacím řízení se při rozhodování o nákladech řízení neuplatní, následoval dále též Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 22. 7. 2019 č. j. 19 Co 934/2019-95.
14. Naopak Městský soud v Praze dospěl v rozsudku ze dne 22. 1. 2016 sp. zn. 91 Co 369/2015 k závěru, že k odvolání účastníka řízení podanému proti výroku o nákladech řízení nelze zhoršit rozhodnutí o nákladech řízení v jeho neprospěch, neboť takové rozhodnutí odvolacího soudu jde mimo meze odvolání, tj. mimo rozsah odvolatelem vymezeného předmětu odvolacího řízení (§ 212 o. s. ř.).
15. Opomíjet nelze rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, o který se opírá nález sp. zn. I. ÚS 1238/23. Nejvyšší soud v něm dovodil, že v občanském soudním řízení až na výjimky platí zákaz změny k horšímu, který jsou odvolací soudy povinny respektovat, jelikož opačný závěr by byl v rozporu s dispoziční zásadou a taktéž smyslem a účelem opravných prostředků. Současně však připustil, že jednu z výjimek ze zákazu změny k horšímu představují řízení ovládaná zásadou oficiality (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024 sp. zn. 22 Cdo 1082/2023). Tento rozsudek nebyl přijat k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Publikace daného rozhodnutí byla odmítnuta s tím, že jeho závěry neodpovídají současnému stavu procesního práva (§ 153, § 206 odst. 2, § 212a o. s. ř.) (Vojtek, P. Přehled rozhodnutí NS nepřijatých v roce 2023 do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní rozhledy, 2024, č. 2, s. 45).
16. V usnesení ze dne 3. 6. 2024 sp. zn. 24 Cdo 697/2024 Nejvyšší soud dovodil, že princip zákazu změny k horšímu se (ačkoliv není výslovně upraven zákonem) tradičně v civilním procesu uplatňuje. Neplatí však v řízeních, která bylo možné zahájit i bez návrhu, neboť v nich soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť takovému přezkumu nemůže bránit ani uplatňování zákazu změny k horšímu (srov. § 28 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Přestože řízení o úschově lze zahájit jen na návrh, o odměně opatrovníka ustanoveného některému z účastníků řízení rozhoduje i bez návrhu; zákaz změny k horšímu se proto při takovém rozhodování nemůže uplatnit. Názor vyslovený v rozsudku ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 nadto podle Nejvyššího soudu nepředstavuje ustálenou judikaturu.