CODEXIS® Přihlaste se ke svému účtu
CODEXIS® ... 94/2007 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrhu na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem C.

C.

94/2007 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrhu na zrušení čl. II odst. 1 vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem

C.

18. Ústavní soud je v řízení o kontrole norem v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu povinen posoudit, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

19. Pravomoc ministerstev vydávat právní předpisy k provedení zákona je založena čl. 79 odst. 3 Ústavy, a to za předpokladu danosti výslovného zákonného zmocnění. K ústavnosti zákonného zmocnění, jakož i k interpretaci zákonem stanovených mezí pro podzákonnou normotvorbu se Ústavní soud již vyslovil ve svých nálezech [např. sp. zn. Pl. ÚS 45/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 21, nález č. 30; vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.]. Prováděcí právní předpis musí být v prvé řadě vydán oprávněným subjektem. Státní orgán, jenž je oprávněn k vydání podzákonného právního předpisu, musí postupovat na základě zákona a v jeho mezích (secundum et intra legem), nikoli mimo zákon (praeter legem). Zjednodušeně řečeno, má-li podle zákona býti X, přísluší tomuto státnímu orgánu stanovit, že má býti X1, X2, X3, nikoli též, že má býti Y. Před excesy moci výkonné pak ochraňuje bariéra věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona); daný státní orgán nemůže stanovit primární práva a povinnosti. Z teoretického hlediska je dále na podzákonný (prováděcí) právní předpis kladen požadavek, aby byl obecný a dopadal tedy na neurčitou skupinu adresátů, neboť Ústava zmocňuje k právní úpravě, nikoli k vydání individuálního správního aktu.

20. Zmocněním k vydání vyhlášky je v předmětné věci ustanovení § 131 písm. a) exekučního řádu, dle něhož se Ministerstvo spravedlnosti zmocňuje, aby stanovilo vyhláškou výši a způsob určení odměny exekutora, hotových výdajů, náhrady za doručení písemností a náhrady za ztrátu času, včetně přiměřené výše zálohy.

21. Vyhláška č. 330/2001 Sb. byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 5. 9. 2001, publikována v částce 128/2001 Sbírky zákonů dne 18. 9. 2001 a dle svého § 28 nabyla účinnosti dnem vyhlášení. Novela vyhlášky provedená vyhláškou č. 233/2004 Sb. byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 20. 4. 2004, publikována v částce 77/2004 Sbírky zákonů dne 30. 4. 2004 a dle svého čl. III nabyla účinnosti dnem vyhlášení. Vyhláška č. 291/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., byla vydána Ministerstvem spravedlnosti dne 2. 6. 2006, publikována v částce 92/2006 Sbírky zákonů dne 19. 6. 2006 a dle jejího čl. III bylo nabytí její účinnosti stanoveno na den 1. 8. 2006.

22. Ústavní soud konstatuje, že napadená ustanovení byla vydána Ministerstvem spravedlnosti jako zákonem výslovně a konkrétně oprávněným (kompetentním) státním orgánem a svým obsahem týkajícím se určení výše odměny exekutora nevybočila z mezí stanovených zmocňovacím ustanovením § 131 písm. a) exekučního řádu. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená vyhláška byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Rovněž nezjistil, že by nebyla přijata ústavně předepsaným způsobem.